Zamyšlení nad <a href="http://www.umlaufoviny.com/www/res_publica/Redakcni_system/index.php?clanek=288">fenomenalitou pískoviště</a> pozastavilo debatu v momentu, kdy se jasně oddělil duchovní (a jedinečně svobodný) vztah dvou osobností od náboženského (a proto funkčního a ekonomického) vztahu dvou osob-agentů. V závěru stálo, že duchovní život v prostoru dynamické energie Ty-Já má tři zásadní nepřátele: nevěru, nudu a smrt. Pro střet s prvním nepřítelem musíme znovu sáhnout po známém příkladu Aleny ze septimy A, o níž pilně usiluje Honza ze septimy B. Důvody pro analogické setrvání v erotice jsou dvojí: jednak vycházíme z úvodní teze, že budeme zkoumat spiritualitu „jakoby Bůh nebyl“ (etsi Deus non daretur). Takto neutrálně a lhostejně lze postupovat jen do určitého bodu, a pak je nutno s Bohem počítat jako s osobností, což již minule dosvědčila citace z Jeremiáše. Další důvod roztodivného postupu tkví ve fenomenologickém přístupu ke spiritualitě: začít s Bohem a jeho aktivitou znamená, že sestupujeme z oblaku na zem, to jest od Boží aktivity k lidem. To je teologicky správné a možná i jinak, jenže my primárně a většinou vnímáme celý cirkus úplně opačně: od našich duchovních zkušeností vystupujeme k Bohu. Fenomenolog si spokojeně zamne ruce, protože pak může popsat duchovní zkušenosti, kterou při výstupu nahoru (řecky: anabasis) prožívá každý, kdo se dá na duchovní vojnu. Kritický filosof nemůže popisovat duchovní stav odshora směrem dolů, protože Bohem není; tím se liší od dogmatika či teologa, kterého podobné detaily netrápí.

Popis erotického zápasu septimánů vytváří strukturované napětí jedinečné komunikace dvou svobodných osobností. Tuto duchovní zkušenost není třeba dlouze popisovat, stačilo minulé vyprávění. A stejně: kdo něco podobného nezažil či neviděl, ten tomu stejně neuvěří a zbytku národa je to srdečně jedno. Kořením vztahu se stává boj s nevěrou: proč by měl Honza či Alena věřit, že s ním druhé pohlaví půjde svobodně do kina jen proto, že to chce on sám? Pokud se totiž ze hry vyšachují všechny vypočitatelné elementy, pak ekonomicky, v rámci oboustranné výměny, není na čem nabídku založit. Druhý nebo druhá se rozhodují svobodně pro vztah, nikoliv pro určitou reciproční aktivitu typu „já dám – ty dáš“. To bychom se dostali ke korupci a k současné české politice, kde si pravice za dva prsty koupila dva prsty levice. Zato septimán může jen věřit, že „Ty“ popřeje vlídného sluchu absolutní nabídce jeho „Já“. A když jeho maličkost není přijata, zamilovaný si může stěžovat jedině na lampárně. Morálně, ekonomicky atd. má z hlediska vztahu dvou osobností právo na holé nic. Pak ale Honza či Alena riskují opravdu hodně, protože musí věřit tomu, co doopravdy dělají. Riskují ve vztahu všechno (to jest vlastní osobnost ve vztahu k Ty) a nemusí jim vyjít vůbec nic, protože nerozvážné a svobodné Ty může nabídku odmítnout: kdykoliv a bez jakéhokoliv důvodu.

