Jubilejní deklarace – autorita v katolické církvi
(Zveřejněno 11.října 2012 na webu: www.churchauthority.org)

U příležitosti padesátého výročí zahájení Druhého vatikánského koncilu vyzýváme všechny příslušníky Božího lidu ke kritické diskuzi o situaci naší církve.

Mnoho z nejdůležitějších poznatků II. vatikánského koncilu bylo uskutečněno jen částečně nebo vůbec ne. To má svoji příčinu v odporu některých kruhů, ale také v mnohoznačnosti, která v určitých koncilních dokumentech zůstala nevyjasněna.

Hlavní příčina současné nečinnosti spočívá ve špatném porozumění výkonu autority v naší církvi a v jejím zneužívání. Zvláště je nutno bezodkladně řešit následující problémy:

Role papežství musí být nově a jednoznačně definována v jednotě s Kristovými úmysly. Jako nejvyšší pastýř, služebník jednoty a hlavní svědek víry přispívá papež podstatným způsobem ke zdaru celé církve. Jeho autorita však nesmí nikdy zastírat, oslabovat nebo potlačovat původní zmocnění, které Kristus dal všem údům Božího lidu.

Biskupové jsou zástupci Ježíše Krista, nikoli papežovi vikáři. Nesou bezprostřední odpovědnost za lidi ve svých diecézích a spolu s ostatními biskupy a papežem mají společnou odpovědnost za celosvětové společenství víry.

Biskupská synoda by měla převzít rozhodující roli v plánování a vedení opatření pro udržení a růst víry v našem komplexním světě. Aby mohla svůj úkol plnit, musí disponovat vhodnými strukturami.

Druhý vatikánský koncil zavedl kolegialitu a spoluzodpovědnost na všech úrovních. To se neuskutečnilo. Podle představ koncilu měla církevní grémia a pastorační rady bezprostředně zapojit věřící do rozhodovacího procesu týkajícího se formulování víry, organizace pastorační péče a evangelizace.

Měla by být vymýcena praxe, kdy mezi kandidáty na vedoucí posty jsou vybíráni pouze lidé s určitými postoji. Namísto toho by měla být určena a zachovávána pravidla, která zajistí, že volby na takováto vedoucí místa budou probíhat férovým, transparentním a – nakolik je to možné - demokratickým způsobem.

Římská kurie potřebuje radikální reformu ve shodě s tím, co stanovil Druhý vatikánský koncil a ve shodě s jeho vizemi. Kurie by měla být zachována pro nutné správní služby a operativní úkoly.

Kongregace pro nauku víry by měla být podepřena mezinárodním grémiem odborníků, které by bylo sestaveno na základě odborných kompetencí jeho členů.

Toto nejsou zdaleka všechny změny, které je třeba doporučit. Jsme si také vědomi toho, že zavedení takových strukturálních změn musí být rozpracováno podle možností a mezí současných a budoucích okolností. Poukazujeme však na to, že sedm změn, výše načrtnutých, je nezbytností a jejich zavedení by mělo začít bezodkladně.

Výkon autority v naší církvi se musí učit od standardů transparentnosti, zodpovědnosti a demokracie, jichž bylo dosaženo v moderní společnosti. Vedení musí být čestné a věrohodné, inspirované pokorou a duchem služebnosti, charakterizované spíše péčí o lidi než příklonem k pravidlům a disciplíně; musí vyzařovat obraz Ježíše Krista, který nás osvobozuje, a naslouchat Božímu Duchu, který mluví a jedná skrze jednotlivé lidi.

(Pro umlaufoviny přeložila Kateřina Lainová.)

Chcete-li aktivně diskutovat, musíte se zaregistrovat.
Diskuzní fórum rubriky "Spiritualita" najdete zde.