Poslední článek v sérii se zabýval podezřelým spěchem vojenské trestající koalice, která už před spácháním plynového útoku najisto věděla, že jej provedl Asad (Fakta o Sýrii VIII.). Mezitím jsme zveřejnili a komentovali americkou i francouzskou zprávu o použití plynu, obě jsou jako ospravedlnění války k ničemu. To už světová veřejnost poznala. Máme patovou situaci ne-války, kdy se bude jednat o odstranění Asadova nervového plynu, aby zůstal pouze "bojovníkům za svobodu". Povstalci sarin a jiné plyny už téměř jistě použili a jejich kanibalové a teroristé to klidně udělají znovu. Mrtvé civilisty pak západní propaganda připíše na konto vládní armády a celý válečný tanec vypukne znovu. Proto ruské a americké lodě od pobřeží Sýrie hned tak neodjedou. Takže se věnujme podstatnějším věcem, což jsou globální důsledky tohoto konfliktu.
1. Strategická role Ruska
Pohled na impozantní sestavu lodí, která nyní míří z Ruska k pobřeží Sýrie, ukazuje na horší konfrontaci, než byla kubánská krize v roce 1962. Důvody jsou následující.
- Rusové zmobilizovali nejmodernější část Baltické a Černomořské flotily, která je již u hranic Sýrie. Obě flotily mají bojové zkušenosti s vojsky NATO, minimálně během pohraničních konfliktů a cvičení.
- Kombinace těchto lodí je následující: protiponorková ochrana, radary, SS-300 a všechny druhy raket, výsadková loď s možností umístit vojska na pevninu.
Jinak řečeno: Rusové poslali do syrského výsostného území údernou část svého loďstva, která má kompletně suplovat tyto možnosti syrské armády:
- protiletadlovou, protiponorkovou a protiraketovou obranu;
- rezervní výsadkovou armádu buď raketových systémů nebo tanků na pevninu;
- kompletní odposlech, radarovou detekci, rušení radarů, sledování lodí, pohybů vojsk, satelitní komunikaci atd.
- údernou a palebnou sílu schopnou zničit v okruhu 300-500 km jakékoliv pozemní, vzdušné, námořní a podmořské cíle.
To znamená, že Rusové se rozhodli bránit Sýrii jako své vlastní území a počítají s napadením vlastních lodí. Ty mohou být "napadeny", protože útok US střel od moře by automaticky směroval přes operační rádius ruské flotily. Ta by měla uvnitř syrských výsostných vod právo na jakoukoliv odvetu, protože americkou válku neposvětila OSN. Byla by to čistá agrese a Rusové by mohli odpovědět stejně. Sýrii ze strany Perského zálivu zase hlídá záda Írán, a to s čínskou a ruskou pomocí.
2. Proč to všechno? Kvůli skomírajícímu dolaru
Mnozí západní komentátoři jako Anthony Wile v Daily Bell si všimli mediálního koncertu světového rozhořčení na země jako Írán, Írák a Venezuela, které odmítají obchodovat ropu a plyn přes dolary. Článek Fakta o Sýrii VI. končil tímto závěrem.
Zdůrazněme jedinou větu. Koalice těchto zemí vyvážejících suroviny už nebude obchodovat za dolary, protože nenávidí USA a země Perského zálivu za jejich vražednou politiku. Válka v Sýrii není o ropě, ale o dolaru. Ten je v podobě tzv. "fiat money" (viz naše články) emitován v momentu, kdy někdo za dolary kdekoliv na světě ropu prodá. A to je za hodně dolarů, řádově za bilióny. Američané pak jen nafouknou objem své měny, protože ji někdo potřebuje pro obchodování. A sami už téměř nic nevyrábějí, a jen konzumují na dluh. Někdo prodávající ropu jim musí umožnit, aby nesmyslné virtuální dolary mohli emitovat stisknutím tlačítka "enter" a přidáním potřebného počtu nul. Všechny naše články o ekonomice ukazují, že je to zabijácká politika, která ničí celý svět, a nakonec i samotné Američany.
Kdo nechce obchodovat ropu či plyn za dolar, ten je automaticky největším nepřítelem USA. Rusové a další země jako Čína, Indie, Írán si řekli, že tuto nadvládu dolaru zlomí, alespoň v některých částech světa. Proto běží syrská krize a především západní boj proti Íránu, který naopak aktivně podporuje Rusko a Čína. Viz naši analýzu Iránské embargo: mediální mýtus a ekonomická realita.
3. Nový světový řád může být hodně dobrá věc
Sýrie vedená Asadem od roku 2009 aktivně sleduje tzv. Four Seas Strategy. Tato strategie by Sýrii změnila ve světovou obchodní křižovatku (kterou Sýrie po tisíciletí byla) mezi Černým, Středozemním, Kaspickým mořem a Perským zálivem. A nebyl by to žádný problém, stačily by obchodní smlouvy mezi Tureckem, Irákem a Íránem. Tyto dvě šíitské země se už dohodly, viz významná dohoda o dodávkách zemního plynu z Iránu do Iráku, která byla nedávno podepsána mezi oběma vládami. Írán se Sýrií spolu mají uzavřenu vojenskou alianci a také mají podepsánu dohodu o dodávkách ropy a plynu, čímž je spojení směrem k Perskému zálivu de facto hotovo. A Kurdové se jistě přidají se svými nejbohatšími zásobami ropy v Kirkúku, protože nyní již oficiálně bojují na straně Asada, pochopitelně za svůj vlastní Kurdistán. Viz článek Kurdská národní armáda začala otevřený boj proti povstalcům v Sýrii. Spojení na Kirkúk by vypadalo následovně.
