Jaký je rozdíl mezi ruskou a americkou propagandou? Těžko říci. V jistém slova smyslu vůbec žádný. Není totiž důležité, která se nám líbí více a kterou opovrhujeme, cíl mají stejný. Oklamat lidi podobně jako každá reklama. Propaganda je tedy druh reklamy propagující tu kterou vládnoucí kliku. Ať už její ideologii, skutky, osoby či cíle. Můžeme sledovat filmové týdeníky protektorátu, reálného socialismu nebo třeba dnešní Události komentáře. Doba a výrazové prostředky se mění, cíle zůstávají stejné.
Může být propaganda prospěšná? Myslím, že může. Nikoliv pro toho, kdo jí propadl, ale pro toho, kterému umožňuje pochopit šílený svět „těch druhých“. Filmy jako Rambo bych dnes už nezvládl, ale Amerického snipera Clinta Eastwooda jsem dal na jeden zátah. Při sledování jsem si říkal „to je strašné, asi to navíc bude podle skutečnosti“. A také ano. Film ukazuje Američany jako osadníky hubící indiány. Heslo mrtvý indián, dobrý indián se nezměnilo. Jen téměř vyhubené indiány vystřídali tu Vietnamci, tu Iráčané, tu Afghánci. Máme tu prostě rasu spravedlivých chlapců nosících kolty u pasu proklatě nízko. Jejich železnice, jejich zlato, jejich ropa a jejich krávy jsou prostě nejdůležitější na celičkém světě a nějaké žluté, rudé či hnědé podlidi jistě nenechají zaclánět ve výhledu krásných zítřků. Americký sniper zabíjí lidi, protože chrání americký způsob života s plnou nádrží benzínu. Jeho oběti nehájí americký způsob života a nesní americký sen, proto jsou hodni utracení. A nejen oni. Nejednou jsem slyšel od mladých vzdělaných dobrých Čechů říci o někom: „to je zbytečný člověk“. Ano, jsme stále ujišťováni, že budoucnost patří mladým, vzdělaným, krásným a bohatým, nebo alespoň po bohatství toužícím. Tak vypadá naše česko-americká propaganda.
A ta ruská?
Filmy jako „Krym, cesta domů“ či „Prezident“ jsem také zvládl, snad bez úhony. Ukazují supervládce, osvíceného panovníka, kterému jde výhradně o prospěch veškerého lidu. Naše poslední články z ruského tisku ZDE, ZDE a ZDE zase líčí obraz Ruské armády jako osvoboditelky. To může být v současnosti i pravda. Ukáže to čas. Nastolí-li ruská operace do roka a do dne mír v Sýrii, těžko jí bude moci někdo odsoudit. Nejméně ti, kteří celou situaci vyvolali a nadále financují ISIL prostřednictvím obchodů s ropou a zbraněmi. Jenže i tak se budeme muset ptát: jak daleko je od armády-osvoboditelky k armádě okupantů? 23 let? Samozřejmě jak kdy a jak kde. Nicméně ruské imperiální či jiné pochybné zájmy v oslavných ódách na osvoboditele pochopitelně neuvidíme.
Oligarchické a zkorumpované Rusko do obrazu namalovaného prorežimními filmaři a novináři také nepatří. Vynikající ruský film „Leviatan“ je ruským mainstreamem proklet. Byl sice prostřednictvím kulturního fondu natočen i za státní peníze, ale to bylo asi naposledy. Přitom bych těžko vysvětloval ruským nacionalistům a nekritickým obdivovatelům Putina, že tento film nevnímám v žádném případě jako urážku Ruska. Naopak. Kdo z nás se v životě neutkal s Leviatanem? Tedy zlem přesahujícím možnosti člověka. Leviatan může mít podobu státní byrokracie, kruté mafie nebo prosté nespravedlnosti, na kterou žádný boj samotného člověka nestačí. Ne nadarmo byl film inspirován původním příběhem z Colorada v USA. Jenže vyprávějte to fanatikům.
Přituhuje. Jsme ve válce. Třetí světové. Říká to papež František a hlásí to i naše oči a rozum sledující současný svět.
Jak daleko jsme od ohně Světové války?
Jak daleko jsou vojska NATO v bojovém nasazení od těch ruských? Jak daleko jsou letecké síly Ruska střílející ostrými od Turecka, člena NATO? Jak daleko jsou armády USA a Ruska od konfliktu podobnému Koreji a Vietnamu? 10 km, 1 den či 1 rok? Jak dlouho bude trvat, než si sestřelí letadlo nebo potopí loď? Jaká vzdálenost dělí neviditelný americký bombardér od syrského nebo ruského zaměřovače? To na celém světě nikdo s jistotou říci nemůže. To jen propaganda nám dává na tyto možnosti zapomenout. Stačí, když se přihlásíme k těm správným sniperům nebo národním zájmům a už je nám dobře. Náš život dostane smysl.
Jsme totiž bojovníci za demokracii, ruské národní zájmy nebo americký způsob života. A za takové úžasné hodnoty stojí položit život a to zejména „těch druhých“. Za takové „hodnoty“ je možné a správné zničit nejen život, ale i celou planetu Zemi. Za takové „hodnoty“ bychom obětovali i celý vesmír, kdyby jenom byl v naší moci. Ano, větší než celý vesmír jsme ve své pýše, a tak hluboko jsme klesli. My, drze se nazývající „homo sapiens“, člověkem rozumným.
Pravda se nachází někde uprostřed?
Stačí se podívat na ruskou, čínskou, islámskou, americkou a nevím ještě jakou propagandu a v jejich průsečíku objevit pravdu? Nikoliv. V jejich střetu, průsečíku zájmů se vždy nacházela válka a v budoucnosti se odehraje Armagedon. Poslední neúprosný zničující střet vyvolaný lidskou pýchou a sobectvím. Pravda se totiž nachází mimo propagandu, pravda se nachází v obyčejné lidskosti, jak ji objevili humanisté a před nimi mnohé náboženské systémy, z nichž vedle mnohých můžeme vyjmenovat buddhismus, hinduismus, judaismus, křesťanství a islám. Jde o toleranci a respekt k životu svému i životu druhých lidí. Pro tuto lidskost se musí rozhodnout v konečném důsledku každý sám. Zvíře se rodí a umírá jako zvíře, před člověkem však stojí volba, zda zemře jako zvíře, nebo jako člověk. Záleží na každém, co ze sebe na životní pouti udělá. Zda člověka, samostatně myslící a odpovědnou bytost, nebo obyčejné hovado.
Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč
Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!