V těchto dnech se ve Spojených státech dějí podivné věci a vypadá to, že každý den přináší další strašidelnou zprávu. Podobnost s erozí občanských práv v Německu ve 30. letech je příliš velká na to, abychom byli v klidu. Mnozí budou považovat toto tvrzení za nadsázku, a možná to i nadsázka do určité míry je. Pojďme se však podívat, co se děje předtím, než toto srovnání odmítneme.

Když se podíváme do historických dokumentů týkajících se Německa, zjistíme, že diskriminace Židů před zákonem existovala již před přijetím Norimberských zákonů v roce 1930 a časem se stupňovala. U židovské komunity – z níž se i po tom všem většina považovala za Němce – existoval pocit, že „ano, právě teď nastalo to nejhorší, co se mohlo stát”. A proto se rozhodli zůstat. A pak přišla další várka omezení, a po ní opět reakce: „Dál už to jít nemůže.” Bylo to jako v klasickém experimentu s žábou, které se pomalu zvyšuje teplota vody. Pozvolna se uvaří, protože vzrůst teploty je pomalý. Ještě na konci 30. let se zdálo, že existuje volba: skočit nebo zemřít. A nakonec už zbyla jen jedna možnost – zemřít.

V roce 1933 zakázal Zákon o profesionalizaci státní služby „neárijcům” výkon státní služby.

V roce 1935 zbavily Norimberské zákony Židy německého občanství a zakázaly manželství mezi Židy a „Árijci”. Zakázaly také pohlavní styk mezi Židy a „Árijci” a zaměstnávání „árijských” žen mladších 45. let v domácnostech Židů. Židé navíc nemohli pracovat jako právníci, lékaři nebo novináři; nemohli používat státní nemocnice; a nemohli být vzděláváni ve státních školách po dosažení 14. let. Nemohli navštěvovat veřejné parky, knihovny, ani pláže, a nemohli získat výhru ve státní loterii.

V roce 1938 museli Židé, jejichž křestní jméno nebylo typicky židovské, přidat prostřední jméno Sára pro ženy a David pro muže. Pasy německých Židů byly označeny písmenem „J”.

V roce 1939 museli Židé žijící v Polsku okupovaném Němci nosit žlutou hvězdu. V roce 1941 bylo toto opatření rozšířeno na všechny Židy v nacisty ovládaných oblastech.

V roce 1935 zákony v Norimberku zbavily Židy německého občanství a zakázaly manželství mezi Židy a "Árijci". Také zakázaly pohlavní styk mezi Židy a "Árijci" a zaměstnávání žen árijského původu pod čtyřicet pět let jako domácí pracovnice v židovských domácnostech. Kromě toho Židé nemohli pracovat jako právníci, lékaři, nebo novináři, nemohli užívat státní nemocnice, a nemohli být vzděláváni státem po čtrnácti letech. Nemohli navštěvovat veřejné parky, knihovny nebo pláže a nemohli získat výhru v národní loterii.

Když to vše porovnáváme, tak mě obzvláště znervózňuje jedna věc - tzv. „spiknutí mlčenlivých”. Téměř nikdo v Německu nepromluvil, když se tento proces rozjížděl, a také americká veřejnost je podobně mlčenlivá, co se týče událostí, které jsou popsány níže. Opravdu bych si troufl říci, že 98 procent americké veřejnosti (a možná i více) nemá ponětí o věcech toho typu, jako je schvalování represivní legislativy, a že by tomu stejně nevěnovali pozornost, i kdyby o tom věděli. („Ty vole, vždyť já přece nejsem žádněj Arabáč!”). Existuje k tomu klasický citát, který pochází od Martina Niemöllera, německého pastora a teologa, který skončil v koncentračních táborech Sachsenhausen a Dachau (kde byl v roce 1945 osvobozen spojenci):

„Nejprve přišli pro komunisty, ale já se jich nezastal, protože jsem nebyl komunista. Potom přišli pro odboráře, ale já jsem nepromluvil, protože jsem nebyl odborář. Pak přišli pro Židy, ale já jsem mlčel, protože jsem nebyl Žid. A pak přišli pro mě, ale v té době už nebyl nikdo, kdo by se mě mohl zastat.”

