Naši zákonodárci se konečně po více než dvaceti letech uvolili k tomu, aby si lid obecný zvolil presidenta dle svého gusta. Zákonodárci samozřejmě museli k tomuto aktu odsouhlasit „Zákon o volbě prezidenta republiky ze dne 18. července 2012“, který má dle mého odhadu takových dvacet stránek textu. Velice velmi mne ale zaujal odstavec, který pro jistotu ocituji: Kandidátní listinu může podat nejméně dvacet poslanců (dále jen „navrhující poslanci“) nebo nejméně deset senátorů (dále jen „navrhující senátoři“), anebo občan, který dosáhl věku 18 let, podpoří-li jeho návrh petice podepsaná nejméně 50 000 občany oprávněnými volit prezidenta republiky (dále jen „navrhující občan“).

Takže ve volebním zákonu se jasně praví, že váha podpisů 10 senátorů či 20 poslanců má stejnou váhu jako podpisy 50 tisíc obyčejných lidí. To mi připomíná ústavu staré Sparty, kde jeden oligoi (málokteří, dokonalí, jedineční, výkvět), měl hodnotu deseti tisíc obyčejných lidiček. Holt tehdy to byli nadlidi, u nich ve Spartě to však bylo v normě, vždyť taky neměli žádnou demokracii. Jenomže my demokracii máme, a tak, podle v současnosti ještě pořád platné zásady rovnosti lidí, to znamená, že jeden člověk má pouze jeden hlas, a je lhostejné, zdali je to hlas bohatého, chudého, senátora, poslance či popeláře. Přece v demokracii je stejně platný hlas jak cikána (třeba i koupený za dvě stovky), tak senátora (koupený za nesrovnatelně vyšší cenu).

Tedy dle zásady rovnosti lidí by zákon o volbě presidenta měl obsahovat, že když kandidát musí sehnat padesát tisíc podpisů obyčejných lidí, že jiný kandidát musí sehnat také 50 tisíc podpisů senátorů či také 50 tisíc podpisů poslanců. Kde a jak je seženou, nám občanům může být lhostejné.

Náš čerstvě schválený ústavní zákon praví, že jeden senátor má tedy váhu pěti tisíc obyčejných lidí a poslanecký hlas má váhu dva a půl tisíce běžných voličů. Docela se tedy blížíme společenským poměrům ve staré Spartě. To samozřejmě odporuje preambuli naší ústavy, je to v rozporu s rovností všech obyvatel. Polovina ústavy praví tak a druhá polovina opak. Co s tím? Jak to řešit?

Dle návodu mnohých neoliberálů, jako např. biologa Komárka, Jocha a podobných gentlemanů, je to velmi snadné a jednoduché a je docela možné, že v příští ústavě už to bude. Co tam tedy bude?

Volit by mohl každý, kdo prokáže, že má na účtu sto tisíc, kdo nemá, volit by holt nemohl. Tak by se eliminovali všichni ti líní, neschopní, prostě ty nevzdělané socky.

Kdo má na kontě sto tisíc, měl by jeden hlas, kdo má milion, jeho hlas by měl váhu deseti hlasů, a kdo má miliardu, jeho hlas by měl váhu tisíce hlasů.

Navrhuji tuto metodu rozšířit na všechny volby, tak by to bylo správné, spravedlivé, logické. Určitě by to potvrdili i ústavní právníci.

Volilo by se elektronicky, ušetřilo by se, žádné billboardy z peněz daňových poplatníků hyzdící životní prostředí, žádné bezduché žvanění v televizi, žádné nervové vypětí ve štábech politických stran.

Z banky by majiteli přišel pouze dotaz - které straně máme připsat váš hlas, vaše hlasy? Banka by onu operaci provedla bleskurychle v řádu milisekund a volby by mohly být hotovy během odpoledne. Který majitel by neodpověděl, tož jeho hlas či hlasy by propadly, tedy jako by se neúčastnil voleb.

Jsem si naprosto jistý, že volební výsledky by se nelišily ani o fous od klasicky probíhajících voleb.