Island ukazuje cestu: odmítá vnucované šetření

Lisa Karpova

Listopad 28, 2012

Dopad krize na malý ostrov s 320 tisíci obyvateli byl katastrofou. Po finančních spekulacích zbankrotovaly tři přední banky, jejichž aktiva v součtu přesahovala více jak třikrát HDP státu. Ztráta dosáhla 85 miliard dolarů. V letech 2008 až 2010 stoupla nezaměstnanost devětkrát, přičemž kdysi byla plná zaměstnanost.

Island měl dluh 900 % HDP. Islandská měna oslabila oproti euru o 80 %. Během dvou let poklesl HDP o 11 %.

Jak zvládnout krizi


V roce 2009 zavedla vláda úsporná opatření vyžadovaná MMF, za to dostala finanční pomoc 2,1 miliardy eur. Silná mobilizace lidí donutila vládu k rezignaci. V předčasných volbách do parlamentu získala levice absolutní většinu. Mimochodem vláda přijala zákon Icesave. Podle něho měli Islanďané splatit dluh 3,5 miliardy eur (40 % HDP). Mělo tak připadnout 9000 eur na obyvatele po dobu 15 let s úrokovou sazbou 5 %. Na základě protestů obyv 93 % Islanďanú se vyslovilo proti zákonu Icesave k úhradě ztrát. Rok nato proběhlo další referendum, 63 % občanů opět odmítlo.

Nová ústava vypracovaná ústavodárným shromážděním byla přijata v roce 2011. Zakotvila právo na informace, přístup veřejnosti k úředním dokumentům, ustavení Komise pro kontrolu státní odpovědnosti, právo na přímou kozultaci a zásadu, že 10 % voličů může požádat o referendum k zákonům schváleným parlamentem, právě tak jako jmenování předsedy vlády parlamentem.

Na rozdíl od dalších zemí nacházejících se v té samé situaci zvolil Island jinou cestu. Nepodvolil se nařízení MMF k úsporným opatřením. Jestliže v zemi v roce 2008 padly tři přední banky, Glitmir, Kaupthing a Landsbankinn, odmítl jim stát dát injekci veřejných peněz a napodobit tak ostatní země Evropy. Namísto toho je znárodnil.

Soukromé banky musely rovněž zrušit hypotéční půjčky s variabilními vazbami, které by převýšily 110% majetku. Nejvyšší soud postavil mimo zákon všechny půjčky poskytnuté domácnostem a zaznamenané v cizích měnách. Ve prospěch občanů tak přiměl banky, aby upustily od svých nároků.

Bankéři a spekulanti jsou odpovědní za kolaps islandského finančního sektoru. V ostatní Evropě byly své viny systematicky zprošťováni. Zde byl naopak jmenován zvláštní prokurátor, který na ně podal žalobu. Došlo k zatýkání, včetně zatčení dřívějího ministerského předsedy.

Alternativa úsporných opatření


Islandská ekonomika a sociální politika dosáhly spektakulárních výsledků. EU je v recesi, islandský HDP roste. V roce 2011 to bylo o 2,1 %, pro rok 2012 se předpokládá 2,7 % a míra nezaměstnanosti 6 %. Země si nedělá starosti s včasným splácením dluhu MMF.

Prezident Olafur vysvětlil islandský ekonomický zázrak: "Rozdíl je v tom, že jsme na Islandu banky nechali padnout. Nehodlali jsme do nich cpát peníze, taková odpovědnost na státu neleží."

MMF politiku islandské vlády uvítal, ač sám hájí opačná opatření. Island má vysoký ukazatel lidského rozvoje. MMF uvádí, že "islandský plán záchrany dává lekci pro období krize." Uvádí dále, že "fakt, že se Islandu podařilo zachovat sociální zajištění rodin a dosáhnout dlouhodobou fiskální konzolidaci je jedním z největších úspěchů uplatněného programu islandské vlády."

MMF však neřekl, že dosáhnout takové výsledky bylo možné jen tak, že Island odmítl neoliberální šokovou terapii a že vyvinul alternativní program na podporu ekonomiky. Island předvedl věrohodnou alternativu k politice úspor vnucované Evropě, jež jsou nejen hospodářsky neefektivní, ale i společensky a politicky neudržitelné. Postavením veřejného zájmu před tržní zájem ukázal ostrov cestu k uniku z bezvýchodného konce.

