Se zpožděním několika dní zveřejnily americké deníky jako Washington Post pro ně překvapující zprávu (25.2.). Prezident Hámid Karzáí nařídil prezidentským dekretem americkým speciálním silám (U.S. Special Operations Forces), aby s okamžitou platností ukončily činnost ve dvou provinciích Wardak a Logar, kde mj. působí i český vojenský kontingent. Důvod je jednoduchý. Americké speciální síly mučily civilní zajatce. Oficiální stránku s prohlášením afghánské vlády k bezpečnosti v obou provinciích najdete zde. Z klíčové části zdůvodnění, které zakazuje působení speciálních amerických jednotek, citujeme toto prohlášení.
Neobyčejně ostrá slova na adresu chrabrých Američanů je třeba chápat v celkovém kontextu. Za prvé, tyto dvě provincie fakticky spravuje Taliban, který již nyní vyhrál válku s další supervelmocí. Spojenci před měsícem zabili dronem umírněného velitele Talibanu (viz náš článek). To nijak neusnadnilo mírová jednání, protože radikálové nyní mají navrch a poraženému Karzáímu přibyly další starosti.
Mezitím NATO zabilo v kobercových, pardon, cílených náletech další civilisty ve vesnicích. Osvoboditelé tím znásobili palebnou sílu dronů a vyvolali další tzv. "kolaterální škody". Ty se následně znásobily působením oněch speciálních jednotek USA. Tato protipartyzánská komanda běžně působila ve Střední a Jižní Americe až do 90. let, kde prosazovala americkou politiku pomocí teroru a ve spojení s vraženými komandy místních diktátorských režimů. Nyní tam tyto jednotky operují pod záminkou boje proti narkomafii. S nepřítelem se tato sorta vojáků nikdy nemazlila, což byl svého času i partyzánský vůdce skupiny "Movimiento Bolivariano Revolucionario 200" jménem Hugo Chávez, nyní prezident Venezuely. A pokud těmto speciálním silám padl do rukou nevinný vesničan, tak to většinou poznali, až byl umučen jako zatvrzelý terorista.
Prezident Hámid Karzáí je sice okupační loutka (viz nedávný článek o okupační strategii USA), ale není hloupý. Porážka spojenců bude dokonána v roce 2014 a celé území zůstane pod kontrolou Talibanu stejně jako po porážce Sovětů v roce 1992. Karzáí má navíc dobré osobní vztahy s bývalým vůdcem Talibanu Muhammadem Umarem, který mu v roce 1997 nabídl post diplomatického zástupce při OSN. Karzáí tuto nabídku nepřijal, ale dobré styky s vítězným Talibanem udržuje dosud. Jeho jediná záchrana bude v tom, že již nyní bude chránit zájmy vesničanů a Talibanu, například tímto gestem.
Co by Karzáí udělat mohl, ale jistě neudělá, je rozpuštění neuvěřitelně zkorumpované vlády a celého okupačního režimu, který nenávidí většina zdejších obyvatel. Ti ovšem nijak nejsou nadšeni ani budoucím vítězstvím Talibanu a islámských fundamentalistů. USA tiše počítají s tím, že je budou kontrolovat přes nastrčené prostředníky, jako je například Saúdská Arábie.