Zpráva z tisku: 8. 2. 2011 10:00 Ústavní soud veřejně projednává návrh skupiny poslanců ČSSD na zrušení celého zákona o úsporných opatřeních v působnosti ministerstva práce a sociálních věcí. Datum podání: 09.12.2010 Spis. značka: Pl. ÚS 55/10 Soudce zpravodaj: Eliška Wagnerová Navrhovatel: Poslanci Parlamentu Předmět podání: ČR Návrh na zrušení zákona č. 347/2010 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s úspornými opatřeními v působnosti Ministerstva práce a sociálních věcí

Tolik strohá fakta. Jde o víc, než by se na první přečtení zdálo. Za navrhovatele vystupuje vůdce opozice Bohuslav Sobotka a odpůrce představuje sama předsedkyně poslanecké sněmovny Miroslava Němcová. Co je podstatou sporu nejlépe objasní stručná rekapitulace faktů jak je podal předseda Ústavního soudu JUDr. Pavel Rychetský.

„Předmětem tohoto řízení je posuzování ústavnosti přijetí zákona 347/210 Sb. kterým se mění některé zákony v souvislosti s úspornými opatřeními v působnosti Ministerstva práce a sociálních věcí. Navrhovatelé napadli pouze proceduru přijetí tohoto zákona, nikoli jeho materiální obsah.“

Přeloženo do řeči hovorové, před soudem stojí politická praxe vládní většiny, která zneužila svého dominantního postavení v parlamentu. Prohlasovala zákony „standardním postupem“ jak by řekl dočasně vládnoucí pan prezident. Navrhovatel napadá účelové popření demokratických zvyklostí a zneužití mimořádných ustanovení jednacího řádu sněmovny. Fakticky došlo k eliminaci politické rozpravy. Bohuslav Sobotka ve své závěrečné řeči před soudem shrnul skutkovou podstatu zneužití institutu demokracie následovně.

"Politické rozhodnutí, vtělené do formy zákona, musí vzejít z otevřené demokratické diskuse, v níž jsou dostatečně slyšeny i hlasy oponentů. Jedině takové zákony mohou mít naději, že je občané našeho státu budou ctít a respektovat jako skutečná demokratická rozhodnutí, jako projev vůle lidu."

Celou závěrečnou řeč najdete zde. Předseda Ústavního soudu jako svědka vyslechl i předsedu vlády Petra Nečase. Pro rozhodnutí sporu je klíčové objasnění všech okolností, které přímo souvisí s postupem přijetí zákona. Soudce položil jedinou otázku.

„Co se stalo v noci z 26 na 27.10. 2010, tak mimořádného, že byla vláda nucena žádat projednání v režimu legislativní nouze?"

Celý záznam procesu z prvního dne najde zde. Premiér před ústavním soudem obhajoval procesní postup vlády. Složitě vysvětloval ekonomickou závislost výkonných politiků ČR na hodnocení jejich praktických kroků zahraničními finančními kruhy, ale neobjasnil položenou otázku. Předseda vlády mluvil ve své svědecké výpovědi odborným slangem výkonného ekonomického jednatele akciové společnosti. Jeho argumentace během celého vystoupení byla obhajobou efektivního a úspěšného manažerského postupu. Skvělým hospodářským výsledkem prý byla úspora v důsledku poklesu rizikové přirážky na obsluhu státního dluhu. Jak správně několikrát ve svém vystoupení zdůraznil, právě toto je měřítkem úspěšnosti hospodářské politiky státu na mezinárodním finančním fóru.  Ve skutečnosti vláda potřebovala tyto zákony právě proto, aby mohla tzv. "provozovat" nově připravený úsporný rozpočet. Zákon o státním rozpočtu na rok 2011 už dopředu počítal s úsporami jako s hotovou věcí. Legislativní proces byl jen nutným administrativním krokem k prosazení nového finančního plánu pro rok 2011. Možná se vám zdá nepřiměřené, že jsem v nadpisu z předsedy vlády ČR udělal v rámci fejetonistické nadsázky předsedu představenstva zvláštního holdingu "ČR a.s.". Historická fakta však hovoří jasně pro vznik vládní akciovky. Vláda vznikla na základě podrobné detailní smlouvy silně připomínající obchodní vztah partnerů zakládající společný podnik. Tento "byznysový plán" představuje v pojetí vládních manažerů právě státní rozpočet. Manažerský přístup ilustruje tento přepis úryvku z dialogu mezi předsedou ústavního soudu Pavlem Rychetským (R.) a premiérem Petrem Nečasem (N.) při podání svědecké výpovědi.

R:  To, co momentálně posuzujeme je, zda hrozila škoda značného rozsahu na základě mimořádné okolnosti. Přijímání zákona o státním rozpočtu je běžnou věcí opakující se pravidelně každý rok. Zákon o jednacím řádu poslanecké sněmovny předpokládá vznik mimořádné situace, v jejímž důsledku hrozí buď závažné hospodářské škody nebo jsou ohroženy svobody a práva občanů. Z čeho vycházela vláda při odhadu škody?

