Po jejich ovoci je poznáte. Což sklízejí z trní hrozny nebo z bodláčí fíky?
(Mt 7,16)
Jsem praktikující ateista. Ale podle tohoto citátu čekám s konečným úsudkem na plody událostí, podle kterých lze poznat původní záměry. Realitu kolem mne zkoumám sledováním peněžních toků, neboli jak se jinak říká: "Cuī bonō?"
Někdy je to pořádně zamlžené, jako například informace na láhvi s minerálkou: "Neobsahuje rostlinné tuky“, ale dlouholetý pohled na reklamy mi ukazuje, že jde o vynucovanou ztrátu soudnosti kupujících včetně známého triku matení pozornosti uváděním nadbytečných informací.
Nedávno se na sociálních sítích objevil rozdíl v příručkách pro řidiče kdysi, s návodem, jak seřizovat ventily, a nyní, kdy je v příručce upozornění, že kapalinu do baterií nelze pít. Já vím, že doba, kdy silonky nahradily přetržený řemen k větráku chladiče, je dávno pryč, a v motoristice se nyní radí, že když auto nejede, tak vystupte, zamkněte a začněte znova. Jen málo je návodů jako má Ikea, kde beze slov ale s maximální přesností kresby je možné postupovat k cíli. Blbneme? Moje odpověď je, že ANO.
Pro moji poválečnou generaci je sledování toků peněz a snaha o ekonomickou gramotnost, jak se to v současnosti nazývá, něco přirozeného, daného každodenní praxí všedních dnů našeho dětství.
Plná zaměstnanost našich matek a díky tomu získávání zkušeností na ulici, nákupy za hotové, směnné obchodování se spolužáky a v neposlední řadě hry jako čára, kupování kuliček a znalost kupní síly lístku na oběd ve školní jídelně nedávalo možnost neumět odlišit ztráty od zisků. To, že polovina pětikoruny je dvě pade, bylo jasné jako facka už ve věkové kategorii, ve které dnešní děti považují toto dělení za nemožné. Mám takový pocit, že se tomu říká počítačová debilita. Nevím.
Je jasné, že pozorováním světa dětskýma očima můžeme usoudit, že peníze lezou ze zdi a kartu stačí přiložit k terminálu a nákup je tvůj. Nevím, jaký je mentální rozdíl ob jednu generaci, to, co jsem zažil já, byla společná snaha školy a rodičů o naši výchovu, ano, byli jsme vedeni k poslušnosti, ale tak jsme jaksi věděli, že jsme děti a nic lepšího si nezasluhujeme, a když šlo do tuhého, rádi jsme se nechali ochránit dospěláky nejen v nemocnicích a školách, ale i na ulici.
Když jsem se narodil, bylo mé matce třicet let, nebylo to tedy tím, že tenkrát byly matky mnohem mladší než teď. Ano, jistě se o nás bály jako všichni rodiče, ale v běžné každodenní rutině nebyl čas na zbytečné strachy. Nebyl čas na zbytečné reklamy ani v rozhlase, ani na letáčcích o nejnovějších hitech a "akcích" obchodů.
Nyní nastal čas, který pracovně nazývám „tlučou nás kradenými miliony“. Inzerce pro nepohodlné weby je odrazována, na nepohodlné lidi je uvalena klatba soudních pří a nařčení, lidé jsou po milionech přiváděni do chudoby a strachu, aby neměli čas a chuť na projevy nespokojenosti. Když dostanete radu hledat si druhé zaměstnání, cílem je, abyste byli čtyřiadvacet hodin denně a sedm dní v týdnu naprosto ekonomicky vytíženi, takže Vám nezbude ani chvilka nad hledáním jiného, lepšího řešení.
Za všechny uvedu Pravdu o vodě a spor s Veolií. Nebo paní Alenu Vitáskovou, kandidátku na prezidentku. Začínám si myslet, že válka je na světě jedině proto, aby přerušila tuto pomalou stupidizaci populace. Bohužel jaderné a biologické zbraně ve spojení s mým věkem vytvářejí téměř jistotu, že se nedožiji odpovědi.
Ale konec naříkání starce nad hrobem. Starého psa nové triky nenaučíš a tak vždy, než odpovím na otázku, projede mi hlavou, co se za tou otázkou vlastně skrývá. Co mi chce někdo prodat, nebo jak jinak se mě chystá zmanipulovat. Protože je jednoduché podlehnout přesvědčivé řeči, rychle nahrazovat skutečné prožitky těmi převzpomínanými. Tedy falešnou pamětí.
