Září 23, 2012
Jedná se o závažnou systémovou chybu, neboť:
1. jsou biologicky nepřirozené
2. lidé si od nich slibují něco, co od nich očekávat nemohou
3. izolují lidi od společnosti, což umožňuje ovládnutí společnosti patologickými jedinci
4. na ostatní nezbývají volní partneři, respektive takoví, co by chtěli původní vztahy
5. vedou k degeneraci - špatné geny se přenášejí vertikálně, téměř žádné horizontálně
6. děti nemají vhodné vzory, i ty jen trochu lepší jsou monopolizovány.
ad 1
Geneticky máme nejblíž k šimpanzům bonobo, žijícím ve skupinách a sexuálně zcela volně. Podobně žili naši předkové, a podle velikosti penisu - relativně k tělu třikrát většímu než u goril - dost intenzívně.
Naprostá většina mužských spermií je specializována na boj s konkurenčními spermiemi jiných mužů, jen nepatrný počet je určen k oplodnění. Ženské pohlavní ústrojí je uzpůsobeno k tomu, aby v něm probíhal boj mezi spermiemi několika mužů. I tvar mužského penisu je tomuto boji uzpůsoben.
Pokud někdo vyjde z toho, že nás stvořil bůh k obrazu svému, má tu tedy problém. V bibli se ovšem píše o bozích, elohim. Jsou tedy mužské spermie kopií božských spermií, určených k boji se spermiemi jiných bohů? A proč by takový bůh „kázal vodu a pil víno“ - vnucoval pozemšťanům monogamii?
ad 2
Pomiňme skutečnost, že mnozí hledají ve vztahu náhradu za matku, neboť ta se jim málo věnovala v dětství.
Problémem je ono myšlení, které se odráží například v inzerátech, kde inzerující žena na několika řádcích rozvádí, čím vším má partner být - tatínkem, živitelem, oporou, společníkem, milencem, rozmazlovatelem, bavičem, cestovní kanceláří, elektrikářem, instalatérem, atd., ... prostě soupis úřadů, institucí a firem, které jí má partner nahradit.
(Trochu to připomíná: „Zemřel náš syn, vnuk, manžel, bratr, otec, dědeček…“, hergot, tam snad vymřela celá rodina“. Ale to jen tak bokem.)
Lidé dřív žili ve skupině, později v obci, a chtít po jednom člověku všechno to, co dřív člověk dostával od celé skupiny či obce - od toho to, od toho ono, není příliš reálné. A po kolapsu státních institucí a státní či „tržní“ ekonomiky (které po potlačení samosprávy obcí jistou dobu nahrazovaly obecní správu a lokální ekonomiku) navíc chtít, aby nahrazoval zaměstnavatele, pracovní úřad, banky, úřad důchodového zabezpečení, policii, zdravotnictví, případně i školství, starobinec, atd., je reálné ještě míň.
Podobně nereálná je představa, že tak všichni lidé žijí, a že tak žijí, protože jim to vyhovuje. V průzkumech uvedly jen u 3 % párů oba, že jim to vyhovuje. (A mnoho dalších lidí v párech nežije.) Těžko se pak divit, že většina lidí skončí v nevyhovujících vztazích, a často navíc u předstírání, jak jim to „vyšlo“. (Nejvíc domácího násilí se odehrává právě ve vztazích, které okolí mylně považuje přímo za ukázku dokonalosti.)
Lidská psychika je dosud uzpůsobena tak, že se lidé nejsnáz dohodnou ve skupině šesti až devíti osob. Nejúspěšnější jsou firmy, které mají tento počet lidí ve vedení, nejlépe fungují i vojenské jednotky o tomto počtu. Toto číslo podle mne nesouvisí s velikostí původních skupin (ty byly pravděpodobně většinou větší), ale s ideálním počtem lidí, kolik se jich vejde kolem ohniště. (Nesouvisí to ani s velikostí pozdějších rodin, ty zase byly menší. Etnograficky máme doloženo, že v dlouhých domech v severozápadní Americe sdílely jedno ohniště dvě rodiny.) V tomto počtu lidé po celou prehistorii seděli u ohně a komunikovali. Číslo dvě naopak vždy představovalo dva soupeře, bylo „číslem pro boj“. ...Těžko tedy očekávat, že se dnes dohodnou dva lidé u televize.
