Ve středu ráno (25. března 2020) dosáhli lídři Demokratů a Republikánů dohody s Trumpovou vládu na ekonomickém "záchranném" balíčku bezprecedentních rozměrů v hodnotě 2 bilionů USD (pro představu téměř polovina loňských amerických vládních výdajů, přibližně 50 bil. Kč, tedy deset HDP České republiky). Návrh zákona byl schválen ve středu večer poměrem 96 : 0, navzdory úsilí hrstky republikánských senátorů, kteří chtěli zablokovat poskytování tolika peněz těm, co byli vyhozeni z práce kvůli koronavirové krizi. Pro tento bezprecedentní převod prostředků daňových poplatníků korporacím a omezené výhody pro pracovníky hlasoval i prezidentský kandidát Bernie Sanders.

Výdaje se dělí na tři hlavní složky:

  • přibližně 1 bilion dolarů na firemní a obchodní zájmy (i když s půjčováním Fedu by to mohlo vyšplhat na 2,5 bilionu dolarů);
  • asi 500 miliard dolarů proti tomu, aby obyvatelstvo Spojených států v následujících čtyřech měsících nevyhladověli;
  • asi 500 miliard dolarů přímo souvisí s úsilím o potlačení pandemie.


Celkové podmínky návrhu zákona byly vyjednány mezi šéfem senátu Mitchem McConnellem, vůdcem senátní menšiny Charlesem Schumerem, ministrem financí Stevenem Mnuchinem a dvěma úředníky Bílého domu, ředitelem legislativních záležitostí Ericem Uelandem a šéfem štábu Bílého domu Markem Meadowsem. Dosažení dohody bylo oznámeno ve středu v jednu hodinu ráno.

Občané

Hlavní změna oproti první verzi, kterou McConnell a republikáni navrhli minulý týden, zahrnovala rozšíření dávek v nezaměstnanosti pro rychle rostoucí počet propuštěných zaměstnanců v souvislosti s tím, jak jednotlivé státy přistupují ke karanténním opatřením. Očekává se, že počet pracovníků, kteří podají žádosti o podporu v nezaměstnanost tento týden vyskočí na více než tři miliony, což je ale pouze začátek toho, co se očekává. Jedná se o skutečné odstavení velkých částí ekonomiky USA v následujících týdnech. Právě ohledy na rostoucí míru nezaměstnanosti, která by mohla přesáhnout úroveň Velké deprese třicátých let a přerůst v masivní sociální nepokoje, přinutily vedení státu přijmout tato opatření.

Prvním z nich jsou okamžité a přímé federální platby většině Američanů ve výši 1 200 USD na dospělého a 500 USD na dítě. Platby rozdělí daňový úřad těm, kdo podali daňové přiznání z příjmu v letech 2018 nebo 2019, jakož i některým z těch, kteří byli příliš chudí na to, aby je mohli podat. Přesné údaje o způsobilosti pro pomoc závisí na konečné formulaci, která dosud není veřejně přístupná.

Druhým opatřením je významný dočasný federální příplatek k dávkám v nezaměstnanosti, které jsou spravovány státy. Federální vláda přidá až 600 USD týdně k dávkám stanoveným státy, které se samy pohybují v průměru od 200 USD v Mississippi po vysokých 515 USD v Massachusetts. Federální příplatek má trvat čtyři měsíce a končí začátkem srpna pro pracovníky, kteří podají žádosti tento týden.

Celkové náklady na tato dvě opatření činí 550 miliard USD, z toho 300 miliard USD na přímé platby a 250 miliard USD na zvýšení dávek v nezaměstnanosti. Přesto největší podíl dvoubilionového balíčku získá firemní a obchodní lobby.

Podnikatelé

Balíček 2 bilionů zahrnuje 500 miliard USD pomoci podnikům, přičemž přibližně 75 miliard USD je vyčleněno pro konkrétní průmyslová odvětví, včetně 50 mld. USD pro soukromé letecké společnosti, 8 mld. USD pro nákladní letecké společnosti a 17 mld. USD pro Boeing (ačkoli společnost není konkrétně uvedena).

Demokraté protestovali proti tomu, aby 500 miliard dolarů bylo pod výlučnou kontrolou ministra financí Mnuchina a jména společností, které dostávají pomoc, zůstaly v tajnosti po dobu nejméně šesti měsíců. Nakonec přijali „kompromis“, podle kterého má audit provádět „nezávislý“ generální inspektor - stejná metoda jako při záchraně Wall Street v letech 2008–2009, a dohled pětičlenné komise jmenované šéfy sněmoven.

Korporátním dlužníkům má být zakázáno zpětný odkup akcií a výplata dividend po dobu jednoho roku po splacení půjček a budou mít další menší omezení na odměny manažerů, ale ​​Mnuchin bude mít právo tyto omezení zrušit, pokud usoudí, že „zrušení omezení je nutné na ochránu zájmů federální vlády. “

Firemní dlužníci se budou muset zavázat, že do 30. září budou udržovat úroveň zaměstnanosti zavedenou 24. března, ale pouze „pokud je to možné“. Tato formulace je takovou dírou v legislativě, že dodatek o zákazu snižení počtu zaměstanců o více než 10 procent je fiktivní.

Ještě důležitější je, že 500 miliard dolarů ve skutečnosti nepředstavuje adekvátní měřítko rozsahu pomoci. Kromě 75 miliard dolarů na dopravu bude zbývajících 425 miliard dolarů použito k upisování půjček Fedu společnostem schváleným Mnuchinem v mnohem větším měřítku, což odhadují různí analytici v rozmezí od dvou do čtyř bilionů dolarů.

