Je obecně známo, že česká populace se vyznačuje narůstajícím počtem seniorů. S rostoucím věkem se spojuje mnoho zdravotních potíží. Jednou z nejčetnějších je zhoršování sluchu. Starší lidé už po padesátce věku špatně rozlišují řeč od jiných zvuků, některé vlnové délky se oslabují, což snižuje srozumitelnost.

Senioři patří k nejvěrnějším posluchačům televizních stanic - mají pro ně daleko více času než lidé zaměstnaní, než rodiče nezletilých. Producenti televizního vysílání by si jich měli tedy vážit a brát ohledy na jejich zájmy a potřeby. Bohužel tomu tak není, možná proto, že dnešní konzumní společnost se zaměřuje na mladé, potenciální zákazníky světových firem. Ve vztahu k seniorům existuje netečnost až bezohlednost. V čem se to projevuje? Ve zvukové úrovni televizního vysílání.

Častým prohřeškem vůči nedoslýchavým je simultánní překlad rozhovoru s cizojazyčnou významnou osobností. Zvuková hladina řeči mluvčího i překladatele je téměř totožná, takže člověk s narušeným sluchem není schopen porozumět, o čem se hovoří. Nechápu, proč nelze úroveň zvuku výrazně rozlišit, nebo ponechat originál a podkreslit jej titulky s překladem.

Další častou závadou je zvukové podbarvení scény v televizních filmech. Ať už jde o hudbu nebo ruchy a hluky, bývají tak výrazné, že snižují srozumitelnost řeči téměř na nulu. Někdy to vyvolává dojem, že zvukoví technici zcela postrádají kvalifikaci. Považoval bych za správné, aby se programy posuzovaly i z této stránky, a v případě, že není srozumitelnost na potřebné úrovni, aby se to odrazilo i v ceně. To by mohlo producenty motivovat k tomu, aby si tuto stránku výroby ohlídali.

Nejen v televizních filmech, ale dokonce i ve zprávách se stále častěji shledáváme s podmalováním řeči ve formě jakéhosi bubnování či rachotu. Zdá se, že zejména televizní zvukoví technici vůbec nechápou, že zpravodajství je formou hromadné informace, a že by tedy mělo být srozumitelné. A to už vůbec nemluvím o neobjektivním obsahu, za něj technici neodpovídají. Starší občané si však dobře všímají, že hlasatelé neumějí skloňovat číslovky nebo stupňovat přídavná jména (více vhodnější), o výslovnosti cizích vlastních jmen ani nemluvě. (Napoleon Bonapart, nikoliv Bonaparte).

Také rychlá mluva je jakýmsi módním doplňkem vyjadřujícím bezohlednost vůči početné skupině starších diváků či posluchačů. Někdy to vypadá, že hlasatelé pospíchají, aby se získalo více času na reklamu. Ta způsobuje dvojí nevoli.

První se týká všech posluchačů televize, když je přerušeno vysílání v nejdramatičtějším okamžiku. S tím už jsme se volky nevolky smířili, zato druhá okolnost vyvolává u posluchačů s poškozeným sluchem vztek a konflikty. Aby dobře slyšeli, pouštějí si televizi hlasitěji, což jim rodinní příslušníci tolerují. Když se vysílání přeruší, reklama spustí výrazněji. To už je k nevydržení jak pro zdravé, tak pro ty, kteří používají kompenzační sluchové přístroje. Taková reklama ovšem spíše než aby upoutala, tak odradí a naštve. Divák přepne na jiný kanál.

Senioři nepatří mezi časté čtenáře a přispěvatele internetových časopisů. Jimi jsou technici a manažeři v produktivním věku. Přál bych si, aby, pokud si toto přečtou, mé výhrady přijali a aby to ovlivnilo výkon jejich povolání. Jednou budou také staří a nedoslýchaví...


Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 250 Kč
Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!