Střídání ročních dob, kolísání teplot, kyselé deště, prach a smog, sluneční záření, sníh a hlavně čas. Náhrobky porostou mechem, nápisy na kamenných deskách se stanou ledva čitelné, hřbitovní andělé přijdou o křídla… Je smutný pohled na hrob, a který se nikdo nestará. Stihne ho osud pohřbeného: byl a není. Přijde hrobník, zruší, co z hrobu zbylo, místo se znovu pronajme, bude-li ovšem zájemce.

Správci hřbitovů shodně tvrdí, že výroční dušičkové nájezdy na hřbitovy jsou v řadě případů výkřikem špatného svědomí, protože o hrob by se mělo pečovat pravidelně a ne jen jednou za rok. Stačilo by prý v nejhorším přijít ještě alespoň kolem Velikonoc, uklidit po zimě, mrtvým dát vzpomínku a kámen alespoň umýt.

Co si vezmeme na cestu

Na tu naši poslední nic, ale na tradiční dušičkovou údržbu se vybavíme, hadrem, kartáčem, smetáčkem a konví na vodu. Může se hodit houba a dřevěná škrabka. A samozřejmě čistící a impregnační prostředky zvolené podle druhu ošetřovaného kamene. Nejdřív zameteme a odstraníme spadané listí. Uklidíme kelímky vypálených svíček, staré věnečky, uschlé květiny. Pomník prohlédneme, zda není popraskaný a materiál se nedrolí – pokud ano, zvážíme, jestli čištěním nenaděláme škody ještě víc a pokud věc vyhodnotíme takto, obrátíme se na hřbitovního správce a jeho prostřednictvím si zajistíme odbornou pomoc.

Prostý hliněný rov

Nebývá u nás nejčastější, ačkoliv v nekatolických zemích a za oceánem tento typ převažuje. Trávu srpem sežneme (na malý hrob stačí nůžky), dosejeme holá místa, dobře zalijeme. Květinový rov zbavíme plevele, odstraníme uschlé letničky, upravíme trvalky a půdokryvné rostliny nebo oblíbený břečťan, zem zkypříme a uhrábneme. Na mráz citlivé rostliny zakryjeme čerstvým chvojím.

Častý je umělý kámen

Teraco, původně terrazzo, je materiál ze směsi cementu, vody a štěrku, zbroušený a nezřídka i leštěný. Kdo nad umělým kamenem ohrnuje nos, měl by vědět, že Benátčané byli proto tak bohatí, protože uměli šetřit a tak četné podlahy svých paláců či terasy vykládali místo drahého mramoru materiálem méně nákladným, vyrobeným z mramorové drti, hlíny a z kozího mléka, které sloužilo jako pojidlo. Teraco je do jisté míry materiál porézní a nerovnoměrně přijímající vlhkost. Čistíme je kartáčem a prostředky na umývadla a záchodové mísy, komu to přijde nedůstojné, použije Jar. Pak je pořádně opláchneme a otřeme. Zajistíme ochranu před vlhkostí: setkali jsme se s napouštěním vixem na boty nebo pastou na podlahy a jeden expert teraco nalakoval – hrůza! Spolehlivým konzervačním prostředkem je silikon. Náhrobky lze i voskovat. Systematicky bychom tyto vrstvy měli během roku několikrát obnovovat. Teraco při troše péče prý vydrží v dobrém stavu čtyřicet let, a když ho pak dáte přebrousit, tak ještě deset navrch.

Žula

Obvykle ji stačí vydrhnout silnějším saponátem. Rozhodně ale ani na ni nevezmeme ocelový kartáč, stačí obyčejná houba. Na úporné skvrny použijeme chemické rozpouštědlo, ale NH upozorňují na tendenci žuly po takové operaci časem tmavnout a matnět, takže spíš doporučíme obyčejný ocet, který minerální usazeniny rozpustí.

