Publikovali jsme příspěvky o budoucnosti Evropy na pokračování od pana Tichého ZDE
a ZDE.

Publikovali jsme je ne proto, že bychom v redakci s jejich obsahy bezvýhradně souhlasili, ale proto, že jde o téma velmi aktuální a nanejvýš vhodné k celospolečenské diskusi. Jde o míru suverenity naší země, tedy České republiky a jejímu sociálnímu, kulturnímu, náboženskému a společenskému obsahu. Pokud si neujasníme, kam jdeme, nemůžeme se potom divit, kde se ocitneme. Téma je to obrovské, celospolečenská diskuse ještě ani pořádně nezačala, pokud nepočítáme sérii monologů se zaměřením podle toho, koho chleba ten který „diskutér“ zrovna jí. Nedělám si nárok na nějakou analýzu problému, ani publikovaného textu. Mám k němu jen dvě zcela zásadní výhrady.

  1. Náboženská svoboda nám nespadla z nebe, ale stála desítky milionů mrtvých a stovky milionů zbídačených. Zkušenost ukázala, že úsilí o čistotu myšlení v náboženských otázkách míří k bídě, násilí, mučení, zločinu a genocidě. Proto se domnívám, že je třeba budovat společnost nikoliv podle víry, ale podle občanského principu. Naším nepřítelem není judaismus, islám, budhismus, pravoslaví, katolictví či nevíra toho kterého člověka v cokoliv. Víru, myšlení, je třeba prostě tolerovat, či lépe řečeno, respektovat. Jinak jde pořád o stejnou písničku. Před sto lety vadil judaismus, bylo potřeba konečného řešení židovské otázky, dnes je třeba konečného řešení muslimské otázky. Před sto lety bylo třeba z Evropy vyhnat Židy, dnes je potřeba vyhnat z Evropy muslimy a z Palestiny Palestince. To je myšlení, proti kterému se musím zásadně ohradit.

  1. Stále je živý několik set let starý výrok jednoho filozofa, že „vlastenectví je posledním útočištěm darebáka“. Kecy o vlastenectví může vést kdokoliv. Nic to nestojí, je to zcela zdarma. Spojuje to mocné i bezmocné. Bezmocní pomašírují do války, mocní budou ještě mocnějšími. Hlavně, aby někoho nenapadl majetkový a mocenský restart popsaný i v Bibli jako „milostivé léto“. Místo skutečného socialismu předhodíme nacionální socialismus. Ve výsledku se takový nacionální člověk stane šroubkem v soukolí nadnárodní korporace. Nejdříve na pracovišti, později na bojišti. Za císaře pána a jeho rodinu nebo za zájmy (ne)známé korporace. To už tu bylo. Národní socialismus a Evropa už měla svého Mussoliniho a Adolfa Hitlera. Dnešní projevy některých vrcholných politiků Evropy i USA se těm jejich necelých sto let starým tezím neuvěřitelně podobají. Za rozbor to opravdu nestojí, ten napsala historie v Drážďanech, Hirošimě, Stalingradu a Osvětimi. Vydá-li se lidstvo touto cestou, a já v tomto souhlasím s maďarským premiérem Orbánem, že už je o tom v podstatě rozhodnuto, hrůzy světové války na sebe nenechají dlouho čekat.


Já tedy s posunem k nacionalismu a náboženské nesvobodě zásadně nesouhlasím. Chamtivost, krutost, bídu, hloupost, lenost, nekulturnost, nevzdělanost a zločin nelze řešit nacionalismem a náboženskou intolerancí. Recept, který předepisují, se podobá tomu, jako by někdo chtěl alkoholismus léčit heroinem.

Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 400 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!