Převzato z English.pravda.ru

Námět Clair

Nová partie se "syrskou opozicí": přerozdělení rolí a funkcí

Olga Četverikova

Listopad 26, 2012

Po ztroskotání snah o rozpoutání všezahrnující občanské války v Sýrii a po mobilizaci Syřanů k boji proti řádění teroristických band se rozhodl Západ plichtit obraz "syrské opozice" nově. Až dosud stála proti vládě Bašara Asada Syrská národní rada (SNR), sídlící v Turecku. Nazývá se také Istanbulská rada. Je placena Katarem a je stoprocentně kontrolována francouzskou vojenskou rozvědkou - generálním ředitelstvím zahraniční bezpečnosti (DGSE). Velká část SNR patří mezi Muslimské bratry.

Hlavní bojovou silou je Svobodná syrská armáda (SSA), řízená a vyzbrojovaná Tureckem, sestavená ze syrských dezertérů a zločinců, bojovníků al-Kájdy, salafistů a džihádistů. Za svého vůdce jich osmdesát procent považuje šejka Al-Arceriho ze Saúdské Arábie. V turecké Adeně, vedle americké základny Incirlik, mají velitelství a jsou kontrolovány CIA. Gangy jsou placeny i informačně a logisticky podporovány touto agenturou.

SNR se nejprve nechtěla k radikálům a salafistům znát, ale nyní už západní diplomaté hovoří o nebezpečí násilí ze strany extrémistů. Radikální extremisté na severu Sýrie mohou časem uchopit moc. Samozřejmě situace naplňuje plány západních stratégů. (1)

Francouzský novinář Meyssan zjistil, že Američané přešli k nové taktice. Velení NATO dává opakovaně džihádistům instrukce pro boj se syrskou armádou. Šestkrát za sebou dalo rozkaz k ofenzívě, syrská armáda ale v klasickém boji odolávala. NATO posílalo bojovníky úmyslně na smrt. Džihádisté už vyvíjejí vlastní iniciativy. Washington už snížil počet svých bojovníků a začal dávat rozkazy džihádistům. Posílal je do palby syrské armády, která je masově ničila. (2)

Ústředí radikálů započalo s přestavbou opozice. Podle představitelů ministerstva zahraničí USA musí být nová struktura schopná po pádu Asada zajistit řízení země a musí být schopna "spolupráce se světovým společenstvím". Ve skutečnosti byl dán úkol vytvořit takovou "exilovou vládu", která by nediskreditovala "vytříbenou" západní společnost.

Představitelé jednotlivých syrských skupin byli sjednoceni do "Národní koalice revolučních a opozičních sil" (NKROS), v níž všechny posty a funkce přidělil vedoucí americké delegace na konferenci v katarském Dohá, velvyslanec USA v Sýrii Robert Ford. Ten v letech 2004 až 2006 pracoval v diplomatickém sboru v Iráku, kde uplatňoval metody války užívané v Hondurasu: "eskadry smrti" a "nikaragujské kontras". Totéž uplatňuje v Sýrii.

Američané získali kontrolu nad ozbrojenou opozicí, avšak potíže byly s reprezentací. Od koalice se oddělovaly různé složky SSA a složky vystupující proti ozbrojenému boji, konkretně Národní koordinace pro demokratické změny. Hlavním úspěchem Západu zřejmě bylo jmenování bývalého imáma jedné damašské mešity, šejka Al-Hatiba do vedoucí pozice. Pro bojovníky byl dostatečně náboženský a pro Západ dostatečně umírněný. Pro Západ bylo nejcennější, že měl zkušenosti s vedením věcných jednání, především v otázkách obchodu s plynem. Západem je představován jako ideální politik, nezávislý, umírněný, nenáležející k žádným islamistickým hnutím. Byl vězněn za výzvy ke svržení Asada. Dostal zákaz kázat v syrských mešitách, proto odešel do Kataru.

