Datum 25. ledna 2016 je důvodem k otevření šampusu v EU bankách. Současně se jedná o definitivní pohřbení ideálů o nějaké demokracii.

Jednorázové, parlamentem neschválené včerejší rozhodnutí německého ministra financí Wolfganga Schäubleho, že dává do zástavy 2 miliardy eur úspor německých obyvatel ve prospěch marodných evropských bank, které využijí tyto peníze na pokrytí dalších úvěrů, je rozhodujícícm krokem k zespolečenštění pojištění vkladů a vytvoření bankovní unie seshora. Pro evropské banky, které vykazují ve svých bilancích 1 bilion nesplacených úvěrů, jsou záruky německých střadatelů božím požehnáním. Vlastně znamenají nalití hotovostních peněz do děravého systému bank eurozóny.

Jaké důsledky bude mít ručení německých střadatelů za dluhy?

Bankám v eurozóně se dává de facto volná ruka a budou moci počítat s tím, že když jim jejich úvěrový obchod nevyjde, mohou plánovat, že sáhnou na úspory německých občanů. Němci si nechali nakukat, že „ kdo šetří, má za tři“, nejlépe v penzijních fondech a na rozdíl od Italů nebyli tak žhaví do nakupování nemovitostí. Vlastní bydlení nebylo pro německého občana vzhledem k fungování sociálního státu prioritou číslo jedna.

Wolfgangu Schäuble pomůže financovat další státní dluhy. A to je vzhledem k potřebě řešit migrační katastrofu žádoucí. Nakonec to byl Mario Draghi, přezdívaný „Super Mario“, který minulý týden řekl, že přijímání imigrantů je pro Evropu velkou šancí. A další osobnost hrající významnou roli při nastolování Nového světového řádu dle přání světových finančníků, šedovlasá dáma Christine Lagarde, požaduje zrušení minimální mzdy, zřejmě aby mohli nově příchozí co nejrychleji převzít práci zhýčkaných německých daňových poplatníků, zaštiťujících se odbory. Samozřejmě, že má plnou podporu u hospodářských komor a svazů.
Takže Češi nenadávejte, možná, že se už brzy dočkáte! Čeho? Toho, že platy v Německu a Rakousku se začnou přibližovat úrovni bývalého Ostbloku.

Nad Angelou Merkelovou se stahují mraky

Doposud to vypadalo tak, že drží nad úsporami německých obyvatel ochrannou ruku a vede zdánlivý boj proti Schäublemu. Vzpomeňme na zřejmě marný boj německých spořitelen a kampeliček, které se snažily lobbovat za výjimku z kontroverzního, plánovaného jednotného evropského pojištění vkladů. Wolfgang Schäuble již v prosinci oznámil, že žádné osvobození pro spořitelny a malé banky, kterým lidé věří víc než velkobankám, se konat nebude. 8. prosince 2015 v Bruselu totiž kritizoval Jean Claude Junckera, který začátkem října vyvolal na zasedání německých spořitelen v Pasově naději, že by snad spořitelny mohly být z tohoto zespolečenšťování vyňaty.

Veřejné prohlášení Wolfganga Schäubleho potěšilo především banky v jižní eurozóně. Itálie na tom není o moc líp než svého času Řecko. Právě země jižní eurozóny v čele s Itálií tlačí na vytvoření bankovní unie a společného ručení.
Vlastně by od 1. ledna 2016 měly být italské banky zachráněny díky nové reguli ve formě „bail-in“. Ačkoliv již v prosinci byla Renziho vláda nucena k záchraně 4 bank touto cestou přistoupit, viz série našich článků k metodám „bail- in“ a „bail out“ - metodám zlodějů, publikovaných v minulém roce i v roce předcházejícím. Renzi nechce zachraňovat italské banky touto cestou, pokud to jenom bude možné. Jelikož přijdou o své úspory v bankách nejenom střadatelé (prý nad 100 tisíc eur, ale to nemusí být vůbec pravda), ale i akcionáři a podílníci bank, což znamená u institucionálních velkých investorů paniku a stahování kapitálu ze země.

Schäuble pomůže svým náhlým prohlášením bankám od „náhlé smrti“. Tím, že bude existovat ručení ze strany německých občanů, mohou děravé banky dostávat další injekce levných peněz ze strany ECB. Italská ekonomika je však ve fázi strmého pádu. Podívejme se zpětně na článek „Negativní úrok a jeho důsledky“ a porovnejme ho s reálným vývojem. Bankéři nás ohlupují dále. O žádném oživení díky jejich monetární politice se hovořit nedá.

Žádné injekce likvidity, které pumpuje do bank Evropská centrální banka, nemohou vyřešit problémy insolvence v hospodářské a bankovní sféře, jelikož čelíme nástupu největší hospodářské krize v dějinách.

Uvědomme si, že za Velké deprese 30. let žila ještě polovina obyvatel na venkově a uměla se o sebe postarat. Dnes pracuje v zemědělství 2 až 5 % obyvatel, ostatní jsou plně závislí na systému a neznalí, jak se v případě výpadků zásobování o sebe postarat.

Facit: Bankéři a spříznění politici jsou pořád tři kroky napřed. Občané budou nakonec vděčni, až někdo přijde a nastolí pořádek.

Zdroj: deutsche-wirtschafts-nachrichten

Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč
Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!