Oficiální oznámení o ukončení vyšetřování tzv. "Oděského masakru" (2.5.2014) ukrajinskou prokuraturou najdete ve vydání oficiálních novin Ukraina Today pod názvem Ukrainian prosecutors said fire in Odesa last May was not premeditated. Jeho závěry podrobněji shrnul článek Naděždy Kamberové, který přeložil web Outsider Media pod názvem Ukrajinská generální prokuratura: Oběti v Domě odborů se upálily samy. Citujme klíčové závěry článku. Rozebírá všechna dosavadní šetření oddělených případů tohoto "rozvuřtlovaného" vyšetřování jednoho a téhož masakru, který rozbitím na zdánlivě nesouvisející epizody nemá být nikdy vyšetřen.
„Oděská Chatyň se stala neúmyslně, a…. v důsledku použití zápalné směsi ve vnitřních prostorách a uzamčení dveří zevnitř.“
Tak to je oficiální verze tragických událostí v Oděse dne 2. května 2014, kterou zveřejnil zástupce ukrajinské generální prokuratury Vladimirov Guzyr.
„Verze o úmyslném založení požáru nebyla potvrzena. Požár vzniknul v důsledku použití zápalné směsi účastníky masových nepokojů. K požáru došlo ve foyer Domu odborů“, sdělil Guzyr.
Podle jeho slov bylo při vyšetřování také zjištěno, že chloroform v Domě odborů použit nebyl a na tělech obětí nebyly zjištěny znaky násilné smrti.
„Také nebyla potvrzena verze o použití otravných plynů a konkrétně chloroformu. Lidé zahynuli v důsledku otravy oxidem uhelnatým a zplodinami z ohně a v důsledku vlivu vysoké teploty.“
Soudě podle všeho ukrajinští vyšetřovatelé zcela vážně pracují právě s verzí, že lidé v Domě odborů se sami upálili. Sami tedy vběhli do Domu odborů, zamkli se zevnitř a v důsledku nešikovného zacházení se zápalnou směsí se sami upálili.
Je očividné, že za dobu téměř jednoho roku, který uplynul od té tragédie, nebylo provedeno objektivní vyšetřování „Oděské Chatyně“ a je velice pravděpodobné, že ani nikdy provedeno nebude. Ukrajinští vyšetřovatelé vědomě uvádí světovou veřejnost v omyl, velice pečlivě skrývají pachatele a objednavatele tohoto zvěrstva a vymýšlí si stále nové a nové pohádky o tom, jak se lidé v Domě odborů upálili sami.
K dnešnímu dni se trestní případ „Epizoda na Kulikovově poli“ nachází ve stadiu přípravného řízení a samotné vyšetřování je zahaleno tajemstvím. Do současné doby příslušný procesní status nezískali ani všichni poškození z Domu odborů, a také nejsou známa jména podezřelých v tomto případu, ani z čeho jsou obviněni, přičemž v druhé trestní věci ze dne 2. května „Epizoda na ulici Grečeské“ sedí na lavici obviněných 20 lidí, ze kterých 10 je ve vyšetřovací vazbě od 2. května 2014. Není těžké si domyslet, že všichni, kteří v této věci figurují v tomto postavení, jsou přívrženci Antimajdanu, na které se vyšetřovatelé i soud pokoušejí svalit organizaci masových nepokojů vedoucích ke smrti lidí.
Čtenáři e-republiky dobře vědí, že druhý den po oznámení masakru (tj. 4.5.) vyšel u nás redakční článek nazvaný Po masakru v Oděse již není cesty zpět. Podívejme se na toto video analyzující aktéry a dění kolem masakru.
Dnes tuto kapitolu můžeme oficiálně uzavřít. Po "vyšetřování" ukrajinské prokuratury již opravdu není cesty zpět. Kyjevská junta oficiálně zakryla zločin a vydala se na cestu politické a kriminální obhajoby novodobého fašismu.
Požár Říšského sněmu (1933) a nástup fašismu
Průběh událostí beru z článku Jak nastoupil fašismus v Německu a jeho fakta si můžete srovnat s oficiální verzí německé Wikipedie (Reichstagbrand). Současní historikové kladou větší důraz na samostatné jednání pachatele (holandský státní příslušník Marinus van der Lubbe), a méně sází na přímou nacistickou provokaci. Ale ta nikdy nebyla vyloučena (viz podzemní cesta do budovy), protože policejní vyšetřování incidentu už bylo politicky zmanipulované.
Požár byl klíčovou událostí pro další vývoj fašismu. Už v červencových volbách 1932 získala NSDAP 13,7 milionů hlasů a stala se nejsilnější stranou v Německu. Hitler využil volebního úspěchu a požadoval úřad říšského kancléře. Dne 27. února 1933 po deváté hodině je zapálen Říšský sněm v Berlíně. Na místě činu je zadržen holandský státní příslušník Marinus van der Lubbe. Zatímco zatčený je teprve vyslýchán, Hitler, Göring a Goebbels už s novináři mluví o "komunistických paličích" a "světovém bolševickém spiknutí". Hned příští den fašistická propaganda hlásí: "Ohnivý signál komunistické revoluce! Komunisté zapálili Říšský sněm! Holandský komunista van der Lubbe se přiznal!" Klima teroru a násilí definitivně změnilo politickou mapu Německa a přímo vedlo ke Druhé světové válce.