Dalších 367 miliard USD je vyčleněno na pomoc „malým podnikům“, ačkoli tyto firmy mohou zaměstnávat až 500 pracovníků, což je strop, který umožní účast mnoha hedgeovým fondům a kapitálovým společnostem. Trumpův soukromý holding, Trump Organization, by se pravděpodobně kvalifikoval, ale neumožňuje to zvláštní ustanovení vložené do návrhu zákona, aby o pomoc nemohly žádat společnosti vlastněné prezidentem, viceprezidentem nebo členy Kongresu.

Dalších 50 miliard dolarů je přiděleno na „úvěr na zadržení zaměstnanců“ pro podniky, které udržují pracovníky na výplatě mezd místo jejich propouštění. Podrobnosti o tom, které společnosti budou mít nárok, zůstávají neobjasněny.

Pandemie

Téměř 500 miliard dolarů je třeba rozdělit do první linie boje proti epidemii coronaviru a dalším sociálním potřebám. Tato částka zahrnuje 207 miliard USD pro vlády jednotlivých států, oblastní a kmenové samosprávy, na místní školství a veřejnou dopravu; 130 miliard dolarů pro nemocnice a veřejné zdravotnictví; 45 miliard USD pro Fond pomoci při katastrofách zřízený v rámci FEMA; a 41 miliard dolarů na financování dodatečných osobních ochranných prostředků pro zdravotnické pracovníky a doplnění státních rezerv tímto materiálem.

Byly schváleny i nižší částky na záchranu zemědělců zasažených Trumpovou obchodní válkou s Čínou a na další sociální služby, včetně potravinových poukázek, stravování dětí, peněz umožňujících studentům odložit splátky půjček o šest měsíců s upuštěním úroků a prominutím omezení udělování grantů studentům nuceným opustit školu uzavřenou kvůli koronaviru. K dispozici je dokonce 100 milionů dolarů na Národní nadaci umění a Kennedyho centrum múzických umění, což je ustanovení, které vyrazilo dech ultrapravicovým médiím, i když to představuje jen 0,005 procent z této gigantické částky.

Schumer, vůdce senátní menšiny, při jednání ocenil návrh zákona a prohlásil, že ušetří „miliony malých podniků a desítky milionů pracovních míst.“ Jeho skutečným zájmem, stejně jako u všech ostatních senátorů, bylo, aby záchrana korporací a dočasné podpory milionům zaměstnanců pomohly chránit bohatství a moc americké finanční aristokracie.

Třídní boj

Diskuse před přijetím zákona ilustrovala obrovskou třídní propast mezi vládnoucí elitou a pracujícími, kteří jsou drtivou většinou americké populace. Čtyři republikánští členové Senátu začali ječet, že výše záchranného balíčku je pro korporátní USA příliš vysokým zatížením. Tedy ne proti 500 miliardám dolarů pro velké společnosti. Jejich námitky byly proti vyplácení náhrad v nezaměstnanosti pracovníkům, jejichž pracovní místa byla zlikvidována uzavřením společnosti virovou krizí.

Známá argumentace, že platba kompenzace v nezaměstnanosti ve výši 600 USD týdně je „silnou pobídkou pro opuštění práce místo práce samé“ zazněla z úst mnoha republikánů. Graham a Scott uvedli, že při průměrné kompenzaci nezaměstnanosti ve výši 360 USD týdně by měli pracovníci propuštěni kvůli koronavíru nárok na 960 USD týdně v kombinované státní a federální pomoci, což odpovídá 24 USD za hodinu při 40hodinovém pracovním týdnu. Stěžovali si, že zaměstnavatelé v Jižní Karolíně, kde jsou tradičně nízké mzdy, nebyli schopni najít pracovníky, kteří by brali zaměstnání za obvyklou úroveň mezd.

Vtipná byla také argumentace proti podpoře v nezaměstnanosti jako o narušujícím vztah zaměstnavatel-zaměstnanec (Karel Marx tento vztah nazýval mzdovým otroctvím), a je proto neamerická. Teď tedy díky senátorovi Benu Sassemu víme, že ten pravý vztah mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem je ten americký.

Nejjasnější komentář však přišel od Ricka Scotta z Floridy, bývalého korporátního ředitele ve zdravotnictví, který tvrdil, že malé podniky nemohou přežít, pokud zaměstnanci nebudou ochotní pracovat za nízké mzdy, protože by mohli více dostat na podporách v nezaměstnanosti. Jeden reportér se ho zeptal: „Chápete, jak špatně vypadá, když pravděpodobně nejbohatší osoba v Senátu zdržuje nebo potenciálně zničí tuto pomoc v řádu pár stovek dolarů pro některé z nejchudších lidí v této zemi?“

Čtyři senátoři hrozili, že použijí procedurální překážky ke zpomalení průchodu zákona. Tím dali senátorovi Bernie Sandersovi příležitost k troše "levičácké demagogii". Pohrozil, že naopak zpochybní podporu firem. Nakonec se ti čtyři dohodli na zaznamenaném hlasování o pozměňovacím návrhu Sasseho, který byl přehlasován, a poté se Sanders připojil k hlasování, aby schválil návrh zákona dohodnutý mezi Demokraty a Republikány.

Zdroj: WSWS

Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!