Dalším důvodem zklamaných očekávání může být, že „toho pravého“ našli, a časem zjistí, že si svůj ideál asi nestanovili nejrozumněji (většinou lidem na partnerovi časem vadí právě to, co se jim na něm ze začátku nejvíc líbilo). Důvod může být i ten, že jejich ideál byl velmi nereálný, a tak z něj nakonec velmi slevili. Problém může být v tom, že místo, aby se osamostatnili od rodičů, stanou se na nich ještě závislejšími - a rodiče se budou považovat, z titulu, že s rodinným životem mají přece právě oni ty největší zkušenosti, za oprávněné rozhodovat za ně. Ale také v tom, že jsou geneticky a memeticky natolik ovlivněni, že navzdory svým předsevzetím, že budou žít úplně jinak než jejich rodiče, se brzy stanou jejich přesnou kopií.
Společným jmenovatelem všech zklamání a rozčarování asi bude, že realita je prostě zcela jiná, než jak ji líčí ti, co chtějí lidi „seřazené do dvojstupu“ mít.
...Podle nejstarších zpráv takto rozdělili zotročené obyvatelstvo do jakýchsi kotců, které ani neměly dveře, ale jen závěs, v Sumeru. Žádnou výrazně vyšší věž v Babylonu z hlíny zcela jistě nepostavili. Zavedli tam však manželství, které mělo za následek skutečné zmatení jazyků, to, že se pak lidé už nedokázali domluvit.
co s 1
Na tom, že jsou párové vztahy biologicky nepřirozené, nikdo řečmi nic nezmění. Manželství je ve skutečnosti asi tak staré jako kouření tabáku (ve střední Evropě). Může být návykem, ale rozhodně jej lidé ještě nemají v genech. Geny se tak rychle nemění. Známé „stokrát opakovaná lež se stává pravdou“ v genetice neplatí. Jistou geneticky danou odolnost lidí vůči kouři bychom předpokládat mohli, když lidé až do nedávna trávili značnou část svého času u ohně. Přesto se i ta popírá a tvrdí se, jak kouř škodí.
Také tvrzení, že muži jsou polygamní a ženy monogamní, je jen toužebným přáním některých mužů, kteří se zhlédli v polygamii arabského typu, tedy polymonogynii. Biologie však možnost, že by tomu tak bylo, vyvrací.
Je možné, že sklony k monogamii se u žen vyskytují častěji - podobně jako se například daltonismus vyskytuje častěji u mužů než u žen. U obojího se ale jedná o zhruba podobně častou odchylku. U daleko většího počtu lidí, kteří chtějí monogamně žít, jde o to, že jim z toho vyplývají nějaké výhody - podobně jako jim mohou vyplývat z toho, že vidí císařovy černobílé nové šaty.
Nutit lidem v sexu něco, co vyhovuje 1 % lidí (obrazně řečeno), je sice také možné - podobně, jako je jim možné nutit politiku, která vyhovuje 1 % nejbohatších. Je možné je i zpracovat propagandou natolik, že většina bude to, co vyhovuje 1 % schvalovat, budou ty, kteří to prosazují volit, a budou dokonce tvrdit, že všechno ostatní je komunismus, od ďábla a tak podobně. Ale patrně to nepůjde do nekonečna.
Podobně jako se dnes ve světě lidé ožebračení neoliberální kontrarevolucí dožadují společnosti, která by vyhovovala 99 % lidí, brzy se mohou lidé, v současné době de facto kastrovaní sexuální kontrarevolucí, dožadovat i v tomto směru společnosti, která by vyhovovala 99 % lidí.
Jedinou možností, jak dosáhnout, aby byli lidé monogamní, by bylo geneticky je předělat. Místo lidí vyrábět roboty, a nejlépe je podle vzoru v Čapkově hře RUR zjednodušit a nevyrábět je s „takovými zbytečnostmi, jako jsou pohlavní žlázy“. Pak to ovšem jednak nebudou lidé, a také lze očekávat mnohé nepředvídatelné vedlejší účinky.
