V roce 2009 skončil islandský bankovní boom monumentálním krachem. Tisíce lidí nakonec protestovalo a svrhlo vládu. Několik týdnů než k tomu došlo, předvoj třiceti protestujících vstoupil do parlamentu, aby přečetli prohlášení. Devět z těchto aktivistů pak bylo obžalováno a souzeno za tzv. „útok proti Parlamentu“. Dostali jméno Reykjavík 9 a toto je dokumentární film o jejich historii, viz trailer.
Videoinstalace v galerii DOX představuje fragment, v němž vystupuje jedna z devíti aktivistek, umělkyně Steinunn Gunnlaugsdóttir.
Tekutá demokracie
Islandský boj za demokracii není skončená věc, ale historie, která pokračuje. Také to není pouze problém Islandu. Je to problém tak univerzální, jak si jen dokážeme představit: Nevíme, jak nahradit kapitalismus. V tomto okamžiku k tomu nemám co chytrého říci. Nedávno jsem četl Kódžina Karataniho, který ten problém podle mého názoru dobře zformuloval - z pohledu různých „způsobů směny“ a jejich historie. Nechtěl bych předstírat, že jsem si důkladně připravil a zformuloval dovětek k něčemu, co se ještě úplně neodehrálo - leden 2009 byl jenom malým zábleskem naděje lidí na společenství. Protože tato touha je potlačovaná, má tendenci propukat s jistým hlukem. Státní či policejní násilí nebo hrozba násilím spojené s opětovným zavřením dveří jsou prakticky pouhou formalitou: to my sami se bojíme toho, co by se mohlo stát, pokud bychom porušovali pravidla, a jsme rádi, že se do role utlačovatelů staví jiní, protože kdybychom to museli udělat sami, dostali bychom se do vážné krize identity.
Levicová vláda v letech 2009-2013 byla samozřejmě v mnoha ohledech nejen lepší než pravicové vlády před ní a po ní, ale také naprosto nezbytná, aby uklidila ten nepořádek, spravila některé chyby a jizvy a udržela lidi naživu, nenechala je upadnout do krajní chudoby. To ovšem přirozeně není to, k čemu byla levice zrozena, nýbrž jen vedlejší role, která jí byla vnucena okolnostmi. Té samé krizi tak čelí levice znovu. Karataniho teze je především analytická spíše než normativní. Přesto naznačuje, že pro dalekosáhlý radikální levicový projekt má ústřední význam myšlenka daru. Ne daru ve smyslu charity, nýbrž jako základu rovnostářského projektu: Karatani navrhuje, že by státy mohly začít tím, že předají svou vojenskou svrchovanost do rukou OSN. Island nemá armádu. Nicméně mě napadla myšlenka, že možná univerzálně nejprospěšnější odpovědí na krizi by bývalo bylo předat celou zemi Organizaci spojených národů a jako ústavu přijmout chartu lidských práv OSN. Tato země je převážně liduprázdná. Je v ní doslova dostatek prázdného místa, aby bylo možné pozvat miliony uprchlíků a jiných přistěhovalců, postavit celá nová města, pustit se do dobrodružství.
To by bylo v souladu s nedávnými myšlenkami myslitelů jako Agamben a Badiou - vlastně si nevzpomínám, který z nich zformuloval myšlenku univerzálního bezstátí, podle níž by místo „naturalizace“ imigrantů měli také mstní obyvatelé Evropy ztratit státní příslušnost, a všichni bychom tedy měli mít stejné univerzální právní postavení.
Ve skutečnosti však tyto myšlenky nepředstavují plán, ale pouhou spekulaci - na místní úrovni není velký zájem zásadně změnit minimální roli, kterou země hraje ve světě, a tak to nejspíš zůstane, dokud se krize znovu neobjeví.
Revoluce hrnců a pánví (Pots and Pans revolution, 2008-2009)
28. září 2008 Islandská vláda oznámila, že znárodní banku Glitnir.
3. října 2008 Island Zažívá hromadné výběry vkladů.
6. října 2008 Pozastavení činnosti všech oficiálních směnáren.
9. října 2008 Vláda převzala kontrolu nad největší bankou Kaufthing.
11. října 2008 Známý folkový zpěvák Hörður Torfason zahájil svou pravidelnou každotýdenní demonstraci před budovou parlamentu v Reykjavíku.
20. ledna 2009 Protesty se vystupňovaly do nepokojů. Pořádková policie použila pepřový sprej a obušky.
26. ledna 2009 Policie poprvé od protestů proti NATO roku 1949 použila slzný plyn k rozehnání lidí protestujících před budovou parlamentu.
1. února 2009 Nová levicově zelená vláda skládá přísahu. Bývalá ministryně sociálních věcí Jóhanna Sigurðardóttir se stala předsedkyní vlády.
25. dubna 2009 Proběhly parlamentní volby, největší pokles v preferencích zaznamenala původně vládnoucí Strana nezávislosti.
4. listopadu 2009 Nové levicové vládnoucí strany se dohodly, že by se občané Islandu měli zapojit do procesu vytváření nové ústavy, a zahájily diskuzi o příslušném zákonu.
14. listopadu 2009 Skupina občanských hnutí zorganizovala ve sportovní hale Laugardalshöll v Reykjavíku Národní fórum v podobě shromáždění islandských občanů. Shromáždění bylo přenášeno prostředím Internetu.
16. června 2010 Zákon o ústavě byl schválen parlamentem. Mělo být svoláno nové fórum a přímou volbou zvoleno islandské Ústavodárné shromáždění. Shromáždění mělo být svoláno do 15. února 2011 a svou práci mělo dokončit do 15. dubna 2011. O revidované ústavě se mělo hlasovat v parlamentu a poté v referendu.
6. listopadu 2010 Vláda zahájila Národní fórum 2010, kterého se zúčastnilo 950 účastníků vybraných losováním. Parlament ustanovil sedmičlenný Ústavní výbor, který byl pověřen dohledem nad fórem a prezentaci jeho výsledků.
27. listopadu 2010 25 osob bez politické příslušnosti bylo zvoleno členy islandského Ústavodárného shromáždění.
25. ledna 2011 Nejvyšší soud Islandu prohlásil výsledky voleb za neplatné po obdržení stížností týkajících se několika nedostatků ve způsobu konání voleb.
25. února 2011 Parlament rozhodl, že zvolení členové shromáždění budou jmenováni parlamentem do Ústavní rady plnícíc v podstatě totožnou funkci.
29. července 2011 Návrh nové ústavy byl předložen parlamentu.
24. května 2012 Parlament hlasoval o návrhu zákona uspořádat poradní referendum o návrhu nové ústavy Ústavní rady nejpozději do 20. října 2012, pro který se vyslovilo 35 poslanců a 15 bylo proti.
20. října 2012 Proběhlo nezávazné ústavní referendum, v jehož prospěch se vyjádřilo 67% voličů. Účast v referendu ovšem činila méně než 50%.
28. března 2013 Parlament byl rozpuštěn bez schválení návrhu nové ústavy.
27. dubna 2013 Na Islandu se konaly parlamentní volby. Ve volbách zvítězily dvě středopravé opoziční strany, Strana nezávislosti a Progresivní strana.
DOX, centrum současného umění, výstava MODY DEMOKRACIE, 14. 11. 2014 - 16. 3. 2015, další informace o výstavě najdete zde. Viz článek Demokracie u ledu: Posmrtné ohledání islandské ústavy a také Návrh islandské ústavy, o níž je ve filmu řeč.