Není náhodou, že Chris Hedges nazval svůj nedávný článek "Jako pro první si přijdou pro muslimy" (viz níže, bod IV). Nedej bože, že by se něco takového mohlo stát v USA, ale znamení postupného příklonu směrem k duchu Norimberka i současná občanská apatie jsou velmi přítomné v současném politickém prostředí. Pojďme se podívat, co se stalo v desetiletí od 11. září 2001:


1. Vytvoření politického klimatu, v němž se policie vymkla kontrole a má volnost zastrašovat prakticky kohokoliv za cokoliv

Důkazy pro to jsou nutně předmětem anekdot, ale události, které níže uvádím, se stávají tak obvyklými, že si už musíme uvědomit, že pokud nashromáždíme dostatečné množství takových anekdot, stanou se z nich „data”:

V červnu 2011 šerif z Nelson County v Severní Dakotě přivolal na pomoc bezpilotní letoun Predator B z místní letecké základny, aby mu pomohl zatknout tři muže, kteří ukradli několik krav. Jakmile bezpilotní letadlo lokalizovalo podezřelé, policie nelenila a provedla první zatčení občana USA pomocí špionážního dronu Predator. Ukazuje se, že bezpilotní letadla jsou často používána po celých Spojených státech – ze strany FBI, DEA (protidrogový úřad) a pro státní a místní orgány činné v trestním řízení.

V červenci 2011 policie v malém městečku v Georgii zavřela stánek s limonádou třem dívkám ve věku 10-14 let, jež se snažily vydělat si na cestu do místního akvaparku. Policie uvedla, že se nevědělo, co v limonádě bylo, a kromě toho dívky neměly potřebný živnostenský list, povolení ke zřízení stánku a potravinářské průkazy. Mimochodem, tato povolení stojí 50 dolarů denně.

V lednu 2012 knihovna v Charltonu ve státe Massachusetts vyzvala policii, aby vyzvedla nějaké knihy po lhůtě splatnosti půjčené Hailey Benoitové - pětileté holčičce.

V lednu 2012 byl také policistkou zatčen mladý pár v Baltimoru za to, že ji požádal o informaci, jak se dostat na dálnici I-95. Mladí lidé strávili noc ve vězení.

V dubnu 2012 Nejvyšší soud rozhodl, že vězeňské orgány mohou vysvléknout lidi, kteří byli obviněni a zadrženi za drobné přestupky, zatímco budou čekat na projednání. Jedinci byli vysvlékáni po přestupcích jako je jízda na kole s neslyšitelným zvonkem, procházka se psem bez vodítka a jízda s hlučným výfukem. Naomi Wolfová k tomu píše, že sexuální ponižování tímto vysvlékáním je zjevně způsobem, jak udržet masy v řadě, politicky poslušné. Jak dlouho bude trvat, ptá se N. W., než poté, co daná osoba řekne něco kontroverzního přes internet nebo přes telefon (viz bod č. 3 níže) bude zatčena a sexuálně ponížena? Myslím, že bychom se měli na chvíli zamyslet, než to šmahem odsoudíme jako paranoiu.


2. Pronásledování těch, co vynesli informace, demonstrantů a disidentů

Děje se to po celé uplynulé desetiletí, nejprve za presidenta Bushe, poté ještě agresivněji za presidenta Obamy. "Obamova administrativa uplatnila stíhání úniku informací s překvapivou neoblomností", píše k tomu týdeník New Yorker a deník New York Times k tomu dodává: "Za 17 měsíců ve funkci již president Obama překonal všechny předchozí presidenty při stíhání úniků informací." V pověstném případu Bradley Manninga, jenž odhalil vládní dokumenty stránkám WikiLeaks, jej Barack Obama veřejně prohlásil vinným ještě před tím, než šel k soudu i než byl odsouzen pro trestný čin. Celkovým výsledkem je, že vláda v podstatě obvinila z trestného činu státní zaměstnance, kteří odhalí plýtvání, korupci nebo neetické chování. Vynesení informací a odpor se staly trestnou činností samy o sobě.