Meysan přiznává, že ve skutečnosti je všechno jinak. Al-Hatib je geofyzik, který má za sebou práci pro společnost napojenou na Royal Dutch Shell. Po otci zdědil postavení imáma v jedné z damašských mešit, byl však zbaven pravomocí a bylo mu zakázáno působení v celé Sýrii. To bylo ještě za panování Bašarova otce Hafíze Asada, kdy Sýrie bojovala proti Iráku a podporovala Kuvajt. Z náboženských příčin Al-Hatib odsoudil akci Pouštní bouře. Shodl se s bin Ládinem, který považoval přítomnost Západu v arabském prostoru za svatokrádež. V letech 2003 až 2004 byl lobbistou Royal Dutch Shell, která se od syrské vlády domáhala ropné a plynové koncese. Do Sýrie se vrátil až letos za účelem protivládní propagandy. Byl vězněn, amnestován, odešel ze země a usídlil se v Káhiře. (4)

Al-Hatib patří mezi Muslimské bratry, je přívržencem šaríji a šiíté jsou pro něho kacíři. Západ jej představuje jako zákonného (legitimního) zástupce syrského lidu. Začal s tím francouzský prezident, který jej přijal v Paříži a oznámil, že je Paříž připravena přijmout syrského velvyslance jmenovaného koalicí. Následovaly USA, Velká Britanie, Rada pro spolupráci států Perského zálivu a Rada Evropy.

Hollande vytrvale potvrzuje svoji snahu o změnu vlády v Sýrii. Hýčká si sen znova z ní učinit francouzskou kolonii. V Radě bezpečnosti OSN vyžadoval mandát na zřízení "zón osvobozených povstalci". Mandát měl být analogický tomu, který dala Francii Liga národů od roku 1923 do roku 1944. Ihned po vytvoření Národní koalice žádali Francouzi zrušení evropského embarga na dodávky "obranných zbraní" bojovníkům proti Asadovi. Francie si tak chce přisvojit právo na zřízení "svobodné zóny" na území Sýrie.

NKROS bude jen dekorací a Al-Hatib bude mít funkci reprezentativní. Špinvou práci budou dělat hlavně salafistické a vahabistické skupiny. Nesouhlasící velitele už začali likvidovat. Ozbrojené skupiny odsoudily zřízení NKROS a žádaly vytvoření chalifátu, Západ tedy ze sebe může setřepat odpovědnost za jejich činy.

Pokrytectví západních politiků nemá obdobu. Na předscénu uvedli "salonní opozici" a nadále vyzbrojují islamistické hrdlořezy, připravující půdu pro evropské koloniální otroctví.

Odkazy uvedeny u originálu

Převzato z Fondsk.ru

Moskva je znepokojena přítomností přenosných raketových systémů z Libye u syrské opozice

Listopad 30, 2012

Vedoucí kremelské administrativy Ivanov řekl: "V rukách opozice jsou velmi nebezpečné druhy zbraní, včetně přenosných raketových systémů. Myslím, že už to není pro nikoho tajemstvím. Ale jak budou použity a kam nakonec dopadnou?"

Doplnil: "Předpokládáme, že přenosné raketové systémy, které má opozice, jsou původem z Libye. Kam se dostanou, čí civilní letadlo sestřelí, nevím. Je to velmi nebezpečné a velmi vážné."

Dále řekl: "V principu podporujeme myšlenku "Ženevy-2", to znamená pravidelná kola jednání všech zainteresovaných na uspořádání situace v Sýrii. Ale naše postoje jsou dávno známé, měnit je nehodláme."

Ivanov podtrhl, že Moskva nijak zvlášť nepodporuje Bašara Asada. Rusko do Sýrie nedodává destabilizující druhy zbraní, dodávky jsou v souladu s dřívějšími kontrakty. Na dodávky zbraní do Sýrie není žádné embargo. I do Libye byly svého času dodávány zbraně v souladu s právem. Moskva nemá vinu na tom, kde se nacházejí přenosné raketové systémy nyní.

Podle Ivanova nemá Moskva informace o tom, kdo napadl rakouské mírové jednotky OSN na Golanských výšinách, ale vyslovil domněnku, že to byli ti, pro které bylo výhodné přivést situaci v Sýrii k naprostému chaosu. Nyní vyvstává otázkla co s mírovou misí na Golanských výšinách. Rotace příslušníků už není možná. Jsou tam velká rizika.