N:  Nepřijetí by mělo dopad na deficit v řádu desítek miliard korun. R:  Není to tak, že by zůstaly ty výdaje stejné, jako byly do toho okamžiku. N: Ne, byly by to výdaje vyšší, než se kterými počítal návrh státního rozpočtu. R: Takže by se nezvýšily proti realitě, ale proti představě. N: Proti návrhu státního rozpočtu, to je realita. R: Proti návrhu: ale výdaje by zůstaly stejné. N: Ne, výdaje by byly vyšší proti návrhu státního rozpočtu. R: Já myslím proti realitě. Stát má nějaké výdaje a příjmy, tím zákonem jste chtěli snížit výdaje. Ale nepřijetím by se, pokud tomu rozumím. nesnížily výdaje, ale zůstaly by stejné.

N: Ano zůstaly by stejné, ale zvýšil by se deficit veřejných financí o 0,9 % bodu HDP. Dosáhl by s největší pravděpodobností 5,5% HDP, což by byl velmi negativní hospodářský signál s výraznými hospodářskými dopady a škodami pro Českou republiku.

Finanční plán (státní rozpočet), kterým se řídí vláda a ministerstva při správě "ČR a.s." je sám o sobě nadřazen všem ostatním zákonům. Takový byl nakonec důsledek nekorektního postupu, který vláda zvolila k prosazení svých úsporných plánů. Vyhlášení stavu legislativní nouze nebylo ze strany vlády nijak přesvědčivě zdůvodněno. Při pracném dohadování o výši skutečné předpokládané škody, která se počítala na řádný legislativní proces (zpoždění asi 2 měsíce), se soud dopočítal přibližným odborným odhadem k číslu 1,96 mld. Kč. Tato částka odpovídala rozpočtové rezervě vlády. Toto podle stanoviska předkladatele v žádném případě nemohlo zakládat důvod pro vyhlášení stavu legislativní nouze.

Vláda je sice důležitá, ale v demokracii, i když jen formální, má hlavní úlohu Poslanecká sněmovna ČR. Zákony pořád ještě přijímají poslanci na společném hlasování, a u toho je pořád ještě dokonce i opozice. Z pohledu akciově nabuzené vlády musí prosazení nového finančního plánu proběhnout rychle, a hlavně beze změn. Jakýkoli neuvážený zásah by narušil matematickou přesnost součtů, a to žádný poctivý i nepoctivý účetní nemůže dopustit. Chápejte ho prosím, má přece svou profesní čest. Opozice byla technickým opatřením z řádné diskuze vytěsněna. Detailní popis celého legislativního procesu najdete zde, obsahuje kompletní odkazový aparát včetně průběhu schvalování v senátu. Ctím přikázání vyvarovat se prokletí klikacího odkazu. Nepředpokládám, že by kdokoliv z vás na nezáživný souhrn holých vět kliknul. Proto následuje stručná rekapitulace, jak vyplynula z výpovědí před Ústavním soudem. Detaily jsou v záznamu ČT. Předsedkyně sněmovny Miroslava Němcova konstatovala, že na požádání vládou jí jednací řád sněmovny ukládá vyhlásit stav legislativní nouze. Předsedkyně nemůže nic přezkoumávat, jen vyhoví návrhu. Je pak na sněmovně, zda potvrdí či nepotvrdí toto vyhlášení a sama sněmovna může zkrátit lhůtu. Předsedkyně sněmovny Miroslava Němcová konstatovala, že se neradila s žádnou oficiální institucí státu jako je např. ČNB nebo MF o tom, zda vyhlášení stavu legislativní nouze je či není oprávněné. Řekla, že jí toto nepřísluší.

Celé jednání proběhlo zhruba následovně. Dne 29. října 2010 vyhlásila předsedkyně sněmovny Miroslava Němcová svým rozhodnutím stav legislativní nouze od 1. listopadu do 15. listopadu 2010. Tím byla 7. schůze Sněmovny přerušena 2.11. 2010 v 15.20 hodin. Následně byla svolána 8. schůze. Ta začala v 16.01 a pozvánka byla rozdána na lavice. Hlasováním s pořadovým číslem 8 se rozhodlo, že se bude jednat s vynecháním obecné rozpravy. Návrh zákona byl schválen (viz usnesení č. 113) v čase 20:44 a pokračovalo se dál v jednání ve vysokém pracovním tempu. A že se toho ten den opravdu stihlo! U Ústavního soudu leží obdobná stížnost, která požaduje zrušení zákona č. 348/2010 Sb., kterým se mění zákon č. 96/1993 Sb. o stavebním spoření.

Vládní poslanci skutečně pracovali jako řádní pracovití zaměstnanci akciovky, v níž mají nezanedbatelné podíly. Tak to přece voliči požadovali, když své hlasy těmto stranám odevzdali. Nebo snad ne? Co má být smyslem jejich práce, to jim voliči už říci nemohli. Po této poučné zkušenosti, sugerující nemilé asociace s únorovým pučem 1948, leží rozhodnutí už jen na Ústavním soudu. Jen on může svým výrokem poslancům objasnit, co má být skutečným smyslem jejich práce. Bude-li výrok opět mlhavý, jak tomu bylo už dříve (zdravotnictví-poplatky), můžeme si být jisti, že poslanci si už pravý smysl do své poslanecké existence dodají sami. Mohu garantovat, že i pravověrní příznivci současné vlády budou nemile překvapeni.

(autanal)