Jste v radě relativně velkého města už druhý rok. Co je podle vás hlavním posláním radního města uvolněného pro výkon práce?
Před nástupem na radnici jsem byl čtyři roky zastupitelem, přesto mě moje angažmá přímo na radnici neustále udivuje. Byl jsem zvolen za stranu Volba pro město Děčín. Moje funkce ve vedení města je o mnoha praktických otázkách. Teď se tomu říká „výzva“, čímž se obratně maskuje termín „průser“. Kdysi jsem si bláhově myslel, že role v aktivní politice je o směrování města k rozvoji. Realita je ve skutečnosti o dva řády dolů. Děláme vše možné i nemožné abychom zastavili další propad a rozvrat našeho města Děčína.
To vás někdo vydírá?
Například první týden po převzetí radnice jsme od úředníků dostali následující informaci. Statik zakázal používat most v části města, kde žije poměrně velké množství lidí; příští týden ho už není možné používat. Podobných „informací“ bylo před rokem několik desítek. Novinkou z tohoto roku je hrozba zákazu provozu v krytém plaveckém bazénu, protože do něj z narušené izolace padá skelná vata se zbytky izolace na střeše. To znamená, že nyní musíme urgentně sehnat řádově miliony na opravu havárie, o které se léta vědělo a kterou předchůdci neřešili. Po našich předchůdcích na radnici zůstali mediálně velmi efektní projekty „rozvoje města“. Přitom nebyl řešen zanedbaný majetek. Prioritu mělo utrácení za nové stavby. Zcela se zapomínalo na údržbu města.
V čem byla chybná komunální politika vašich předchůdců na radnici?
Město investovalo několik set milionů korun na nové stavby v rámci Integrovaného plánu rozvoje města z tolik kritizovaného Regionálního operačního programu Severozápad. Příjmy města v krizi trvale klesají a z nich musíme platit úroky z půjček na zmíněné megalomanské projekty. To jest, splácíme půjčky v situaci, kdy majetek města je ve velké části v havarijním stavu. Říkejme tomu třeba "dědictví komunálních otců".
Vidíte, a to jste na tom lépe než většina obcí, kde komunální kmotrové pořád ještě vládnou železnou rukou.
Naší hlavní starostí je šetřit: racionálně, efektivně, tvrdě. Změnili jsme pravidla pro zadávání veřejných zakázek, takže se snažíme co nejvíce zveřejňovat dodávky služeb a stavebních prací. Úspora je značná, téměř 20 % rozpočtu města. Sdruženým nákupem kupujeme elektrickou energii pro všechny odběrná místa města. Hodně jsme ušetřili na výběrových řízeních pro mobilní operátory a pojistky. Hledáme nové zdroje peněz v dotačních titulech a projektech, zdražujeme služby města, parkování, zdražujeme jízdné v městské dopravě. Lidé nám už nadávají, nutnost nás ale vede k nepopulárním krokům. Na dluh se už žít nedá, mimo jiné i proto, že bychom měli problém najít další věřitele. Současné dluhy města jsou na hranici schopností je splácet. A přitom zatím pořád ještě nevidíme světlo na konci tunelu. Chybí nám zdroje a musíme s touto představou pracovat i do budoucna. Navíc se situace neustále zhoršuje, protože se rozpadá sociální struktura státu. V Děčíně se řada obyvatel propadá stále více do sociální beznaděje a město jim nemůže pomoci. Jak musíme šetřit my, tak šetří i stát a často tím, že své vlastní povinnosti a závazky přehazuje k tíži obcí.
Čím a jak vznikl tento začarovaný kruh?
Město Děčín vedené bývalým vedením podlehlo nabídce „přinést do Děčína peníze“. Zatím jsme moc peněz neviděli. A naopak firmy, které nové stavby stavěly, ty dostaly zaplaceno. Evropské projekty z počátku vypadaly optimisticky, Jenže tehdy nikdo dlouhodobě neřešil jejich udržitelnost. Hlavní investiční akce, tj. nový hlubokovodní bazén, oprava děčínského zámku a stavba nové knihovny, znamenají svým provozem pro hospodaření města významnou zátěž. Navíc nám dosud nebyly uhrazeny proinvestované peníze, což je v rozporu s původními sliby a představami. Ne vlastní vinou zadlužené město proto musí platit úroky z úvěrů, což jsou dodatečné náklady řádu miliónů. Díky přehnaným představám o Evropské unii máme v současné době dluh až 350 milionů korun. Pozor, s tímto dluhem nikdo nepočítal! Pro nás je to poučení, že musíme fungovat daleko hospodárněji. Lidem se to ale moc nelíbí. Je otázka, jestli naše snažení bude „oceněno“ v příštích volbách. Upřímně řečeno, moc s tím nepočítám. Populární utrácení cizích peněz funguje v demokracii daleko lépe než snaha o rozumné hospodaření. Třeba se ale mýlím.
Děkujeme za rozhovor
Redakce