Julia Shaw
22. února 2022 v podcastu BBC Life scientific hovořil Jim Al-Khalili s Julií Shaw o jejím výzkumu falešné paměti. Cílem výzkumu bylo stanovit, jak dalece může falešná paměť ovlivnit výsledky soudních řízení. V rámci tohoto projektu dospěla J. Shaw k překvapujícímu číslu. Existuje až 70 procent lidí, kterým lze jednoduchou technikou vytvořit falešnou paměť dokonce o tom, že spáchali trestnou činnost. Ostatní vědci v oboru sice považují toto číslo za příliš vysoké a většinou uvádějí kolem 30 procent, ale ještě jednou, mluvíme o vštípené paměti o vlastní trestné činnosti. Jak se tedy můžeme my, téměř normální lidé, bránit proti cílenému vymývání mozku? V odpovědi na tuto otázku Julie Show doporučuje, abychom si poznamenávali svoje vjemy do deníčku co nejdříve po události, abychom mohli čas od času konfrontovat a revidovat svoji paměť.
A také doporučuje čas od času si deníček projít a pozorovat rozdíl našeho pohledy tehdy a dnes. Udělat revizi základních pojmů já a svět, já a kapitalismus, socialismus, abychom si tak nějak osvěžili mantinely našeho žití. Třeba když kandidát na presidenta USA Sanders řekne, aby se v USA přestali zavírat lidé za marihuanu a začali se zavírat podvodníci na Wall Streetu, snaží se nás vrátit do mantinelů normálnějšího života, protože, divme se, i v kapitalismu jsou pořád nějaké zákony a jejich porušování by mělo být šetřeno, vyšetřeno a odsouzeno.
Čím důležitější člověk, tím důležitější je jeho kontrola. Protože víme, že ryba smrdí od hlavy. Ale víme také, že strýček Joe je tam kvůli tomu, že Sanders má tak strašně radikální názory, že ani náhodou nemůže být presidentem. Ale jeho hlas je pořád slyšet a vidíme ho v diskuzích s Chomským a Varoufakisem a dalšími šťouraly do našeho kapitalistického lepšího zítřka. (ZDE, ZDE a ZDE.) Léta nevyšetřených a netrestaných podvodů všech vládnoucích činitelů vedou k naší pasivitě a rezignaci. To se to potom kraluje!
Můj deníček neobsahuje minulost před mým narozením, ale vidím život ve zkratce od neolitické revoluce, která přinesla zemědělství a potlačila lov a sběr. Jejím vyvrcholením byla zelená revoluce, kterou na rozdíl od Wikipedie počítám od objevu syntézy NH3 (Habber-Boshův proces). Tato zelená revoluce se dobírá nyní ke svému konci pod schválně matoucím názvem zelená politika.
Ten pojem je matoucí proto, že na této politice není nic zeleného, pouze potvrzuje, že na starém Malthusovi něco bylo. Pro nedostatek energie a rostoucí stupiditu vládnoucí i těch ostatních tříd ukončuje tato politika nejen expanzi nesmyslného globalismu, ale umožňuje novou výši arogance našich vůdců a odhození všech hlasů volajících po opatrnosti a střízlivém, opatrném ošetřování lidské budoucnosti.
Podívejme se například na solár u sousedů.
Největší německý solární park ve Werneuchenu
Je možné, že taková plocha solárních panelů způsobuje vzestup vysokých teplot do velké výšky a je pastí na ptáky, nebo je to jen pomluva od zastánců fosilního průmyslu? Nevidím velký rozdíl od ploch na skladování aut či letadel, nevíme taky, jaká půda je pod tímto solárním polem, možná dávno zničená, zamořená jedy a nezpůsobilá pro zemědělskou výrobu. Nikde jsem nečetl, jak půda pod solárními panely dopadne po 15 letech zakrytí a pravděpodobného chemického ošetřování. Procesy jsou většinou nevratné, zejména z ekonomických důvodů. Příkladem jsou residua herbicidu AGENT ORANGE ve Vietnamu. Technicky to řešitelné zřejmě je, politicky nikoliv.
Ta arogance v našem spolehnutí na technický pokrok bez hlubší znalosti a hlavně pokory před evolucí je neskutečná. Díval jsem se na jiný pořad Jima Al-Khaliliho o kvantové biologii a otázce fotosyntézy. Ano, přiznejme si, že víme, jak rozbít atom uranu nebo sousedovi držku, ale o tom, jak najde foton jádro buňky, aby odevzdal svoji energii, víme stále hovno. Je to tak, jak říká Jim: "Jako by ten foton věděl, kde má cíl, v místě dopadu se přemění na vlny, okamžitě najde jádro buňky a přeleje tam svoji energii.“ Naše arogance, sebejistota a přesvědčení o naší technologické nadvládě přesahují všechny meze.
Možná, že až všechny čipy na raketách hledajících infrazáření nepřátelského cíle budou na solárech, aby se otáčely za sluncem, bude lépe. Protože květy slunečnic se za sluncem neotáčejí a protože bez míru není skutečné zelené politiky, respektive politiky vůbec.
Nejdříve mír. Do té doby je zběsile ukvapené uvést jakýkoliv program pro budoucnost lidstva.
Mír, jednání o něm, je první a nejpodstatnější a nejnutnější krok, který musíme všichni podpořit.
Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!