Je neděle 26. června, jedeme po mši na Mariánskou u Jáchymova. V hospodě zvané Krmelec jsme zasedli s oběma kamarády, místostarostou Jáchymova a s nadlesním, přidali se i dva zdejší štamgasti. Další dva týdny dávám na Božím Daru exercicie pro virtuály, tak si užívám posledních hodin klidu. Hospodský Krmelce jí hovězí na houbách, takže není co řešit. Cizí si objednávají podle jídelního lístku, místní podle toho, co požívá pan šéf. Řeč přišla na Mariánskou, jak jinak. Nyní zde schcípl pes, předtím zde umírali političtí vězni, umučeni po nezdařeném útěku či jiných trestných činech podobného ražení. Podle zdejšího vyprávění totiž estébáci týrali vězně v klášterních kobkách, které nechtěně uvolnili vyhnaní němečtí kapucíni. Krásný barokní kostel chátral, mučírny se vzorně neudržovaly, na rozdíl od vyšetřovaček a estébáckého vedení lágrů. Nakonec vyhodili komunisté celý klášter do povětří v roce 1965, když ve zdejších lágrech poničili lidské životy, vytěžili uran a přeživším dali částečnou amnestii do další okupace. Po odchodu mužů se samopaly se zachovalá hospodářská část klášterních budov předělala na ústav sociální péče. Je to jedno z nesčetných míst v Böhmen, v němž po odchodu původního německy mluvícího obyvatelstva zavládlo zlo a násilí, zde umocněné totalitním systémem lágrů a podzemních štol, kde umírali zasypaní a ozáření muklové. U piva a nezbytných frťanů „pro pana faráře“ jsem vedl řeč. Kde zemřeli nevinní lidé a ví se o tom, tam má být křížek. Jinak zůstane krajina prokletá, všichni pak chlastají, kradou, všechno tunelují a vůbec. Místní přikyvovali, mají bohaté zkušenosti. Z řeči vyplynulo, že na Mariánské u zničeného kláštera, včetně zdejších lágrů s poetickým jménem Eva a Mariánská, v místech mučení a týrání nevinných, dosud nikdo neprovedl základní křížkový exorcismus.
„No jo, kdejaký blb na motorce se zabije a křížek má...“
„A vy tu nic nemáte? Když tady umřelo tolik nevinných lidí?“
Hospodský se zarazil. Pravda jej zarazila svou evidentností. Zažrané a věky zatuchlé zlo se musí vymýtit nějakým obřadem a trvalým znamením spojeným s prací a odříkáním pro nezištně konané dobro. To je přece jasné každému, i když není věřící. Stačí myslet nepokaženým selským rozumem. Pokusy prý byly, jenže s vedením ústavu prozatím nejsou schopni nic domluvit, což potvrdil i místostarosta Jáchymova.
„Na Mariánské musí být kříž. Je to jasné?“
Všem u stolu to bylo jasné, jen ten rozjezd... I vzali jsme pivní sklenici a do ní jsem vložil moji útratu za oběd. Farář nemá nic platit, to by prý byl podle hospodského hřích. Místostarosta skepticky pokrčil rameny a přidal ze zvědavosti další obolus. V půllitru to začalo vypadat k světu, i nadlesní se přidal. Hospodskému se nápad s křížem zalíbil. Zaujala jej celková idea i akčnost dosavadního děje. Hned obešel hospodu a od štamgastů vybral na místě další pětistovku s tím, že se mají chovat slušně nebo že uvidí. Nikdo nechtěl nic vidět a hned zacvakal.

Po týdnu skončil první turnus, měl jsem v Jáchymově mši a na poslední společný oběd jsme samozřejmě jeli do Krmelce na Mariánskou. Počítal jsem s tím, že peníze budou propity a tuplák prázdný. Hospodský se urazil a hrdě ukázal plnou pivní sklenku. Po doplnění ze strany exercitantů tam byly skoro čtyři tisíce. Místní kovář už slíbil trnovou korunu, nadlesní se jistě postará o solidní dub, sochat se to musí motorovkou, pak na jemno, bude to syrově krásné, o tom žádná. Dostal jsem v kuchyni frťana kvalitní slivovice a vyjednal si zvěřinu na sobotu večer, pro poslední rozloučení s druhou vlnou exercitantů. Poslední kontrola tupláku proběhla po snědení divočáka v sobotu 8. srpna. Hospodský si mne zavolal do kuchyně, nalil dva frťany a vysvětloval fakta. Prachy prý budou, vždyť list dárců už má skoro půl stránky. Jenže z dalšího nepublikovatelného rozhovoru vyplynulo, že projekt kříže pokročil od monetárního sběru do fáze konfliktu zájmů. O ty ve zdejším kraji samorostů a výbušných povah není nouze. Při cizelování strategie jsme dali dalšího frťana mimo zraky exercitantů, kteří prý nemusí vidět všechno. Navíc přidali do kríglu další slušný obolus, proč zbytečně pohoršovat. Nadlesní u piva vytáhl ze své tlusté osobní složky o dějinách kláštera na Mariánské i mapy leteckého snímkování z roku 1952, kde je vidět přesné rozložení lágrů kolem Jáchymova. A přidal komentář: začnou dlouhé zimní večery, a zdalipak tu sbírku neprochlastají? Hospodský zaváhal, poznámka seděla. Ale opáčil tím, že do října má dost co dělat s krmením papoušků (tj. krojovaných cyklistů), a pak se uvidí. Modleme se, aby tento duchovní zápas proběhl zdárně. Pro jistotu se tam pokusím zajet dřív než za rok.

PS
Dotaz na historiky a na archiv ministerstva vnitra. Vyjde či vyšla už konečně historická práce o „lidech“ ze zvláštní jednotky Jestřáb, která po ministerstvu spravedlnosti přebrala do vnitráckého resortu ostrahu lágrů na Jáchymovsku po roce 1949? Kdo a kde a z jakého příkazu mučil vězně? Bylo to přímo v klášteře na Mariánské nebo někde jinde? Kvůli tomu kříži je to pro nás docela důležité.