Kam jsme dnes v Evropě dostali
Odpověď je stručná: nejsme daleko od výchozí situace nástupu fašismu z roku 1933. K tomu jsem psal článek Fašistická propaganda v přímém přenosu. USA a EU aktivně pomáhala a pomáhá neofašistickým skupinám a představitelům, kteří naprosto oficiálně působí ve skupině Porošenkových oligarchů vládnoucích v Kyjevě. Oděský masakr nebude vyšetřen, jeho pachatelé jsou oficiálně beztrestní. Proto mohou, a jistě i budou v teroru pokračovat stejně aktivně jako Hitlerovy bojové skupiny SA v Německu. A to už také běží. Připomeňme nynější vlnu politických vražd na Ukrajině, o níž západní média jako obvykle mlčí (Vraždy a "sebevraždy" kritiků kyjevské junty). Mlčením k této etapě dějin se dostáváme zpět do temných dob 1933.
Ale naštěstí v korporátním systému moci, vlivu a peněz nemlčí všichni (Oděsa 2014 Memento – STOP fašismu). Shrňme význam obou událostí v kontextu historické zkušenosti.
- Požár Sněmu 1933 byl asi akcí izolovaného individua a Hitlerova klika jej pouze propagandisticky využila. Zapálení Domu odborů bylo s velkou pravděpodobností předem připravenou a pečlivě provedenou akcí s nasazenými provokatéry. To znamená, že Oděsa je v tomto bodě horší případ, než náhodná epizoda požáru v Hitlerově Německu.
- Požár 1933 byl použit jako záminka k rozbití spojenectví mezi socialisty a komunisty. V násilím a propagandou nastolené atmosféře Hitlerova "boje proti teroru" začalo hromadné zatýkání a vraždy politické opozice. Na Ukrajině dochází k oficiálnímu zákazu působení politických stran a "boj proti komunismu" se stal novou doktrínou, která se snaží smazat výsledky Druhé světové války a propagovat kult profašistických sil.
- Západ k požáru mlčel a pilně dělal dál své kšefty s hitlerovským Německem. Dnes Západ k masakru v Oděse mlčí stejným způsobem. A na Ukrajinu poslalo NATO vojenské poradce a ozbrojené jednotky, které mají pomoci v likvidaci opozice na "východních územích". Zde už běží oficiální válka proti vlastnímu obyvatelstvu nazvaná "antiteroristická operace". Západ současnosti se tedy přímo podílí na vojenské spolupráci s režimem, který aktivně zahlazuje zločiny fašistů.
- Vinou situace v Německu a jinde zaplavily Evropu milióny uprchlíků. Tyto masy emigrantů bez státní příslušnosti podle Hany Arendtové pomohly etablovat totalitní systém vlády úředníků bez jména, kteří jednají pouze v zájmu neosobní mašinérie státní moci. Stejně vzniká v EU po západním vojenském zničení Libye, Sýrie a Iráku podobná bezprávní situace a faktické zóny smrti, zejména ve Středozemním moři. Novodobé koncentráky typu uprchlických táborů na Lampeduse, popřípadě na Guantánamu už mají zelenou. A z Ukrajiny zužované občanskou válkou uteklo podle OSN více než 1 milión lidí.
- Hitler měl v roce 1933 už předem vytvořené seznamy "nepřátel Říše". Po požáru začalo zatýkání a budování koncentračních táborů. V západních zemích už vznikají seznamy "putinovců", "pravdoláskařů" a "proruských webů", které jistě neunikly pozornosti současné politické policie koordinující své úsilí v "boji proti terorismu". Gestapo bojovalo po požáru 1933 se známým výsledkem v "boji proti bolševismu" a zabíjelo podle seznamů. Stejné seznamy dnes oficiálně existují na Ukrajině (viz náš článek zde), a podle nich se na Ukrajině také zabíjí, mučí, internuje a mizí zde lidé bez soudu.
- Hitler vojensky plánoval nejprve dobytí Západu, ale jeho oficiálním nepřítelem bylo bolševické Rusko v čele se Stalinem. Nyní je oficiálním nepřítelem v nové studené válce opět Rusko v čele s Putinem. Zábor západní Evropy běží jinak: přes připravovanou smlouvu TTIP, bankstery a anonymní korporátní fašismus. Tyto nadnárodní globální síly v roce 1933 nebyly tak silné, aby se obešly bez národního, či spíše nacionálního státu. Dnes už tento typ státu nepotřebují, a chtějí jej aktivně zničit.