Ozbrojené střety mezi vládními a protivládními silami v Sýrii nekončí od března 2011. Podle údajů OSN za tuto dobu zahynulo dvacet až třicet tisíc lidí. Syrská vláda tvrdí, že se střetává s odporem dobře vyzbrojených bojovníků, kteří jsou podporováni zvenčí.

Převzato z Ria.ru

"Římské prázdniny" Bilderbergů

Jelena Ponomarjova

Listopad 27, 2012

Tři okolnosti, pro které je třeba věnovat pozornost Bilderbergskému klubu.

1. Personální složení konferencí, jejichž hlavními účastníky jsou osoby ovlivňující politický a hospodářský rozvoj předních zemí světa a ve skutečnosti celého světa. Jsou to reprezentanti nejdůležitějších zemí Západu - bankéři, průmyslníci a mediální magnáti. Na akce klubu jsou zvány osobnosti, které se následně stanou nejen předními tvářemi států, ale aktivními realizátory zájmů těch, kteří je k vládě přivedli. V roce 1991 například prošel úspěšně vizitou Bilderbergů arkansaský guvernér Clinton a dostal potom podporu v prezidentské kampani. Obdobnou procedurou prošel v roce 1997 Blair a v roce 1999 Prodi před tím, než se stal vedoucím Evropské komise. V roce 2008 proběhla tajná schůzka Obamy a Clintonové (1), na níž se rozhodlo kdo bude 44. prezidentem USA.

2. Další náplní bilderbergských konferencí je projektování chodu světových dějin. Dojednávají tam své životně důležité otázky, aby mohli určit směry světového rozvoje podle svých zájmů. Zájmy vlivných osob světa jsou vždycky v rozporu s představami národů světa o rovnoprávnosti, svobodě, spravedlnosti a jsou spojeny s rozkladem suverenních států (a není třeba uvažovat o tom, že by Rusko mezi zde označené státy nepatřilo).

Není divu, že po každém setkání Bilderbergů dojde v různých koutech světa ke změnám: rozhoří se nový konflikt, piráti zajmou lodě, teroristé jsou v akcích a někde začíná ekonomická krize.

3. Třetím aspektem je utajování setkání. Je zde mimořádná míra bezpečnosti a především se zakrývají cesty informacím do medií o klubových debatách. Svědčí to o tom, že Bilderbergové mají co skrývat. V tom maličkém, pružném, neformálním a důvěrném mezinárodním fóru se nehlasuje a nepřijímají se programová prohlášení (2) s následujícími tiskovými konferencemi, i když se scházejí na projednávání mimořádně závažných světových otázek. Stránky klubu jsou zahaleny do obdobných zamlžení jako konference. Je na nich výčet otázek. Například na konferenci ve Virginii 31. 5. t.r. se projednávaly transatlantické vztahy, možnost dosáhnout aktivní hospodářský růst, budoucnost demokracie v rozvinuutém světě a možné změny politického chartakteru v USA a v Evropě. V té době byly problémy zahraniční politiky USA spojeny s nestabilitou Blízkého východu. Zvláštní pozornosti se tam také těšil osud eura. Velmi otevřeně byly zformulovány otázky, které byly na pořadu dne:

  • co znamená "Putin 2.0"?

  • co může Západ učinit s Íránem?

  • jak spolupracují suverenní státy v kybernetickém prostoru?

  • jaký je hospodářský a politický horizont Číny? (3)


Bilderbergské konference obvykle probíhají jednou ročně v květnu nebo v červnu. Počet účastníků může být až přes 300, přičemž členů klubu není obvykle víc než 120. Dvě třetiny jsou z Evropy, zbytek ze Severní Ameriky. Dvě třetiny jsou zástupci velkého kapitálu, jedna třetina politici (4). O zasedáních bývajíi novináři informováni chabě.

Ovšem bývají i mimořádná zasedání na nichž se projednávají vznikající vážné problémy. Na těch je omezený počet účastníků. Takové zasedání bylo letos v Římě. Podle nepřímých informací se projednávalo zostření krize v jižní Evropě, především v Italii.

Zasedání "malé rady" bylo v mimořádně luxusním hotelu "De Russie", který náleží do sítě Rocco Forte Hotels. "Jeho pýchou jsou velkolepé zahrady s terasami, představujícími tiché oázy v centru kypícího Věčného města, kde je možno se posilnit na čerstvém vzuduchu, nebo učinit příjemnou procházku. V Tajemné zahradě hotelu je možno sledovat půvabné třepotání vzácných druhů motýlů. Název hotelu je spojen s častými návštěvami členů ruského carského domu. Hotel byl postaven v roce 1816 a je spojen s rafinovanou elegancí a atmosférou harmonie a luxusu" (5).

