Kdy utichnou zbraně? A kdy zmlkne stranická žurnalistika? My, kdo v Sýrii žijeme, jsme opravdu unaveni, znechuceni z tohoto obecného pobouření, které se pozvedá jako hůl proti těm, kdo brání svůj život a svou zemi. Vícekrát jsme v těchto měsících jely do Damašku; jely jsme tam poté, co bomby povstalců způsobily masakr v jedné škole, byly jsme tam také před pár dny, den poté, co tam dopadlo 90 raket vystřelených z Ghúty na vládní část města. Slyšely jsme příběhy dětí, strach z opuštění domova a z cesty do školy, děs z toho, že budou zase muset vidět své spolužáky po výbuchu, nebo že vybuchnou samy. Děti, které nemohou v noci spát strachem, že raketa přiletí na jejich střechu. Strach, slzy, krev, smrt. Nejsou také tyto děti hodny naší pozornosti?

Proč veřejné mínění ani nemrklo, proč se nikdo nerozhořčil? Proč se neozvaly humanitární apely nebo jiné akce kvůli těmto nevinným? A proč se západní veřejné mínění zvedá jen a pouze tehdy, když intervenuje syrská vláda? Ta si získala vděčnost syrských občanů, kteří se cítí být chráněni před tolika hrůzami, které jsme samy viděly nebo nám je vyprávěli jiní. Proč se nikdo rozhněvá nad krutostí války?

Samozřejmě, když bombarduje syrská armáda, také jsou postiženy ženy, děti, civilisté, jsou zranění nebo mrtví. A my se za tyto vojáky modlíme, nejen za civilisty. Modlíme se také za džihádisty, protože každý člověk, který se rozhodne pro zlo, je ztracený syn, je skrytým tajemstvím v božím srdci. A právě bohu je třeba nechat soud. Tomu, jenž nechce smrt hříšníka, ale chce, aby se obrátil a žil.

Ale to neznamená, že se věci nemají nazývat jejich pravými jmény. A není možné zaměňovat útočníka s obráncem. V Damašku, právě z oblasti východní Ghúty začaly útoky na civilisty žijící v části kontrolované vládou, a ne naopak. A je třeba připomínat, že právě v Ghútě byli civilisté, kteří nepodporovali džihádisty, uvězněni do železných klecí: muži, ženy byli umístěni ven a byli používaní jako lidské štíty. A právě Ghúta je dnes část Damašku, kde civilisté utíkají do vládní části během času a koridorů dohodnutého příměří. A tito lidé umírají pod palbou teroristických ostřelovačů. Proč je Západ tak slepý? Jak je možné, že ti, kdo informují, dokonce i v církevní oblasti, jsou tak jednostranní?

Válka je špatná, to jistě! Nechoďte to vyprávět Syřanům, kteří před sedmi lety viděli, jak se k nim dostala do jejich vlasti. Ale nelze se pohoršovat pro brutalitu války a mlčet o tom, kdo válku chtěl a chce ještě dnes. O cizích vládách, které zaplavily Sýrii v posledních letech stále smrtonosnějšími zbraněmi a mají zde své tajné služby. Nemluvě o žoldácích, které sousední země nechávají úmyslně vstupovat do Sýrie. Je třeba připomenout Západu, že mnozí z nich se později stali členy Islámského státu.

Mlčí se o cizích vládách, které na této válce vydělávaly a vydělávají. Stačí se podívat, u koho skončily nejdůležitější syrská ropná pole. Ale to je jen detail, ve hře je něco mnohem důležitějšího. Válka je zlá. Ale ještě jsme nedospěli k cíli, kdy budou vlk s beránkem pobývat pospolu. Věřícím je třeba připomenout, že církev neodsuzuje legitimní obranu. Třebaže si církev určitě nepřeje použití zbraní a válku, víra neodsuzuje ty, kdo brání svou vlast, svou rodinu nebo svůj život. Můžete si zvolit nenásilí, že pro ně i zemřete. Ale je to osobní volba, která dává v sázku jen vlastní život toho, kdo si je vybral, jistě to nelze chtít po celém národě, po celém lidu.

Žádný člověk, který má minimum pravdivé lidskosti, si nemůže přát válku. Ale říkat dnes Sýrii a syrské vládě, že nemá bránit svůj národ, to je proti vší spravedlnosti. Jedná se často jen o způsob, jak usnadnit úlohu těm, kteří chtějí zemi drancovat, masakrovat její lid. Jako se to dělo během těchto dlouhých let, kdy dohodnutá příměří sloužila převážně k tomu, aby se znovu vyzbrojili povstalci. A humanitární koridory často sloužily k tomu, aby se do válečných zón propašovaly nové zbraně a noví žoldáci. A jak můžeme zapomenout na to, k jakým zvěrstvům došlo v posledních letech v oblastech kontrolovaných džihádisty? Násilnosti, hromadné popravy, znásilnění… Tyto hrozné příběhy nám vyprávěli ti, kterým se podařilo uprchnout.

