Zanechali jsme pana Nováka v zajímavém momentu života. Všechno mu v životě krásně běželo, i meditace v uzavřeném modlitebním řetězci ve tři ráno, když guru v New Yorku šel do sebe a tím i do práce. Pan Novák začal přemýšlet. Stala se mu totiž nepříjemná věc. Absolutno promluvilo. Vlastně nic neřeklo, ale bylo to celé divné. Po zdárném průběhu obvyklé meditace dosáhl prázdnoty vědomí, přešel do čtyř fázového dechu, spojil se s komickou energií a načerpal potřebné duchovní poživatiny z vesmíru. Absolutno se chovalo stejně spořádaně jako vždy: předávalo potřebné a nijak jinak se neprojevovalo. Pak přišel moment, kdy se projevilo zcela nečekaně. Pan Novák měl pocit, jako by prožil? procítil? uslyšel? následující slova: „Neodcházej ještě...“ Samozřejmě, rozumný a meditující Buddha to připsal určitému přetažení, protože před povinnostmi ducha si plnil i povinnosti manželské, jež ho odváděly od cesty poznání. Ale život má své požadavky a je lepší vše splnit a pak mít klid. Ale zvláštní událost meditace mu nešla z hlavy.

Guru v New Yorku přece tvrdil, že Absolutno je „ničím“, tedy vyhasnutím ducha. Zato cesta k němu je vším, protože k vyhasnutí vášní vede. Teď se však panu Novákovi dostalo zajímavé zkušenosti. Absolutno nebylo jen kamínkem na cestě, elementem započitatelným do přehledné meditační techniky. Stalo se svébytnou veličinou, čímsi hodně zvláštním. Ovšem za předpokladu, že opravdu promluvilo. Začínají mudrc se rozhodl první projev ignorovat. Zdálo se mu, že jedna vlaštovka ještě nedělá jaro a pevně doufal, že se podobná zkušenost nebude opakovat. Ale stejně, nešlo mu to z hlavy. Začal si probírat své dosavadní zkušenosti z východních meditací. Přitom zjistil zajímavou věc: poprvé začal mít odstup od svých duchovních pocitů, protože je nejen prožíval, ale i reflektoval. Staly se druhotným materiálem jeho přemýšlení.

Novák dobře věděl, že kolem něj existují v Sudetech malé skupinky jinak věřících, kteří chodili do kostela za něčím jako osobním Bohem. Ale tito lidé tvořili uzavřené ghetto praktikující roztodivné obřady, zhusta nesrozumitelné. Pan Novák se opatrným tázáním přesvědčil, že vlastně ničemu nevěří, protože mají všechno spočítané. Přesně věděli, co mají dělat a co nevěděli, to prý ví jejich farář. A pokud to neví on, tak to určitě ví jeho nadřízený v Litoměřicích nebo školitel v semináři. Pan Novák pochopil, že od nich mnoho pomoci nezíská. K nim nemluvilo nic, pouze něco praktikovali. Adept zenu pochopil, že má před sebou stejné řemeslníky ducha jako je on sám. Praktikovali sice jiné techniky, ale byli stejně hluší a slepí jako on před tajemnou promluvou. Pan Novák pochopil, že od kostelních fanoušků se mnoho pomoci nedočká. Musel začít znovu rozlišovat. Co vlastně slyšel a jak to bylo? Kdo to k němu mluvil?