Překvapivé oznámení Evropské centrální banky o dalším snížení základní úrokové sazby pro eurozónu na 0,25% nazdvihlo ze židle dokonce i mainstreamová média, která začala klást nepříjemné otázky. Komu toto další, historicky bezprecedentní snížení úrokové sazby prospěje?
1. Toky peněz doopravdy říkají, co se děje
Nejdříve si znovu projděme minulý příspěvek, týkající se uzavření kartelové dohody mezi centrálními bankami USA Fedu, ECB, Švýcarska, Japonska a Kanady. Viz článek Tiskaři nekrytých peněz vytvořili celosvětový kartel. Ani dlouho netrvalo a ECB vyhlašuje snížení základní úrokové sazby. Odůvodnění se stalo v posledních letech takovým mediálním zaklínadlem: prý jde o pomoc upadajícím ekonomikám. Neříkají, že ve skutečnosti jde o pomoc pouze bankám, zejména jižní eurozóny, a na ně těsně napojeným velkobankám německým a francouzským. Míru poklesu kurzu eura máte zde.
Nízká úroková sazba umožňuje na trhu snížení úroků z dluhů zemí jižní eurozóny. Na druhé straně ovšem poskytuje subvence bankovnímu sektoru, který rád pak vykupuje tyto státní dluhopisy za 4- 6%, což je pořád ještě cena, za kterou se bankám vyplatí jít do rizika. Kšefty s dluhopisy, kdy banky fungují jako lichváři celých států, to ovšem není reálná ekonomika. Že banky nefinancují potřeby reálné ekonomiky, je vidět z analýzy důvodů insolvencí podniků, které by nemusely krachovat. Podívejte se na graf důvodů insolvence německých podniků a vidíte, zde zdejší banky na ně kašlou. A to jsme prosím v Německu!
A všimněte si, že příčinou bankrotů západoevropských firem rozhodně nejsou vysoké mzdové náklady, jak se nám často snaží namluvit někteří „experti“.
Často se v tisku předkládá jako důvod snížení základní úrokové sazby obava z deflace. Příkladem mohou být poslední kroky ČNB manipulující s kurzem koruny. Potvrzením lichosti tohoto argumentu je dlouhodobý vývoj Japonska. To drží nízkou sazbu celá léta a ekonomice to rozhodně nepomohlo. Je potřeba se probudit, abychom pochopili, že školní poučky o tom, že úrokové sazby mají vliv na hospodářský růst, jsou z hlediska reality nesmyslem. Zejména guvernér německé Bundebanky Weidmann byl proti snížení úrokové sazby. Němci se snažili dost dlouho vystupovat proti porušování právního statusu ECB a nástupu monetizace státních dluhů. Bohužel jak známo, dělali to marně.
Co však následovalo hned druhý den? Dolar začal posilovat. Burzovní index vylétne v krátké době do rekordní výše 9 192 bodů. A to se před pár dny finanční svět děsil možného splasknutí burzovní bubliny. Obchody na Wall Streetu a London City pokvetou vesele dál. Ovšem na úkor koho?
2. ECB cíleně oslabuje euro snížením úrokové sazby
Výsledkem politiky ECB dělané nikoliv v zájmu eura, ale v zájmu dolaru je jasný: Euro přestává být atraktivní pro investory. Investoři budou investovat do amerických cenných papírů a nakupovat dolary, čím zvýší atraktivitu této měny i vzhledem ke zlatu, kde poptávka zdaleka převyšuje nabídku na trhu. Nezapomeňme však, že oceňování hodnoty zlata v portfoliu devizových rezerv neupravují USA podle aktuální tržní ceny, na rozdíl od ostatních centrálních bank. Pokles ceny zlata dle trhu a tím i jeho snížení hodnoty v podílu na devizových rezervách České národní banky byl dobrou vytáčkou, proč nám pan Tošovský odprodal levně do zahraniční víc jak 50 tun měnového zlata. A teď sedíme na hromadě šrotu. Na základě neomezeného swapu bude nyní ECB nakupovat dolary v nevýhodném kurzu, protože ty bude potřebovat. Únik kapitálu z Evropy a nafukování akciové a nemovitostní bubliny je další fází špatné politiky bankéřů, kteří slouží nikoliv podnikání a občanům, ale světovému kartelu bank. Ty sedí na hromadě finančního šrotu a nesmí to říci nahlas. Co nám přinese tato nihilistická finanční politika?
3. Zvýšení cen komodit a zvýšení inflace v EU
Vše se zdraží. Zejména pohonné hmoty a komodity, které jsou předmětem spekulací na burzách a jsou placené v dolarech. Tady leží důvod spekulace ECB na posílení dolaru. Zdraží pochopitelně i potraviny, potravinová burza funguje stejně jako surovinová. To vyvolá další zvýšení poptávky po dolarech, další snížení kurzu eura a zhoršení ekonomické situace v Evropě. Ne nadarmo si Christina Lagarde, šéfka Mezinárodního měnového fondu, pustila pusu na špacír a požaduje po Německu, aby „ubrzdilo svou exportní politiku“, protože prý poškozuje zájmy ostatních zemí. Lepší bude zřejmě podle MMF rostoucí nezaměstnanost v Evropě.
4. Nepoučili jsme se z pádu Lehman a Brothers
To, co se dělo za Greenspana, Bernankeho v USA, tedy politika levných peněz, vyvolává tlak na podvody a manipulace a nafukování nemovitostní a akciové bubliny. Jsou to peníze, které nemají žádnou hodnotu. Ve Švýcarsku jsou prázdné fary, jelikož věřících i zde ubývá, přeměňovány na domy s byty, a to na úvěr, a dále pronajímány, což je daleko výhodnější byznys než fary prodávat. Spekulativní bublinu máte na grafech zde.
Švýcarsko je atypické, mezinárodní investoři, kteří neví, co s penězi, zde rádi investují a místa tolik Švýcarsko nemá. Nicméně i Švýcaři mají obavu z podobné nemovitostní bubliny, jako vznikla v Japonsku. A Japonsko se dodnes nevzpamatovalo, navíc po Fukušimě už by se snad musel stát zázrak, aby se země postavila na nohy.
Ovšem stavební boom na dluh se může u ostatních zemí zvrátit v katastrofu, jak jsme již byli svědky u Irska a Španělska. Koneckonců, do recese upadá sektor stavebnictví aktuálně i v sousedním Rakousku, kde se očekává v příštím roce velké propouštění.
5. Závěr
Facit: nízká úroková sazba naopak táhne země do deprese, o tom přednášeli němečtí páni profesoři v prosinci loňského roku na konferenci organizace Monetative.de v Berlíně. Jenže to se do učebnic jaksi nedostane, ale k nám ano. Viz sérii Bankovní únos Evropy II. Úvěry táhnou ekonomiku, ale ne jakékoliv úvěry. Musí zde být ochota úvěrovat ty správné investice do reálné ekonomiky, které budou mít návratnost, a to třeba i dlouhodobého hlediska. To znamená provozovat pouze a výlučně investice produktivní, nikoliv spotřební úvěry a finanční úvěry na rychlé spekulace, které se politikou nízkých úrokových sazeb centrálních bank množí jak houby po dešti.