Přes všechny ty diskuse v Ženevě zůstává jádro syrské otázky stejné - nikdo nikdy nechtěl doopravdy porazit ISIL. A už vůbec ne ona slavná koalice 60 zemí pod vedením USA a Saúdské Arábie, která teď s klidem mluví o pozemní operaci.
Dokazují to zprávy posledních dní. Saúdská Arábie, Spojené arabské emiráty a Bahrajn jsou oficiálně ochotni vyslat do Sýrie pozemní síly. Učiní tak, podle svých slov, pokud se na tom koalice shodne. Neboli, pokud jim to Spojené státy povolí a podpoří konkrétně pozemní operaci. Zároveň ze severu hrozí Turecko, že udělá to samé. Nebo ještě lépe – nehrozí, ale připravuje se ke vstupu do Sýrie s jednotkami, které budou samozřejmě mávat vlaječkou humanitární mise na podporu uprchlíků nebo některé ohrožené menšiny.
Pozemní operace. Proč až teď?
Nikdo z nich jasně neříká, že chce jít porazit ISIL. Jestli se rozhýbají, budou se s největší pravděpodobností snažit jít proti Asadovi a na pomoc takzvaným „umírněným rebelům“, mezi nimiž je ve skutečnosti všechno možné, včetně pořádné porce džihádistů, kteří jsou po mnoho let vyzbrojováni a financováni monarchiemi Perského zálivu. Turci zase, pokud vstoupí do Sýrie, učiní tak rovněž z protikurdských pohnutek. A pak je otázka, jak půjde dohromady jejich nevraživost vůči Kurdům (na Erdoganovu žádost byli vyloučeni ze ženevských rozhovorů, přestože právě oni proti ISIL bojují v první linii) se záměrem bojovat proti islámskému terorismu.
Míru přetvářky ale daleko více dokresluje jiná věc. Vždyť po mnoho let obyvatelé Blízkého východu, stižení morem ISIL, říkali a opakovali, že se pouhým bombardováním ničeho nedosáhne. Po dlouhá léta dokonce mírumilovní křesťanští biskupové této oblasti požadovali rozhodnější intervenci s pozemními jednotkami. A stejný názor zastávali vojenští analytici a stratégové – bez vojenských bot v terénu, říkali také oni, se ISIL nedá porazit.
A celá léta dostávali odpověď, že to není možné, že by to bylo ještě horší, a tak dále a tak dále. Nyní, z ničeho nic, to lze. Nyní, z ničeho nic, jsou tu ochotné země jako dobrovolníci pro onu pozemní operaci, která byla po dva roky absolutně nemyslitelná. Jde o pořádný obrat, pokud k návrhům Saúdské Arábie a spol. připočteme tisíc italských vojáků, kteří by měli být rozmístěni v Iráku, americké speciální oddíly, které již operují vedle Kurdů atd.
Jak je takový přemet možný? Odpověď je samozřejmá: všechno změnila ruská intervence. Saúdové, Američané a spol. nikdy neměli skutečný záměr ISIL porazit, ale chtěli ho pouze držet pod kontrolou, zatímco se plnil plánovaný úkol – porazit Asadův režim. Co na tom, že mezitím tu byly miliony uprchlíků z Iráku a ze Sýrie, co na tom, že zuřila občanská válka. Jediným skutečným cílem bylo svržení Asada.
Teď tyto země přepadla mučivá pochybnost: Co kdyby, místo toho, mohl zvítězit Assad s podporou Rusů, Íránců a Hizballáhu? Proto, a jen proto, nyní mluví o vyslání pozemních jednotek. Tedy té samé operace, kterou mohly schválit dříve. V podstatě jsou Rusové v Sýrii jenom od loňského září, času měly dost. Pokud by americko-saudská koalice byla opravdu zasáhla proti ISIL, místo toho, aby s ním zacházela jako se spojencem, ruský zásah (ať už na něj máme jakýkoli názor) by se těžko uskutečnil. A opět: cokoli si myslíme o Vladimíru Putinovi, tamtěm lidem se nedá důvěřovat.
Zdroj: Fulvio Scaglione.
Překlad: Helena Hladilová
Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 350 Kč
Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!