Vatikanolog Andrea Tornielli komentuje v deníku Vatican Insider ohromující zprávu dnešního dne. Papež Benedikt XVI. se rozhodl rezignovat na svůj papežský úřad ke dni 28. února 2013. Papež to překvapivě oznámil během konzistoře pro nové kanonizace. Je to poprvé v moderní době, kdy se tak děje. Ratzinger vysvětlil, že cítí tíhu papežského úřadu, dlouho promýšlel tento krok a rozhodl se pro dobro Církve.

"V dnešním rychle se měnícím světě zmítaném záležitostmi velkého významu pro život víry je pro řízení Petrovy bárky a hlásání evangelia zapotřebí také tělesných i duševních sil", řekl papež. Děkan kolegia kardinálů Angelo Sodano označil zprávu za „blesk z čistého nebe.“ Možnost odstoupení, kterou umožňuje kanonické právo, Benedikt XVI. citoval v knize rozhovorů s Peterem Seewaldem „Světlo světa“, publikované v listopadu 2010: "Když si papež jasně uvědomí, že už není schopen fyzicky, mentálně a spirituálně zastávat jemu svěřený úřad," řekl Benedikt XVI.,"pak má za takových okolností právo a také povinnost odstoupit."


Papež, který velmi dobře znal svého předchůdce a sledoval z nitra římské kurie dlouhou fázi nemoci Jana Pavla II., chtěl objasnit, že za jistých podmínek považuje rezignaci za vhodnou. Již v létě 2011 se množily hlasy uvnitř i vně Vatikánu o možné „plánované demisi“ ne nutně spojené se stavem nemoci. Jako první o této hypotéze mluvil italský deník Libero: „Papež nezavrhuje možnost odstoupení při dosažení věku 85 let, tedy v dubnu 2012.“ Článek i zprávu Vatikán suše dementoval, včetně nejbližších spolupracovníků papeže. Ale je pravděpodobné, že Benedikt XVI. tehdy skutečně o demisi uvažoval.

Jelikož tu nejsou žádné zjevné a známé fyzické problémy, papež Benedikt XVI. odstupuje jednoduše proto, že už se necítí být schopen vykonávat svůj úkol. Nelze opomenout ani fakt, že jeho rozhodnutí je učiněno po velmi náročném roce pontifikátu, mj. v roce Vatileaks. Ve světle tohoto překvapivého rozhodnutí – které papež může pouze sdělit, nemusí čekat od nikoho na schválení – je také lépe pochopitelná jeho snaha „opravit“ konzistoř pro jmenování nových kardinálů, která se udála v únoru 2012. Ta byla ve světě velmi kritizovaná jako italská a kuriální. V říjnu 2012 pak proběhla – dnes už to můžeme říci - poslední ratzingerovská konzistoř, která již byla mezinárodní a přispěla tak ke geografické rovnováze ve sboru kardinálů, volitelů budoucího papeže. Evropa však stále hraje oproti zbytku světa prim.

Vatikanolog Giacomo Galeazzi informuje, že je Benedikt XVI. prvním papežem po 600 letech, který abdikuje. „Papež nás poněkud překvapil.“ řekl vatikánský mluvčí Federico Lombardi. Kardinálové poslouchali papeže „se zatajeným dechem, myslím, že většina přítomných neměla informaci o tom, co se papež chystá sdělit.“ Papežovo rozhodnutí bylo „osobní, hluboké rozhodnutí, přijaté v atmosféře modlitby. ... Zásadním důvodem je zpytování svědomí o vlastních silách ve vztahu k úřadu, který má vykonávat.“

V historii nechybějí případy, kdy papež odstoupil. Bylo to většinou v raných dobách papežství. Svatý Klement, čtvrtý římský pontifik, byl uvězněn a poslán do exilu na příkaz Nerva v prvním století po Kristu, abdikoval a označil za svého nástupce Evarista. Historie zná mnoho dalších případů, tím časově nejbližším byl případ Řehoře XII. začátkem 15.století v době vzdoropapežů.

Lidová tvořivost Italů okamžitě pasovala do role nástupce Benedikta XVI. Silvia Berlusconiho, který vstal jako fénix z popela a chystá svůj návrat do vysoké politiky. Jistě však budou pro tento důležitý úřad vhodnější kandidáti. Jedním z nich by mohl být milánský kardinál Angelo Scola, v průběhu loňského roku se mluvilo také o kandidátech z Afriky. Nechme se překvapit, jak lehké nebo těžké to mezi kardinály bude mít Duch svatý.

Převzato z umlaufovin.