V roce 1988 se objevil v článku německého firemního časopisu "Spořitelna" článek, který vyšel v roce 1891 ve stejnojmenném časopisu. Text se tehdy věnoval vývoji úrokové míry ve druhé polovině 19. století. Autoři v něm na závěr konstatovali, že možnosti zvláště zajímavých investic jsou vyčerpány a nabízí se pouze investice, které přinášejí velmi nízkou míru rentability.
Časopis "Spořitelna" uveřejnil tento text těsně před rokem 1989, kdy evropský a americký kapitál ovládl země bývalého socialistického bloku, a kdy se rozhodovalo také o projektu eura.
Evropu se dnes podařilo dostat na kolena a neofeudalismus, prosazovaný pod hesly "konkurenceschopnosti" a "neodvratné globalizace našich životů v zájmu našeho dobra" zapustil úspěšně pod taktovkou Draghiho, Montiho a dalších hochů usazených pevně v evropských bruselských strukturách, své kořeny.
Nadbytek kapitálu se přesunul do zbrojního průmyslu a historie se opět opakuje. Velká první válka třetího tisíciletí je zřejmě nevyhnutelná. Problém by se dal sice vyřešit, kdyby bylo vyhlášeno celosvětové "odpuštění dluhů", nebo alespoň odpuštění úroků, to však zatím nenavrhly ani ty nejpomazanější hlavy. Nigerijský prezident Obasano si na schůzce šéfů vlád G20 v roce 2008 postěžoval následovně.
Ernst Winkler píše ve své knize "Teorie přirozeného hospodářského řádu" z roku 1952 toto.
Jsme na historicky nejnižší úrokové sazbě. Eurozóna má od května 2013 diskontní sazbu 0,5 %, USA už od roku 2008 0-0,25 %, Japonsko od roku 2010 0- 0,10 %, Velká Británie od roku 2009 0,50 %. Ekonomové v roce 1891 považovali už 3 % úrok za tak katastrofální, že navrhovali investice do koloniálních výbojů v Africe, které skočily První světovou válkou. Podívejte se na současný vývoj diskontní úrokové sazby, která fakticky skončila na nule.
A stejným tempem pochopitelně padají v eurozóně i výnosy z 10-letých státních obligací. Důležitý graf dokládající 20 let trvalého poklesu máte zde (Euro area 10-year Government Benchmark bond yield).
Krizi poptávky se dalším snižováním úrokové sazby nepodařilo zmírnit a propadá se jedno odvětví za druhým. Nejrychleji stavební sektor a automobilový průmysl. Pro ekonomiku České republiky budou dopady snížení poptávky v nejbližších třech letech katastrofální.
Malovat si něco narůžovo v tomto okamžiku není odpovědné a těžko se s očekávanými důsledky bude vypořádávat jakákoliv vláda, která by byla složená i z opravdu schopných lidí. Natož kterákoliv vláda, která vyjde ze současných českých politických "elit".
Banky se budou dál potýkat s nárůstem nesplacených úvěrů a nárůstem objemu úvěrů nesplacených do lhůty. Ztráty bank však mají zaplatit daňoví poplatníci, a to nejenom na Kypru. Rozsáhlé vyvlastňování obyvatel prostřednictvím negativní úrokové sazby, inflace a zvyšování daní, které jdou na úroky majitelů nadbytečného kapitálu, již probíhá naplno. Ale nejenom to. Už se sahá i ke krádeži, tj. ke konfiskací peněz střadatelů ve prospěch bank. A to má být posvěceno celoevropsky platným zákonem. Dogma nedotknutelnosti soukromého vlastnictví tím definitivně vzalo za své. Tedy pro 99 % lidstva. Nikoliv pro ono nejbohatší 1 %.
Zdroje: Helmut Creutz: Das Geldsyndrom 2012; Margrit Kennedy: Occupy Money, J.Kamphausenverlag.