Srpen 03, 2010
Naše zahraniční politika se dostala do centra pozornosti, tedy přesně tam, kde by správně měla být, minulý týden. Před téměř dvěma lety mnozí voliči volili někoho, o kom se domnívali, že nás povede ke klidnějšímu a rozumnějšímu soužití s jinými zeměmi. Stalo se však to, že zatímco byla pozornost vlády zaměřena na katastrofální hospodářskou politiku, jeho neméně katastrofální zahraniční politika nepříznivě zhoršila naše problémy v zámoří. Zejména v dobách ekonomické krize si nemůžeme dovolit ignorovat nákladné chyby zahraniční politiky. To je důvod, proč je důležité, aby se na americkou zahraniční politiku upřela potřebná pozornost médií, jak se tomu stalo minulý týden při skandálu s únikem dokumentů.
Mnozí říkají, že dokumenty Wikileaks nám nic nového neříkají. V některých ohledech je to pravda. Většina Američanů věděla, že bojujeme prohranou bitvu. Tyto dokumenty pouze zobrazují, jak špatné je to ve skutečnosti. Prozrazení toho, že pakistánské tajné služby pomáhají lidem, které my bombardujeme v Afghanistánu, ukazuje kvalitu přátel, s nimiž realizujeme naši zahraniční politiku. Tyto věci podporují klíčové body, jež jsme na půdě Sněmovny reprezentantů zapracovali Dennis Kucinich a já minulý týden do zvláštní rezoluce, která by nařídila vládě zabránit vojákům, aby zasahovali v Pákistánu podle Rezoluce o používání vojenské síly (War Powers Resolution, 1973).
Nevedeme válku s Pakistánem. Kongres žádnou válku nevyhlásil. (Ve skutečnosti jsme nevyhlásili válku ani Iráku či Afghanistánu, ale to je jiná věc). Máme ovšem vojska v Pákistánu, které provozují nepřátelské aktivity, provádějí útoky bezpilotními letouny a usmrcují lidi. Občas se nám podaří zabít někoho, kdo byl označen za nepřítele, přesto se nám povede zabít asi 10 civilistů na jednoho z nich. Pákistánští civilisté jsou tímto pobouřeni, zatímco jejich vedení je chlácholeno našimi miliardovými úplatky. Právě jsme schválili dotaci ve výši 7,5 miliardy dolarů, která bude odeslána Pakistánu. Člověk si klade otázku, kolik z těchto peněz skončí na pomoc Tálibánu. Celá tato operace je jasně kontraproduktivní, nevhodná a nemorální, a každý Američan, který si cení právního státu, by měl být krajně rozhořčen. Místo toho je tato činnost je prováděna tak tiše, že většina Američanů, stejně jako většina členů Kongresu o tom ani neví.
Měli bychom dodržovat ústavní postupy, když jdeme do války. Jsou tady právě z toho důvodu. Pokud jsme skutečně napadeni, je vyhlášení války úlohou Kongresu. Potom ve válce bojujeme, vyhrajeme a vrátíme se domů. Válka by měla být vedena účinně, rozhodně a pouze ve výjimečných případech. Pokud se však Kongres vyhýbá své povinnosti a dává okamžitě administrativě, o cokoliv si řekne, bez skutečného dohledu nebo smysuplné debaty, války se stanou nekonečnými, rozmařilými a politickými. To, čemu říkáme války, se stalo trvalým vysáváním našeho hospodářství a svobody.
Zakladatelé našeho státu věděli, že vládcové se rádi horlivě zapojují do vojenských konfliktů. Proto svěřili pravomoc zahájit válku zastupitelskému orgánu, který je nejblíže lidu - Kongresu. Rozhodnutí o zahájení války musí být lidem podporováno. Válka by neměla být zastřená nebo nahodilá. V žádném případě bychom neměli uplácet vedoucí představitele země, zatímco zabíjíme jejich civilisty, a přitom očekávat, že tím nevznikne spousta dalších problémů. Takto by se Amerika chovat neměla.
Zdroj: Prison Planet
Překlad: Clair
Převzato z Outsidermedia