Už od svého mládí znám šikovnou paní zubařku. Léta se starala o můj chrup a jak postupoval čas i o chrup mé dcery. Změny ve zdravotnictví ji změnily ambulanci na soukromou a zachovaly stálou klientelu. Nemoc nechodí po horách, ale po lidech a tak navštívila i naši paní doktorku. Vzhledem k závažnosti choroby, převzala její místo zastupující kolegyně. Ale to již nebyla "naše" lékařka. A tak jsem hledala náhradu. Najít dobrého zubaře, zubařku, je jako najít drahocennou perlu. Zubaři nové pacienty nepřibírají. Zuby se však dožadovaly pozornosti, a tak nebylo zbytí. Obrátila jsem se přímo na stomatologickou komoru a nechala si poradit i nasměrovat k náhradní lékařce, která mě ihned po registraci objednala k profesionálovi dentální hygieny, tj. k její dceři. Od tohoto děvčátka jsem se dozvěděla, že moje zuby nevypadají nejlíp.(Ano, vím. V době mého dospívání bývaly častou příčinou mých komplexů a čas jim taky na kráse nepřidal.) Dále jsem byla poučena o výběru vhodného zubního kartáčku, zubní pasty, mezizubních kartáčků, dentální nitě a byl mi odstraněn zubní kámen. Vše bylo náležitě sečteno a zaplaceno. Nyní byla volná cesta k ošetření zubního kazu, o což mi vlastně šlo. Slečna mě objednala k ctěné paní matce a tak jsem za týden opět seděla v čekárně a bláhově se domnívala, že kdo je objednaný na určitou hodinu, plus mínus nějaká minuta, ten bude v té době ošetřen. Nikoli. S dalšími návštěvami jsem pochopila, že je třeba si rezervovat celé dopoledne, neboť není nikdy jisté, kdy lékařka dorazí a jaké budou její momentální priority.
/n/n
Někdy jsem si připadala jako v jiném světě a pomalu poznávala, co to znamená chovat se tržně. V čase, kdy jsem seděla v ordinaci na křesle s otevřenými ústy, přišli dodavatelé s fakturami k vyúčtování. (Paní doktorka řídí i výrobnu lahůdek). A tak zatím co mi savečka vytrvale odsávala sliny, probíraly se jednotlivé položky k úhradě. Snad proto, aby ve mně pročítání jednotlivých položek nevzbudilo přílišný zájem, obrátila se ke mně sestřička a povídala o starostech i radostech které má v rodině. Poslouchávala jsem ji jen na půl ucha. V duchu jsem se zabývala myšlenkou, jaké by to bylo, kdybych chytla křeč do čelisti a musela s takto rozevřenou čelistí existovat delší dobu. Jindy jsem si vyposlechla telefonické reklamace na dodaná kuřata, byla svědkem operativního řešení provozních problémů ... atd. Pochopila jsem, že podnikání v oblasti lahůdkářství není snadné, i dávala jsem za pravdu lékařce, když se mi omlouvala. I když vše dostalo notorický charakter, neprotestovala jsem. Najít dobrou zubařku je jako najít drahocennou perlu. A já jsem uznávala, že je dobrá. Její práci se nedalo nic vytknout. Však si toho byla vědoma a podle toho se odvíjely i platby. Mezi její klienty nepatřil žádný plebs, ale nejčastěji divadelní umělci, jak jsem se dovídala s rozhovorů během pobytu v čekárně.
/n/n
Po každém hlubším ponoření prstů do peněženky jsem si znovu a znovu opakovala, že není pro mě nic přednějšího do čeho bych investovala: vlastní zdraví nade vše, ať to stojí co to stojí! Paní doktorka diktovala sestřičce použitý materiál i provedené výkony. Všechno řádně sečteno a neprodleně zaplaceno, jelikož se nevyznám ani v materiálech, ani ve výkonech. Po čtyřech měsících léčby, mi byla navržena kosmetická úprava nepříliš hezkých předních zoubků. Malinko mě to překvapilo, a chtěla jsem znát všechny pro i proti. Zdálo se mi bláhové abych poté, co jsem měla všechny zuby náležitě ošetřeny, si je nechala brousit. Asi jsem byla urputná ve své zvědavosti, protože naše konverzace byla zakončena slovy: " Podívejte, zatím co tu s vámi mluvím, jsem mohla mít vydělaných tisíc korun." Měla jsem se snad cítit jako zloděj, který okrádá naši ctěnou lékařku o výdělek? Ne, já jsem se cítila pouze degradovaná. Bylo mi dáno až příliš okatě najevo, že jsem pouze jako zdroj příjmů. Ano, je to tak, vím. Ale snad bych si zasloužila tuto pravdu v jiném balení. Asi jsem ze staré školy a jako zdravotní sestra mám v sobě určitý pocit solidarity mezi zdravotníky.
/n/n
Naštěstí po půl roce nemocenská "naší" paní doktorky skončila a já v ní mohu opět objevovat onu drahocennou perlu. Jaký je to klid, jít k ošetření a být si jistá tím, že nebudu trávit celé dopoledne v čekárně. Jaká pohoda sedět na křesle a vědět, že teď jsem v centru zájmu. Sice se od sestřičky nedovím nic o jejích dětech ani manželovi, nic o nabídkách lyžařských zájezdů jednotlivých cestovek. Neznámou pro mě zůstává i kvalita zeleniny u různých firem. Nevadí. Spíše bych chtěla přijít na kloub té záhadě v rozdílnosti plateb. Jak to že se tak liší? Copak u mojí lékařky není touha vydělávat? Přece musí vědět, že se leckde účtuje i jinak, že vydělává řádově o tisíce méně, než její kolegové s drzejším čelem.
Tímto povídáním chci vyjádřit poděkování a obdiv všem, kteří ctí morální kodex v konkrétním člověku. Navzdory tržní vichřici, která řádí všude kolem.