Zasedáním v tomto hotelu byla podtržena úroveň shromážděných. Měla však být i odvlečena pozornost dotěrných novinářů. Bilderbergové si zorganizovali své shromáždění na dobu filmového festivalu v Římě, kam se tak jako tak sjíždějí boháči využívající hotel De Russie.

Jenže i tak se podařilo italským novinářům vypátrat, že na toto zasedání bylo pozváno asi 80 členů, především těch, kteří patří do organizačního výboru. Tématem setkání byla nepříliš světlá budoucnost Itálie, Španělska a Řecka, "na které silně udeřila světová krize derivátů a následně navázaná opatření přísné úspornosti" (6).

Na setkání byl téměř celý italský vládní kabinet (7). Jmenoviotě předseda Rady ministrů a doživotní senátor Monti, bývalý ministerský předseda Amato, ministři hospodářského rozvoje, infrastruktury, spravedlnosti a práce. Dále řada osob z mediální sféry, odborů a průmyslových holdingů. Za italské bankéře byl přítomen předseda Centrální banky Visco a za nadnárodní bankovní sféru předseda evropské centrální banky Ital Draghi.

Tyto skutečnosti svědčí o mimořádně vážné situaci tak velké evropské ekonomiky. Většina ekonomů zastává názor, že pád Řecka a dokonce i Španělska může sjednocená Evropa přežít, avšak pád Itálie by znamenal konec EU. Evropská komise předpokládá, že v roce 2013 čeká eurozónu další recese, která postihne Řecko, Španělsko, Itálii, Kypr, Portugalsko a Slovinsko. Dluh eurozóny v roce 2014 vzroste z 88,8% na 94,3% HDP. Nejvyšší bude mít Řecko - 176,7% HDP v roce 2012 a 188% HDP v letech 2013 až 2014. Další v pořadí je Itálie - 126,5% v roce 2012. V tomto roce ještě překročí státní dluh HDP v Portugalsku a Irsku a Belgie bude na hranici s 99,9% HDP, v příštím roce však tuto hranici překročí (8).

Podle laureáta Nobelovy ceny Roubiniho, který předpověděl krizi v roce 2008, se začne eurozóna v příštím roce rozpadat (9). Řecko a Portugalsko mají jen desetiprocentní naději zůstat v eurozóně. Potřebovaly by, aby byl vytvořen nadnárodní rozpočtový orgán, poskytující pomoc potápějícím se zemím. Průběh událostí v Evropě má být takový, že Řecko z eurozóny odejde do konce roku 2013, Portugalsko do konce roku 2014. To už bude protikrizový fond Evropského stabilizačního mechanismu zcela vyčerpán (do konce r.2014). Pravděpodobnost nekontrolovaného rozpadu eurozóny hodnotí analytici na 10%. V tomto případě oznámí Řecko default, odejde z eurozóny a bude následovat řada dalších defaultů. Nakonec opustí eurozónu Portugalsko, Španělsko, Irsko, Itálie a dokonce možná i Francie.

Předpokládá se, že tématem bilderbergského setkání bylo také jmenování nového komisaře pro Španělsko, Řecko, Itálii a další krizí ohrožené země (10). Ovšem žádná jmenování nepomohou. Je třeba uplatnit zcela jiné přístupy.

Autorka se domnívá, že tyto přístupy jsou už nalezeny. Jeden z významných Bilderbergů Healy řekl, že "Setkání Bilderbergského klubu je nejproduktivnější ze všech mezinárodních setkání, která kdy navštívil. Utajení dává lidem možnost říkat co si myslí a nedělat si starosti s důsledky" (11).

Následky "římských prázdnin" Bilderbergů se už v nejbližších měsících musejí projevit.

Odkazy uvedeny u originálu.

Převzato z Fondsk.ru

Zdroj a odkazy na původní články: Outsidermedia

Chcete-li aktivně diskutovat, musíte se zaregistrovat.
Diskuzní fórum rubriky "Ze světa" najdete zde.