Od roku 2006 byla režisérka Laura Poitrasová, která natočila dokument o americké okupaci Iráku, zadržena a vyslýchána více než čtyřicetkrát na letištích. Vládní agenti zabavili její počítač a notebooky bez soudního příkazu. Jenom stěží je ojedinělým případem. Ministerstvo pro vnitřní bezpečnost (Department of Homeland Security) stále obviňuje bez dozoru a bez právního rámce pro svoji činnost jednotlivce, kteří nejsou podezřelí ze zločinů, zadržuje je na letišti po návratu do USA z mezinárodních cest, a poté zabaví jejich notebooky, fotoaparáty, mobilní telefony a kreditní karty.

William Binney, zpravodajský důstojník, který pracoval pro NSA již téměř čtyřicet let, odstoupil v říjnu 2001 poté, co se mohutná domácí špionáž stala normou. Binney a několik dalších úředníků NSA nahlásilo své obavy Kongresu a ministerstvu obrany. V roce 2006 obnažil praktiky NSA, které spočívaly v tajném zřízení místností pro monitorování telekomunikačních zařízení v USA. A tak v roce 2007 vtrhla do jeho domu skupina agentů z FBI se zbraněmi namířenými na jeho hlavu a dlouze ho vyslýchala. U dalších tří bývalých zaměstnancu NSA byla provedena razie téhož dne.

Ve Spojených státech teď můžete jít do vězení jen za to, že budete mluvit. V červenci 2011 byl ekologický aktivista Tim DeChristopher odsouzen ke dvěma letům vězení za své opakované prohlášení, že ochrana životního prostředí vyžaduje občanskou – tedy nenásilnou - neposlušnost. V této souvislosti se nabízí otázka, zda by stejný soudce, Dee Benson, také poslal do vězení Rosu Parksovou a Mahátmá Gándhího, kdyby byli na živu.

V březnu 2012 podepsal prezident zákon H.R. 47, tzv. vstoupení na cizí území, který umožňuje vládě dát do vězení až na deset let každého, kdo bude protestovat v blízkosti někoho s ochranou tajné služby. To vládě velmi usnadňuje, aby trestala protest jako takový, protože ochranné zóny vymezené zákonem nemají jasné hranice. Ve skutečnosti zákon umožňuje, aby byly libovolně veliké, což znamená, že oblast svobody slova se dostala do ohrožení.


3. Dramatický nárůst dohledu nad americkými občany ze strany Národní bezpečnostní agentury (NSA)

Washington Post 19. července 2010 uvedl, že pro Národní bezpečnostní agenturu pracuje 854 000 lidí ve třiceti třech stavebních komplexech o rozloze 17 milionů čtverečních stop, v centru i příměstských oblastech Washingtonu. Sledovací systémy NSA každý den zadrží a uloží 1,7 miliard e-mailů a telefonních hovorů amerických občanů, čímž přímo expanduje obrovský domácí špionážní systém. Jane Mayerová v New Yorkeru dne 23. května 2011 informovala, že NSA má třikrát větší rozpočet než CIA a má schopnost stáhnout každých šest hodin elektronickou komunikaci rovnocennou celkovému obsahu Kongresové knihovny. Vyvinuli zde také program s názvem Thin Thread (Tenká nit), který umožňuje skenování počítače na klíčová slova a sbírá záznamy o hovorech a volaných telefonních číslech všech lidí v zemi. Telekomunikační společnosti ATT, Verizon a BellSouth - v rozporu s právními předpisy o komunikaci - uvolnily své elektronické záznamy vládě. Tajná policie Stasi ve východním Německu na vrcholu svého šílenství sledovala každého 7. občana NDR. Spojené státy teď špehují úplně všechny své občany.

