Na začátku stálo vyhlášení plánu ministerstva zdravotnictví na zrušení 10 tisíc akutních lůžek. Ministerstvo však nikdy neřeklo, jaká lůžka, ve kterých nemocnicích se mají rušit. Ještě před tímto vyhlášením prosadilo nový zákon tzv. „reformy zdravotnictví“ nazvaný O zdravotních službách, kterým se ministerstvo zbavilo jakýchkoliv kompetencí a odpovědnosti za zdravotnická zařízení s výjimkou specializovaných center.
Rozhodování o bytí, či nebytí nemocnic tak ministerstvo ponechalo zcela na zdravotních pojišťovnách. Jenom ty dnes rozhodují o tom, které nemocnice dostanou nové smlouvy a které smlouvu nedostanou a budou muset skončit.
Úsilí o likvidaci nemocnic bylo korunováno Nařízením vlády z 29.8.2012 o časové a místní dostupnosti zdravotní péče, které tímto vložilo do rukou zdravotních pojišťoven nástroj k téměř libovolnému ořezání zdravotní péče (např. dojezd za lůžkovou péčí v oboru kardiochirurgie nastavuje až na 3 hodiny!!! ) Z toho pohledu tak mají zdravotní pojišťovny jistotu a 100 % krytí, že postupují podle obecných pravidel schválených vládou!
Jinak základní pravidla(či kriteria) posuzování nemocnic si zdravotní pojišťovny nastavily jako přílohu k jakémusi „memorandu“, které uzavřely spolu s Ministerstvem zdravotnictví. Není však zřejmé, zda a jak podle nich vůbec postupují (například kritérum posouzení podle tzv. KEP ( Klinicko ekonomických profilů) nikdy používáno nebylo a nikdo s tím nemá žádné zkušenosti.
Vyjednávání s pojišťovnami začalo na jaře, pochopitelně z pozice síly pojišťoven. Na začátku podzimu ministr Heger požádal zdravotní pojišťovny, aby s dokončením jednání posečkaly až na dobu po volbách, aby negativně neovlivnily volební výsledek. Dnes se jednání dostávají do závěrečné fáze. 12 nemocnic má skončit úplně, 18 nemocnic možná dostane nějaké střednědobé, resp. krátkodobé smlouvy s minimálními vyhlídkami na zachování péče.
Asociace českých a moravských nemocnic a Asociace krajských nemocnic bijí na poplach již téměř rok. Nikdo nezveřejnil, podle jakých kritérií má vlastně rušení akutních lůžek probíhat. Nezasvěcený účastník by logicky předpokládal, že dojde k útlumu předimenzovaných oddělení ve velkých nemocnicích velkých měst. Místo toho se zájem pojišťoven soustředil především na menší nemocnice krajského a městského typu.
Veškerá jednání probíhají netransparentně, obdobně, jako většina kroků, které se ve zdravotnictví uskutečňují.
Různé nemocnice dostávají různé výše úhrad za stejné zdravotní výkony a nikomu to nevadí. Dvanáct nemocnic je u nás ve zvýhodněném holdingovém postavení oproti jiným nemocnicím, protože jsou de facto dcerami holdingu v čele s „veřejnou“ Českou průmyslovou zdravotní pojišťovnou a nikomu to nevadí.
Je přitom velmi pravděpodobné, že řada nemocnic, které ke konci roku skončí bez smlouvy, záhy nalezne nové majitele a provozovatele v podobě zdravotnických řetězců. Řetězce pak dostanou nové, daleko výhodnější smlouvy se zdravotními pojišťovnami, a jako bonus přestanou být vnímány jako uchvatitelé veřejného zdravotnictví, ale jako zachránci pracovních míst a zdravotní péče pro občany, resp. voliče. V konečném důsledku jde jenom o to, aby opět větší podíl našeho zdravotnictví byl v rukou byznysmenů.
Je to pokračování divoké privatizace bez existujícího právního rámce, podobně jako probíhá u zdravotních pojišťoven. Nepodařila se privatizace zákonem? Nevadí, podaří se obejitím a účelovými změnami zákonů, vyhláškami, vládními nařízeními a „memorandy“. To je podstata tajemství úspěchu mocných, kteří ovlivňují české zdravotnictví čím dál víc!
Poznámka redakce: Zajímá vás, která nemocnice zůstane, kterou chtějí pojišťovny vykrvácet a které vezmou peníze tak, aby zanikla?
Klikněte si na tento seznam v PDF a najděte si si svou nemocnici podle krajů a podle barevných políček.
Chcete-li aktivně diskutovat, musíte se zaregistrovat.
Diskuzní fórum rubriky "Z domova" najdete zde.