Napsal jsem knihu o lásce. Psal jsem ji dlouho, velmi dlouho. Téma je pro mě velmi citlivé a chápal jsem se ho s bázní a chvěním. Možná se dílo zdařilo, možná že ne, to není důležité, důležité je to, že jsem se slovy marně snažil nakreslit cosi obtížně nevyslovitelného, jakousi tiše trýznivou melodii, kterou mi zpívala duše. Je to těžké, zkusit hudbu převést do psaného textu. Když nic, tak jsem svůj text psal s upřímností; to říkám s veškerou pokorou.
<BR><BR>
Samozřejmě, napíšete-li knížku, musíte se připravit na to, že ji lidé budou číst. Přece jenom jsem si v den vydání připadal jako dopadený psanec: svoje tajné kouty duše a svoje vnitřní horské kraje nyní otevřete kdekomu, a každý turista se vám nyní může v krajinách duše procházet a trhat květiny a zahazovat odpadky; hosté zvaní i nezvaní. Každý se nyní může do vás podívat a pronést soud. Jistěže jsem na to byl připravený, jinak bych knížku nepsal. Několik týdnů po vydání jsem svůj titul objevil v jakési hitparádě knihkupců. Měl bych vlastně být hrdý, knížka si nevedla špatně.
<BR>Jenomže mně bylo navzdory všem vnitřním přípravám na zvracení. Prožil jsem totiž sám na sobě, náhle a intenzivně, jak funguje kolotoč komerce: z něčeho, co píšete v intimních chvilkách tmavých nocí, se stane hodnocený výrobek, produkt opouštějící továrnu, artefakt, určený ke koupi a prodeji. Začne fungovat reklama. Nejrůznější recenzenti chválí kvality a vytýkají chyby. Napadla mě paradoxní myšlenka: vždyť já jsem snad ani nechtěl, aby se kniha dobře prodávala! Pochopil jsem obludnost veškerých hitparád a žebříčků. Možná tak ještě velikost zeleniny na výstavách zahrádkářů, ano, to lze srovnávat, ale prosím, ne umění, ne obrazy, ne sochy, ne melodie a ne člověka.<BR>Má-li umění vznikat z vnitřního vytrysknutí a pokusu zachytit pocit nebo z pokusu popsat a sdělit nesdělitelné a má-li výsledkem být obraz nebo melodie, nelze umělecké artefakty skládat do lineárních řad a nechat diváky či posluchače bodovat ve stupnici nejhorší – nejlepší.
<BR><BR>Na to vše jsem myslel nedávno uprostřed noci, když jsem pro usnutí poslouchal hitparádu komerční stanice. Bylo to k uzoufání. Při poslechu písní středního proudu oné noci jsem začal mít intenzívní dojem, že interpreti sami neberou texty jimi zpívaných písní příliš vážně. Spíše se jedná o to, že písně nějak podráždí nervová zakončení posluchačů, a posluchači pak posílají sms do redakce rádia. Když se biochemici snaží v laboratoři syntetizovat sexuální feromon motýlů, nechávají samečky připevněné za křídla na napínadle a nechávají je čichat k různým chemickým látkám: látka, která způsobí největší odezvu v kroucení těla samečků, je pak upravena a její deriváty jsou použity v následném kole. <BR>Hitparády nemají s uměním nic společného, možná jsem objevil Ameriku, ale nechť je to řečeno. Spíš mám dojem, že textaři a hudebníci hledají skladbu, která by byla nejvíce kupována a nejvíce dráždila posluchače, a že je to rovněž takové hledání nejatraktivnější látky: skladba, která se nelíbí, z žebříčku hitparády vypadne, skladba, která se líbí, v ní zůstane a začnou se skládat obdobné písně: uvidíme, co to s publikem udělá. O vlastní pocity skladatele, touhu něco sdělit, vykřičet bolesti duše tu pochopitelně nejde. Jakpak by si v hitparádě vedla Měsíční sonáta? A jak by na výtky pohodových rozhlasových non-stop speakerů reagoval Beethoven?
<BR><BR>Zazlíváme novinářům bulvárních novin a časopisů, že píší brak. Nemyslím, že by redaktoři byli nějak nadprůměrně nemravní. Chtějí vydělat peníze a v konkurenci mnoha dalších podobných časopisů začne platit tvrdý darwinismus: je třeba najít volnou niku, cílovou skupinu platících čtenářů, a nabídnout jim atraktivnější články než ostatní časopisy. Komu se to nepodaří, zanikne, tak jako druhy v přírodě. Zejména v časopisech pro ženy a dospívající mládež je pořádně těsno, a redakce si nesmí dovolit zaváhání. V otevřeném časopise pak vidíme nikoli ubohost redaktorů, ale zrcadlo nás samých, naší společnosti. Věřím, že kdyby se náš národ zajímal o Tomáše Akvinského, bulváry by otiskovaly na pokračování Sumu. Časopisy pak zpětně ovlivní a do jisté míry i vytváří mravní vědomí národa. Diváci televize Nova by o tom jistě mohli povědět řadu poučných svědectví. Čtenáři a diváci pak svým zájmem selektují nejsledovanější a nejméně sledované články a pořady a média se tomu podřídí. A spirála se roztáčí. V biologii se tomu říká souběžná evoluce. Média do mutualismu přináší zábavu, divák peníze. Nejde o vnitřní pocity nebo podobně, jde o to, aby se výrobek dobře prodával, to je vše.<BR><BR>Volby Miss jsou dotažením úvahy do konce. Hodnocení lidí – seřazení duší do lineární řady! Které bikiny v nás samečcích způsobí největší kroucení těla? <BR><BR>Napsal jsem knihu o lásce. Prodává se asi dobře, a mám všechny důvody být spokojený. Je mi strašně zle.