Aby byl dohled nad americkými občany ještě dokonalejší (za předpokladu, že je to vůbec možné), NSA právě teď jako součást tajného špehovacího programu s krycím názvem „Stellar Wind” buduje vůbec největší datový komplex v Bluffdale ve státu Utah, Centrum, které má být dokončeno v roce 2013, bude dvakrát tak velké jako americký Kapitol, bude zahrnovat 100 000 čtverečních stop počítačových sálů a bude stát 2 miliardy dolarů. NSA navíc v rámci této operace vytvořila odposlouchávací stanice po celé zemi. V tuto chvíli existuje celkem 1271 vládních agentůr a 1931 soukromých společností, které pracují na programech týkajících se boje proti terorismu a vnitřní bezpečnosti na zhruba 10 000 místech po celých Spojených státech. Cílem je ukládání a prohlížení e-mailů, telefonních hovorů, seznamy internetových nákupů, a prakticky každá informace o každém jednotlivém Američanovi. Všechno co děláte, od cestování po nákup potravin, se zobrazí na grafu. William Binney (viz výše, bod 2) uvedl, že jsme asi dva milimetry "od definitivního zavedení totalitního státu."


4. Likvidace soudního systému pomocí monstrprocesů s muslimskými aktivisty

Toto téma bylo podrobně pojednáno Chrisem Hedgesem na webových stránkách "Truthdig" 16. dubna 2012. Ještě v tom samém týdnu byl americký občan Tarek Mehanna odsouzen na sedmnáct a půl roku ve vězení. Byl odsouzen za spiknutí s cílem zabíjet americké vojáky v Iráku a materiálně podporovat Al-Kájdu. Pro tato obvinění nebyl poskytnut žádný důkaz. Relevantnější otázkou je, že Mehanna kritizoval americkou zahraniční politiku a odmítl se stát vládním informátorem.

Tyto typy přelíčení se konají již od 11. září 2001. Federální právníci v nich mohou stíhat lidi podle "důkazů", které nejsou zpřístupněny obžalovaným. Právník Stephen Downs, který obhajoval muslimské aktivisty od roku 2006, zdokumentoval falešné údaje používané k označení lidí za teroristy a a jejich uvěznění, obvykle s dlouhými tresty. Downs Hedgesovi řekl: "Lidé, kteří se nedopustili žádného trestného činu, jsou vzati do vazby, izolováni bez adekvátní možnosti využít služeb obhájce a odesláni s falešným nebo vykonstruovaným obviněním do věznic. Cílem je, aby zmizeli a byli izolováni." V podstatě jsou odsouzeni dříve, než spáchali trestný čin, v procesu, který Downs nazývá "preventivní trestní stíhání."

Downs to vše objevil v roce 2006, kdy Yassin Aref, imám mešity v Albany ve státě New York, uvázl v pasti vládní operace. Chrisu Hedgesovi pak líčil, že vláda „dala dohromady případ, v němž byla jedna lež překrytá další lží, a když jste na to poukázal, bylo jim to jedno. Nic nevyvraceli. Věděli, že je to lež ... Ale fakta jsou irelevantní. Vláda se prostě rozhodla, že se na tyhle lidi zaměří”. A pokračoval, že vládní právníci v podstatě „musí vědět, že trestně stíhají lidi před tím, než byl spáchán nějaký zločin, na základě toho, co si oni myslí o tom, co by obžalovaný mohl udělat v budoucnosti.” Jinými slovy se jedná o tzv. „klokaní soudy”.

Sečteno a podtrženo - pokud zničí soudní systém, nebude nakonec nikdo v bezpečí. Vláda by mohla zavřít kohokoliv, kdo se jim nelíbí, a já pochybuji o tom, že tato možnost je přitažená za vlasy. Nejprve přišli pro muslimy...