V těchto týdnech jsme četly dosti neuvěřitelný článek: Množství slov, které mělo sdělit na konci jediné tvrzení, tj. že všechny východní církve jsou jen služky moci. Prý z prospěchářství. A pak ta vskutku krásná věta na efektní závěr, prý jako projev úcty biskupů a křesťanů "syrskému tyranovi". Je to způsob, jak shodit ze stolu jakýkoliv apel syrské církve, pokud ukazuje druhou stranu mince, o které se nemluví.

Když odhlédneme od každé zbytečné obrany a polemiky, překládáme jednoduchou argumentaci vycházející z následující úvahy. Kristus zná srdce člověka, a tudíž ví, že dobro a zlo přebývají vedle sebe v každém z nás. A tento Kristus chce, aby jeho učedníci byli kvasem v těstě. Mají být přítomností, jež kousek po kousku, zevnitř, pozitivně proměňuje dává situaci a směřuje ji k pravdě a dobru. Podporuje realitu tam, kde je to třeba, a mění ji tam, kde má být změněna. Odvážně, bez dvojakosti, ale zevnitř. Ježíš nevyslyšel syny hromu, když chtěli svolat oheň z nebe jako trest na bezbožníky.

Samozřejmě, že je korupce v syrské politice, stejně jako ve všech zemích světa. A samozřejmě je hřích v církvi, stejně jako ve všech církvích, jak si tolikrát posteskl současný papež. Ale apelujeme na zdravý rozum všech, i nevěřících. Jaká je reálná alternativa, kterou chce Západ pro Sýrii? To má být Islámský stát a šaría? A to se má stát ve jménu svobody a demokracie syrského lidu? Nenechte se vysmát. Nebo lépe, nenechte nás plakat.

Ale pokud si myslíte, že v žádném případě není nikdy dovoleno dělat kompromisy s teroristy, pak v rámci důslednosti připomínáme alespoň jeden malý příklad. Pak byste nemohli bez kompromisů s Vašimi vládami nemohli vyrábět laciný benzín, protože většina firem kupovala naftu za nízkou cenu od ISIS (tzv. Islámského státu), a to prostřednictvím Turecka. Pokud jedete pár kilometrů autem, děláte to také díky smrti někoho, komu byla tato nafta ukradena. A spotřebováváte naftu, jež měla vytápět dům některého dítěte v Sýrii.

Pokud opravdu chcete přinášet demokracii do světa, ujistěte se, že jste svobodní od tyranií na Západě, a starejte se o vlastní upřímnost, než se budete zasazovat o svobodu jiných. V neposlední řadě je třeba zmínit fakt, který by měl u vás vzbudit alespoň nějaké pochybnosti. Když nějaký křesťan nebo muslim odsoudí zvěrstva způsobená džihádistickými skupinami, přejde se to mlčením a v médiích je o tom zmínka jen vzácně a jen okrajově. Ale ten, kdo kritizuje syrskou vládu, ten se dostane na první strany velkých médií. Vzpomene si snad někdo na nějaký rozhovor nebo na nějaký vstup syrského biskupa v některých významných novinách Západu? Člověk může samozřejmě nesouhlasit, ale pravdivá informace předpokládá pohledy z více stran.

Ostatně ten, kdo mluví o zaujaté úctě syrské církve k prezidentu Asadovi jako o obhajobě krátkozrakých zájmů křesťanů, dokazuje, že nezná Sýrii, neboť v této zemi křesťané a muslimové spolu žijí v míru. Ale válka bohužel v mnoha částech zranila jejich soužití. Ale v oblastech zajištěných syrskou armádou, na rozdíl od oblastí, které kontrolují tzv. „jiné síly“, spolu stále žijeme v míru. Nažíváme spolu s hlubokými ranami, které je potřeba zacelit, dnes bohužel i s velkou námahou odpouštět. Ale pořád žijeme pospolu. A dobro je dobro pro všechny. Svědectvím o tom je množství charitativních děl, sociální pomoci a rozvoje, které dělají křesťané a muslimové společně. Samozřejmě, to vše ví nejlépe ten, kdo tady žije, i když uprostřed mnoha rozporů. Ale ne ten, kdo sedí u psacího stolu a žije s mnoha stereotypy protikladů mezi křesťany a muslimy.

Osvoboď nás, Pane, od války. A osvoboď nás od zlého tisku. A to s veškerou úctou k novinářům, kteří se skutečně snaží pochopit situaci a také svět pravdivě informují. A ti se jistě nebudou zlobit kvůli tomu, co Vám píšeme.

Sestry trapistky v Sýrii

Zdroj a foto: Vatikánský rozhlas. Přeložil Petr Beneš a upravila redakce.

Dodatek redakce. Pro dokreslení toho, o čem je řeč, se podívejte na náš článek z roku 2013 nazvaný Fakta o Sýrii XIV. aneb Smrt v přímém přenosu.

Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 250 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!