Jak se dalo očekávat, v letošních volbách opět zvítězila pravice. A nemůže to dopadnout jinak, volby jsou odrazem společnosti a naše společnost je pravicová jako řemen. Ceněna není solidarita, ale Úspěch, k němuž dojíti můžeme jen toliko skrze Výkon. Kdo výkon nepodává je Lůzr a není ceněn. Jako takový má jedinou možnost jak se cítit býti cenným, a to hlasováním ruku v ruce s ceněnými knížaty či miliardáři na radu oceněných sportsmanů a nejrůznějších klaunů, tč. celebrit.
Pokud chce volit TOP asociální stranu, přečte si nezávislý Reflex a je spokojen, jelikož jeho volba úplně souzní s „nezávislou“ žurnalistikou prezentovanou v tomto malebném týdeníku. Pokud má rád Babiše s Jágrem, přečte si nejoblíbenější deníky Mladou frontu či Lidové noviny, kam tradičně píší novináři z „nejnezávislejších“. S těmito hvězdami naší žurnalistiky nás spojuje více, než bychom si pomysleli. Spojuje nás nezávislost na všem možném, vyjma závislosti finanční na majiteli podniku, v němž pobíráme mzdu. Mzdu pobíráme za to, že plníme vůli toho, jenž vlastní podnik, v němž pracujeme. Tak majitel pekárny těžko bude více oceňovat toho, kdo sice krásně zpívá, ale peče méně rohlíků, než němého úderníka, který seká rohlíky jak Baťa cvičky.
Jak se říká „koho chleba jíš, toho píseň zpívej“. Drží se toho „investigativní“ novináři jakož i řadoví redaktoři ve všech médiích. Jelikož takovou povedenou „nezávislost“ cítíme všichni jako břímě, volíme ty úspěšné, zdravé a bohaté, o kterých se domníváme, že jsou skutečně a opravdově svobodní a nezávislí, do svého čela. Nedochází nám, že takoví lidé bývají spoutáni velmi silnými pouty závislosti, pouty závislosti na Úspěchu. Jako narkoman baží po droze, tito touží po různých pochvalách, odměnách, funkcích a Majetku. Na své drogy dosahují více a více jen prostřednictvím lží, podvodů a krádeží až k naprosté ztrátě vlastní integrity. Při příležitosti mezinárodních návštěv kradou pera svým hostitelům, své milenky obsazují do vedoucích funkcí Úřadu vlády, svým šéfům podrážejí nohy v přímém přenosu, ztrácejí kontakt s realitou a nestydí se vůbec za nic.
To co předvedl místopředseda ČSSD Hašek a jeho tým se přesto jen tak každý den nevidí. Náš stát s deseti miliony obyvatel chtěl řídit člověk řídící se jednotahovou „strategií“. Ta byla naplánována asi takto: Hašek k Sobotkovi: „Odstup ze všech funkcí!“
Sobotka: „Ano, odstupuji.“
Hašek: „Já budu předseda vlády!“
Bělobrádek: „Výborně!“
Babiš „ANO!“
Jenže ouha. Plán se zhatil na jedné záležitosti, kterou Hašek nepředvídal. Ve skutečnosti Hašek řekl Sobotkovi: „Odstup!“
Sobotka odpověděl: „Neodstoupím!“. Tak to Hašek nečekal. Teď aby zakládal zase nějakou US. Unie solidarity by se to mohlo jmenovat. Pan Hašek je solidární jedna báseň. Sám se sebou.
Co bude dál? Těžko říct. Kdo uvažuje o kandidatuře v nadcházejících volbách, ať uvažuje rychle. Nešvarem malých i velkých stran a hnutí je fofrování na poslední chvíli, kdy jsou všichni volbami najednou „překvapeni“. Velmi reálně se jeví možnost dalších mimořádných voleb do parlamentu na podzim roku 2014, kdy se může ušetřit a využít spojení s volbami komunálními. Sociální demokracie je v troskách a má-li členstvo ještě nějaký pud sebezáchovy a trochu zdravého rozumu, zvolí si do svého čela Jiřího Dienstbiera nebo někoho jeho formátu, ze Sobotky udělá slušnou dvojku a Haškovce pošle k vodě. Každopádně stabilita státu opírající se o prohnilý sloup padesáti poslanců sociální demokracie je stabilitou pouze pro současné poslance pobírající pěkný plat za mizerný škvár. Vznikne-li přesto nějaký „stabilní“ spletenec, budeme s nostalgií vzpomínat na slušnou stabilní vládu Petra Nečase a při vzpomínce na Mirka Topolánka a jeho rozkošné fotografie z Itálie budeme dojetím slzet.
Vina za zpackanou volbu zdaleka není jen na (podvedených) voličích sociální demokracie, kteří uvěřili jednotě strany a jejím heslům. Ukázalo se, že se jimi ve vedení sami neřídí. Jsou to přátelé (tak se mezi sebou členové ČSSD oslovují), kteří se nenávidí, spolupracovníci, kteří nespolupracují a naopak podráží si nohy, jen co se „přítel“ otočí. Kdo uvěří dnes jejich heslům o solidaritě a spravedlnosti? Co však s těmi, kdož volili TOP asociály a modré straky? Procentuálně je jich nejvíce v Praze, kde začíná zimní období páchnoucích bezdomovců prolezlých nakažlivými chorobami a parazity. V očích fanoušků dýmek jde o nutný a samozřejmý jev nezbytně patřící k blahobytnému životu nejen v hlavním městě.
Milovníci modrých ptáků a spících knížat si mezi sebou vyprávějí úplné legendy o výnosnosti žebrání, že by se jeden divil, proč se tak namáhají svou službou národu v nejrůznějších funkcích, které sami nespočítají, když mohou pohodlně dobývat chléb vezdejší mimo obtěžující záběry kamer a odposlechů v příjemném romantickém prostředí Karlova mostu - nebo přímo pod ním. Kotel fans ODS nemůže pochopit, proč si někdo kupuje nemrznoucí kapalinu pod názvem rum, když si může svobodně koupit whisky, a proto mu nezbývá než prosazovat pro taková individua odebrání sociálních a jakýchkoliv jiných dávek. Z takto ušetřených peněz pak mohou naši modří ptáčci rozjímat za pár desítek milionů korun o Praze olympijské, či za pár set milionů o nejdražší kartě na světě - Opencard.