5. Výstavba politických zadržovacích středisek, tzv. Jednotek řízení komunikace (CMU - Communication Management Units )

Kam posílají lidi podezřelé z toho, že jsou muslimští teroristé? Ukazuje se, že vláda používá tajná vězeňská zařízení pro umístění vězňů obviněných z nenásilných aktivit, tedy těch, kteří údajně mají kontakty s teroristickými skupinami. Jak to vypadá, nejsou to jenom muslimské skupiny, střediska CMU jsou také používána pro ekologické aktivisty. První CMU bylo postaveno v roce 2006 v Terre Haute ve státě Indiana; v roce 2008 bylo postaveno druhá zařízení ve městě Marion v Illinois. Omezení kontaktu s vnějším světem je docela kruté, například, všechny telefonní hovory jsou monitorovány a omezeny na patnáct minut týdně. Mezi tzv. teroristy umístěnými v těchto jednotkách jsou:

Rafil Dhafir, v Íráku narozený onkolog ze Syrakus ve státě New York, který vytvořil charitu s názvem Pomoc potřebným k poskytnutí jídla a léků pro lidi v Iráku, kteří trpěli americkými ekonomickými sankcemi. Byl odsouzen k dvaadvaceti letům vězení za porušování těchto sankcí. (Cituji některé z těchto sankcí v knize Temné období Ameriky; zahrnují např. zákaz dovozu léků a toaletního papíru)

Daniel McGowan, ekologický aktivista, který se dopustil dvou žhářských akcí, aby protestoval proti těžbě na americkém severozápadním pobřeží Pacifiku, byl odsouzen na sedm let. Nebyl odsouzen za žádný teroristický čin, ani spojení s nějakou teroristickou skupinou, i když vláda tvrdila, že byl členem Fronty za osvobození Země, kterou považují za domácí teroristickou organizaci. Jedna z věcí, která mu nepomohla, byla jeho veřejná angažovanost prostřednictvím mediálních vystoupení a jeho webové stránky.

Andrew Stepanian, který byl nedávno propuštěn, byl první vězeň, který kdy vůbec propuštěn z CMU. Strávil tři roky ve vězení, který zahrnovalo šest a půl měsíce v zařízení Marion, za to, že se snažil zastavit provoz laboratoře, kde se testovalo na zvířatech. Byl pak dán do domácího vězení v New Yorku. Ve skutečnosti nebyl obviněn z jakékoli násilné trestné činnosti nebo ničení majetku.

CMU od ostatních věznicích odlišuje to, že jsou to politické věznice. Všichni z obžalovaných jsou tam uvězněni z ideologických důvodů. Definice "teroristy" se mezitím rozšiřuje (viz níže, bod VI); nemusí se nutně zastavit u muslimů nebo aktivistů za životní prostředí. Je příznačné, že slovo "ekoterorismus" bylo vytvořen korporacemi na začátku 80. let. V CMU jsou dokonce umístěni lidé, kteří protestují proti válce tím, že odmítají platit daně. Obecně platí, že právní linie dělící "teroristy" od „disidentů” se začíná hroutit, pokud se tak už ve skutečnosti nestalo.