...Monogamní odchylka je pravděpodobně zhruba stejně častá jako homosexualita či asexualita - mezi 1 a 2 %. Všechny tyto tři odchylky jsou jen variantami téhož - snížené schopnosti komunikovat na sexuální úrovni. Vnucovat lidem monogamii je tedy stejné, jako vnucovat jim homosexualitu nebo asexualitu (což se samozřejmě také děje).
co s 2
Je třeba vycházet z toho, jací muži a ženy jsou, a ne z toho, jací by měli být, aby fungovali ve vztazích. Namísto toho slyšíme ženy, jak vykládají, jak muži „nefungují“, nebo je dokonce vidíme, jak trucují a říkají, že když neexistují takoví muži, jací by měli být podle jejich přijatých představ, tak nechtějí žádného.
Na muže je dnes vyvíjen společností velký tlak, aby se daným představám přizpůsobovali, a je u nich vyvoláván pocit viny z toho, že těmto pohádkovým postavám neodpovídají. Navenek je to vidět i na tom, jak jsou muži cpáni do již sto padesát let stejného, také v podstatě nikomu nevyhovujícího a nepohodlného kvádra, kdežto ženská móda je daleko variabilnější.
I kdyby ženy někoho podobného svým představám sehnaly, může se jim po čase zprotivit i tím, jak se - ve skutečnosti nepřirozeně - chová. (Dřív, když si ještě ženy ve shánění mužů konkurovaly, až tak dlouho nepřebíraly, a místo toho se pak snažily muže „předělat“. Obvykle zjistily, že to nejde, a pokud náhodou narazily na muže, který se předělat nechal, rychle pro ně ztratil přitažlivost, stal se pro ně nezajímavým, a opustily jej.)
Rozpad skupiny a obce má daleko víc devastující dopad na nevěřící, kteří se tím ocitli zcela izolování v nukleárních rodinách a párových vztazích. Proto i často berou manželství a párové vztahy daleko urputněji než věřící, slyšíme je třeba říkat, že jsou nutné pro zabezpečení pro případ nemoci. Věřící mají stále ještě své náboženské obce, mohou tedy komunikovat s více lidmi, a dokonce si i vzájemně pomáhají (například v nemoci) - náboženské obce do jisté míry přejímají funkci původních skupin a obcí - a z takovýchto utilitárních důvodů či ze zoufalství manželství neuzavírají.
V tomto směru se od nich mají nevěřící co učit, ovšem nahrazovat společenský život a sex náboženstvím nepovažuji za vhodné řešení. Něco takového ostatně stejně bude lákat jen velmi úzký okruh lidí. Snahy církví nacpat lidi do biologicky nepřirozených a nevyhovujících vztahů, s tím, jak jsou výhodné, protože jsou napořád, jsou pak podobné, jako vnucovat lidem nepotřebné zboží s doživotní zárukou. Navíc je zvláštní, když monogamii vnucují církve, které navenek vystupují proti homosexualitě (když monogamie, homosexualita a asexualita jsou variantami téhož - snížení schopnosti komunikovat na sexuální úrovni).
Nedostatek kontaktu s matkou v dětství, pokud nevedl k deprivantství, se doporučuje řešit domazlováním. Někdo doporučuje domazlování přísně oddělovat od sexu - některé dny se jen mazlit bez sexu, jiné dny mít sex (který může být i s mazlením). Někdo říká, že je hlavně důležité mít tyto dvě věci oddělené v hlavě.
Všechna očekávání budou naplňována v míře tím menší, čím víc se vnucované představy vzdalují skutečnosti, čím víc je mužům vnucována ženská role a naopak, čím víc se vnucovaný ideál vzdaluje skutečným mužům, ženám, lidem, savcům...
Časté řeči o tom, že ženy dnes už muže nepotřebují, že se bez nich obejdou, že brzy tu bude jen společnost žen, vycházejí z nepochopení role mužů (či samců obecně), z nepochopení, že taková společnost by se brzy stala něčím na způsob kravína s uvázanými kravami. K nepochopení role mužů pak přispívá, že v dnešní době muži nemají možnost svou roli vykonávat - jsou víceméně zavřeni v malé ohradě pro jatečné býky, kdežto ženám je zatím ještě ponechán o trochu větší výběh.
pokračování příště
Převzato z Outsidermedia