Pojmenujme tuto zoufalou a riskantní aktivitu třeba slovem „víra“. Zamilovaný může jen doufat a jásat nebo doufat a zoufat. Nebo obojí dohromady, ale nic víc. Riziko přijetí či odmítnutí nelze nijak předem vykalkulovat, což neznamená, že zamilovaný nenasadí všechnu mazanost, šarm, inteligenci a vůbec všechny schopnosti, které by měl normálně využít ve škole či v práci. Nepřítelem není ani nedostatek odvahy či schopností, protože Alena či Honza jde celostně a tvrdě na věc. Brzdou se stává nevěra – osobní a interní nedověření v úspěch, jenž nelze dopředu nijak zajistit. Osobnost na druhé straně je taktéž – ne-li více – svobodná a rozmarná jako on sám. Je milá v tom, že milostně odmítne či přijme, bez dodatečného důvodu. Je to nelogické, protože chybí metafyzická kauzalita či Leibnizovo ratio sufficiens; je to neekonomické, protože nelze vynutit absolutně žádnou reciprocitu. To by se svobodně dávaná a přijímaná erotika (tvého Ty) změnila na placený sex (tebe jako agenta). Víra obou septimánů postuluje nezajištěnou erotiku, nikoliv bezpečný sex. Proto nemá jiného protivníka než nevěru.


Čisté a tvrdé náboženství představuje z fenomenologického hlediska velmi podobný jev jako placený sex. Subjekt sexu i náboženství nebojuje primárně a zásadně s nevěrou, nýbrž se vším ostatním, možným i nemožným. Náboženství má strašnou spoustu velkých a mocných nepřátel: komunistů, ateistů, zednářů, ódéesáků, socanů i lidovců, včetně aktivně operujících agentů jiných náboženství a hnutí. A navíc stát či někdo jiný duchovní málo platí; věřící se málo starají; církev je moc velká nebo moc malá, kostel málo vytopený, pokladnička věčně prázdná atd. Každý agent fungující v síti náboženských vztahů přesně ví, co by kostelně či sborově mělo či nemělo být. Protože to ví, nepotřebuje věřit; protože nepotřebuje věřit, nikdy si nedopřeje luxus dramatického zápasu, jaký sváděl v minulém díle třeba Jeremiáš. Na nevěru si možná čas udělá, ale zcela jistě nemusí ve své funkci svádět boj mezi vírou a nedověrou. Nemusí, protože dobře ví, co dělá. A dělá vše dobře právě proto, že je agentem v síti jasně daných vztahů, povinností, řádu, služeb, závazků, věčných trestů a odměn. Jistěže „věřícím“ káže o víře, ale tím myslí církevní zajištěnost a věroučnou přehlednost vztahu mezi <a href="http://www.umlaufoviny.com/www/res_publica/Redakcni_system/index.php?clanek=269">Bohem-agentem</a> a jeho personifikovanými zástupci.


Nevěra vůbec není tak negativní vlastnost, jak se nám snaží namluvit armáda náboženských agentů. Fenomenologický pohled na spiritualitu ukazuje, že se jedná o naprosto klíčový indikátor vztahu dvou osobností. Kde se objevuje zápas víry a nevěry, tam jde o hodně. Na úrovni osobností jde dokonce o všechno, protože se mají a musí dostat do vztahu Já a Ty. A pokud zvítězí nevěra, Honza či Alena se stáhnou do své ulity a konečně se začnou chovat jako normální agenti-studenti. Démonický Éros si musí hledat odvážnější a všeho schopnější osobnosti. Erotika a spiritualita není ve své podstatě nic jiného než šílené dobrodružství: konec zůstává vždy otevřený a největší nepřítel číhá v nás samých. Nevěra není nic jiného než moje Já, které se zdráhá do-věřit. A věřit nemůže, protože se chytá stébla, to jest logických důvodů pro a proti, včetně ekonomických úvah, například lístku do kina. Víra na důvody kašle, protože jde na věc, která absolutně stojí za to pro ni samotnou, bez jakéhokoliv dodatečného důvodu. Vzácnost obou fenoménů – pravé erotiky a pravé spirituality – jen potvrzuje, že dobrodruhů dnes existuje celkem poskrovnu. Zato mediální trh o lásce a náboženské kupčení s tímto artiklem kvete jedna radost.