Co s mramorem

Při použití chemikálií můžeme kámen zničit. Nejdřív ho opláchneme, aby se provlhčil. Pak dřevěnou škrabkou odstraníme mech, řasy a houby. Plast by kámen poškrábal o kovu ani nemluvě, takže se osvědčila obyčejná placatá měchačka na teflonové pánve. Pak už stačí měkký hadřík a tekuté písky, které používáme na nádobí. Po dokončení náhrobek samozřejmě velmi důkladně opláchneme. Na mramor rozhodně nechodíme s rozpouštědly, ale ani s octem, nevratně by to povrch poškodilo. Těžko odstranitelné tučné skvrny povolí po vodě s čpavkem, úporné fleky možná pomůže zlikvidovat otření benzinem. Kámen spláchneme čistou vodou, nakonec povrch vykartáčujeme do sucha.

Obtížný pískovec

Pískovec je prevít, protože je podobně jako teraco porézní a tak snadno přijímá špínu a navíc se na něm daří i mechům. Zvětralý povrch se snadno drolí. Očistíme ho kartáčem nasucho a pak jemně vydrhneme jarovou vodou, kterou ihned oplachujeme. Chemickými čisticími prostředky bychom mohli pískovec jen poškodit. Nějaká neodborná zásadní renovace je těžko proveditelná a nedoporučuje se.

Beton

Největším nepřítelem jsou mechy a lišejníky. Odškrábneme je dřevěnou špachtlí, která, na rozdíl od kovu a tvrdých plastů, povrch nepoškrábe. Pak beton namokro vydrhneme. Doporučené prostředky proti řasám, houbám a plísním obsahují i silný dezinfekční prostředek, který nějaký čas bude na povrchu působit i preventivně.

Naše rady a tipy

  • Na základě nanotechnologií (ty minimalizují přilnavost mezi kapalinami a povrchem) vyrobené hydrofobní impregnace chrání kámen před dalšími škodlivými vlivy okolního prostředí, jako je mráz, kyselý dešť, výfukové plyny a další poškození. A protože před samozvanými „umělci“ nejsme bohužel jisti ani na hřbitovech, také proti graffiti. Vrstva zabraňuje přilnutí rzi, vosku i ptačího trusu a chrání před chemickou devastací až do kyselosti pH 13.

  • Pozor na vosk a parafín – nejúpornější fleky vznikají právě z nich a na odstranění kapek z kamene dosud nikdo nic kloudného nevymyslel. Nikdy tedy svíčky nestavte přímo na hroby, leč v kalíšcích a svícnech, z nichž vosk nevykape. Existují sice věčná světla na tužkové baterie a dokonce se solárním zdrojem, ale hřbitovní hyeny neváhají ukrást třeba i rámeček z fotky, pokud je vyroben z barevného kovu.

  • Při práci se čpavkem dejte pozor na zlacené písmo, mohli byste je zničit a na reliéfech nebo prvcích z mosazi a bronzu, které ještě zloději neukradli, by mohly vzniknout neodstranitelné skvrny. Čpavkovým roztokem dobře vymyjeme nápisy tesané do žuly i mramoru. Jejich obtahování barvou většinou nedopadne dobře a měli byste je nechat odborníkům.

  • Mosazné a bronzové detaily na líh a rozpouštědla nereagují, patynu z nich odstraníte nejlépe rejžákem.

  • Každý nevyzkoušený prostředek je dobré otestovat na skrytém místě: co kdyby právě on mohl zanechat neodstranitelné fleky. Jinak samozřejmě nikdy nelijeme čisticí prostředky rovnou na náhrobek.

  • Dřív byli na hrobech tu a tam holubi mramoroví – zpravidla jeden mrtvý a jeden truchlící, a estetická škoda byla zanedbatelná, protože určitá míra sentimentu na hřbitov patří. Ovšem ptačí trus vypadávající z holubích hejn na tmavých kamenech působí hrozně a vlhkost z něj vylouhuje dusičnany a ty mohou proniknout do hloubky až několika centimetrů! Přirozeně to má na kámen neblahý vliv. Bránit se můžete impregnačními nátěry.

  • Problémem jsou i lišejníky a řasy produkující organické kyseliny, za jejichž přispění v náhrobku vznikají amonné sole, kyselina sírová nebo dusičná. To zase přispívá vlhnutí a zasolení kamene – proti tomu opět pomůže hydrofobní impregnace.


Zdroj: Naše Hobby

Chcete-li aktivně diskutovat, musíte se zaregistrovat.
Diskuzní fórum rubriky "Životní styl" najdete zde.