Írán navíc dokončil plynovod až do Pákistánu, čímž dokončil napojení na Dálný východ (Irán postižený západním embargem dokončuje plynovod do Indie). A důvod, proč se Saúdové pokusili uplatit Putina (Rusko odmítlo zradit Sýrii za 15 miliard dolarů), byl právě strach, že tato obchodní osa vznikne. Ta je nyní naprosto reálnou možností, protože padl od EU a USA podporovaný plynovod Nabucco. Ten by měl přes Sýrii napojení na sunnitské diktatury Perského zálivu. Dnes platí jen modrá linka, která pro Rusy znamená práci a monopolní vývoz, včetně kontroly plynovodu.
Červená varianta skončila v momentu, kdy Rusové zatelefonovali svým bývalým zemím Sovětského svazu do Střední Asie. Ihned byla schválena varianta South Stream. Ale to v roce 2009-2010 ještě jasné nebylo, Nabucco bylo stále ve hře a je i dnes. Proto útok na Sýrii a zde vyvolané povstání sunnitů bylo okamžitě podporované zvnějšku. Ke cti syrských sunnitů dodejme, že Asad každé povstání a teror Muslimského bratrstva rozjezdil tanky, doslova. Na mapě jasně vidíte, proč "osvobození Sýrie" byl naprosto nevyhnutelný krok pro projení tohoto ropovodu na Perský záliv.
Kompletní trasu existujících ropovodů a plynovodů na Blízkém východě najdete zde. Plynovod Nabucco měl jít přes Turecko s připojením na Sýrii, která ovšem odmítla hrát v katarsko-saúdském orchestru vedlejší housle. V Nabuccu by hrálo první housle Turecko, Sýrie by byla pouze tranzitní zemí. Asad chtěl víc a má na to. Rusové, Čína, Írán a Irák byli a jsou pro nový ropný poker, ale bez dolaru.
4. Šíitská varianta světového řádu
Asad si mohl vybrat mezi bezvýznamností a taškami peněz, nebo mohl volit geopolitický význam Sýrie jako světového hráče. Na této roli navíc vydělají všichni jeho občané. I když pochopitelně nikoliv stejně, jsme na Blízkém východě. Asad si zvolil a jak vidno, nebyl to český oposmluvní politik. Podporován Rusy, Číňany a šíity vybral anti-dolarovou variantu vývozu ropy a plynu. Terminály z Perského zálivu buď budou končit na jeho pobřeží v Baníji, nebo se domluví s Tureckem na vlastní verzi Nabucca. Takže vznikne anti-Nabucco, a v něm bude hrát Sýrie první housle. Rusové tak ovládnou jak South Stream, který nyní budují, tak v případě vyhrané války v Sýrii ovlivní i klíčové připojení na Írán a Irák. Nabucco padne a obchodní spojení se šíitskými režimy se bude dít bez dolaru. A to bude jistě dobrá věc pro nás všechny, kteří máme v bance dva měsíční platy, popřípadě hypotéku. Američané ovšem spláčou nad výdělkem a svůj ne-exportovatelný dluh v dolarech budou splácet jako každá jiná rozvojová země: prodejem všeho, co má v zemi nějakou cenu.
Dalším, spíše vedlejším důvodem války jsou nepochybně plynová pole ve Středozemním moři, které zatím vytěžuje pouze Izrael za pomoci amerických firem.
I tam je situace značně nepřehledná. Pole jsou částečně ve výsostných vodách různých zemí a částečně mimo. Palestinci nejsou suverénní stát a Izraelci udělají všechno proto, aby nikdy nebyli uznáni. Důvod vidíte na mapě, viz naleziště u Gazy. Palestinci by totiž měli právo na bohatá pole s plynem. Ale ten leží ve velké hloubce (1,5 km) a těžba v moři není jednoduchá. Ke sporným zásobám plynu jsme psali v článku Sýrie, utkání velmocí na neutrálním hřišti v poločase. Zde také najdete trasy nových budoucích asijských plynovodů (TAPI, IPI). V nich hraje klíčovou roli Írán a bývalé země SSSR a trasy navíc vedou mimo kontrolu blízkovýchodních základen USA.
5. Závěr
Válka v Sýrii je o bytí či nebytí dolaru jako rezervní světové měny. Budoucnost dolaru padá v momentu, kdy vznikne nová aliance těžařských zemí, která by změnila staletý scénář těžby a distribuce, nyní stoprocentně ovládané petrodolary. V zájmu uchování tohoto systému USA, Izrael a sunnitské země Perského zálivu podporovaly a budou podporovat jakýkoliv teror či autoritativní režim. Pokud bude Evropa stejně hloupá jako Francie, tak na tuto politiku škaredě doplatí. Ropu budeme kupovat tak jako tak, jen chytré Německo bude kupovat méně, díky své energetické politice. Být na straně rozumných vítězů je věc politické rozvážnosti. Zvlášť v tomto případě, kdy se na druhé (a spíše prohrávající) straně spojily pochybné mocenské a dluhově-dolarové zájmy, jasný teror, a dokonce i kanibalismus a jiná naprostá zvěrstva. A tento Západem podporovaný teror za trest přijde i do Evropy, o tom jsme už několikrát psali v předešlých Faktech o Sýrii.