Kdybychom věřili na teorie spiknutí, tak bychom tvrdili, že náš fejetonek Česko-polská biologická válka eskaluje! ze dne 26.01.2013 rozpoutal po půl roce divokou odezvu v oficiálních médiích. Najednou všichni tvrdí, že polské potraviny jsou prý závadné. Tomu by se ovšem vysmály celé tisíce Čechů a Moraváků. Ti totiž seberou auto nebo autobus a jedou o víkendu nakupovat laciné a kvalitní polské a německé potraviny do tamějších tržnic. Navíc Poláci jasně řekli českým médiím, že cca 60 % svých potravin vyváží do Německa, a to k plné spokojenosti náročných zákazníků. A na českou adresu suše diplomaticky dodali, že kdo si zaplatí svinskou cenu, ten také svinstvo dostane. České supermarkety a jejich zlodějny nejsou polským problémem, ale výsostně českým.
Jednou možná i česká oficiální média přijdou na to, že problematické jsou nikoliv polské potraviny, ale prodejní řetězce. Ty pomalu, ale jistě ničí své vlastní zákazníky. Jistěže s pomocí potravin produkovaných v Polsku a na Ukrajině. Ale stejně tak mohou konzumní svinstvo dovézt z Anglie, jak nyní ukázala aféra s nakaženou koninou, a před několika lety s nakaženým BSE hovězím. Britská vláda přiznala svou vinu na celé aféře až po 14 letech.
Zdánlivě laciné potraviny, které už jsou ve skutečnosti drahé, mají navíc i svou odvrácenou tvář. Anglický filmový dokument nazvaný „Zpráva o skutečné ceně laciných potravin“ (The True Cost of Cheap Food, 2009) podrobně dokumentuje dopad globálních trhů a řetězců na kvalitu potravin.
Pozorně sledujte filmový dokument o dvou rodinách, které se účastnily experimentu týkajícího se nákupu potravin. Jedna rodina kupovala potraviny v laciných supermarketech, druhá začala kombinovat místní trh a jiné zdroje.
A nejde o nevhodné či pančované potraviny v supermarketech. Ve skutečnosti už máme na krku další, mnohem subtilnější nebezpečí ohledně potravin. Brutálním praktikám biotechnologických firem jako Monsanto se věnujeme zcela systematicky. Viz naše tematické číslo nazvané GMO, danajský dar.
K pozitivnímu zamyšlení nabízíme starší článek nazvaný Nutriční revoluce v malých supermarketech USA. Zákazníci najdou na obalech potravin tzv. "Nutritional Score Numbers" tj. stupnici určující hodnotu daných potravin podle jejich druhu. Za hodnocení odpovídá nezávislý orgán NuVal, který podporuje federální vláda. Ta ostatně chtěla tyto štítky zavést už v roce 1990. Lobbistické skupiny placené obchodními řetězci dosáhly demagogickými argumenty, že toto vládní nařízení nebylo celostátně zavedeno. Ale v malém funguje, a navíc spolehlivě.
Dobrý příklad z USA jasně říká, kde je třeba začít. Nikoliv vyvoláváním nenávisti k Polákům, ale změnou legislativy a kontrolou supermarketů. A hlavně: jasným stanovením skutečné nutriční hodnoty, která bude viditelně uvedena na obalech potravin.