6. Skartace Listiny lidských práv prostřednictvím NDAA

National Defense Authorization Act (NDAA), známý také jako „Zákon o časově neomezeném věznění”, byl definitivně schválen podpisem presidenta Obamy dne 31. prosince 2011. Nemá žádné časové nebo geografické omezení, a může být Barackem Obamou nebo jakýmkoliv budoucím prezidentem využit k vojenskému zadržení amerických občanů. Stejně jako v éře před přijetím Magny Charty, můžete být jednoduše navždy zadrženi či zlikvidováni - zmizet - bez vysvětlení proč, bez práva zavolat právníkovi nebo komukoliv jinému, bez práva na soud. Můžete být ve skutečnosti umučeni k smrti, pokud se vláda rozhodne, že je to v národním zájmu. NDAA je pravděpodobně největší zvrat občanských svobod v historii Spojených států. V souladu se zákonem může doslova každý být označen za "agresivního", nebo, jak tomu dnes zaobaleně říkají, za „zajištěnou osobu”. Prezident prohlašoval, že podepsal návrh zákona pouze za účelem poskytnutí peněžních prostředků pro americké vojáky, a že on se zdráhal to podepsat, protože to zahrnovalo i americké občany. Tento žvást byl následně demaskován jedním z podporovatelů návrhu zákona, senátorem Carlem Levinen, který odhalil, že to byl sám Obama, kdo trval na tom, aby se doložka o neomezeném věznění vztahovala i na americké občany. Bílý dům mezitím prováděl dezinformační kampaň, aby si zajistil tuto neuvěřitelou diktátorskou moc, zatímco zobrazoval prezidenta jako váhajícího absolutního vládce. Je také důležité si uvědomit, že ze strany mainstreamových médií neexistovala prakticky žádná odezva na tuto problematiku. Naomi Wolfová k tomu napsala, že Spojené státy „náměsíčně kráčí k tomu, aby se staly policejním státem." Webová stránka "New American" zveřejnila následující komentář k novému zákonu:

„Celý vesmír potenciálně „zajištěných osob” zahrnuje každého občana Spojených států amerických. Každý Američan by mohl sám o sobě zjistit, že je považován za agresivního, a že tím pádem úplně ztratil svá ústavní občanská práva a hrozí mu takřka nekonečné věznění ve vojenské věznici.”

Podle tohoto nového zákona nemusíte být usvědčen z terorismu, ale na to, abyste byl zatčen, stačí, že budete pouze podezřelý z teroristické činnosti. Už senátor Rand Paul před schválením zákona poukázal na to, že ministerstvo spravedlnosti má již nyní seznam „charakteristik pro identifikaci teroristů”, který zahrnuje například to, že na vašich rukou chybí jeden nebo více prsů, že máte ve svém domě potraviny na více než sedm dní dopředu, nebo že máte ve své domácnosti nabitou zbraň - což sedí na polovinu domácností ve Spojených státech. Důsledkem NDAA je, že pokud vás vláda z jakéhokoliv důvodu nemá ráda - například, pokud jste prostě kritik USA, nic víc - mohou vás označit za teroristu a zavřít navždy, a doslova nikdo se nedoví, co se vám stalo.

Všimněte si také, že i před schválením tohoto zákona měl president oprávnění, které dokonce porušuje Ženevskou konvenci, označit kohokoliv na planetě za nepřítele a nechat ho zavraždit. Tak Obama nechal dne 30. září 2011 zavraždit dva americké občany, Anwara al-Awlakiho a Samira Khana kvůli ničím nepodloženému podezření z členství v al-Kájdě a teroristické činnosti. O dva týdny později zabila CIA i al-Awlakiho šestnáctiletého syna. Skutečný problém v těchto případech není v tom, zda tito lidé byli skutečně vinni terorismem, ale to, že ústava říká, že bez ohledu na to, jak odporný zločin se stal, má každý americký občan právo se jednoho dne obhájit u soudu. A jestli si to dobře pamatuji, neříká se tam, že prezident má právo je vymazat ze zemského povrchu bez soudního procesu.

(Jen tak mimochodem, v Americe je v „nápravných zařízeních” celkově více lidí, než bylo za největšího rozkvětu gulagů za Stalinovy vlády. Adam Gopnik dne 30. ledna 2012 v časopise New Yorker napsal: „Masové věznění v míře, která nemá obdoby v dějinách lidstva, je v naší zemi dnes nepopiratelnou skutečností.”)


7. Budoucí scénáře: Budou se „ztrácet” intelektuální kritici americké vlády?

To mě přivádí k mé poslední úvaze. Od roku 1776 je výraznou charakteristikou americké demokracie ochrana jedince a ochrana jeho individuálních práv. To už teď neexistuje. Každý je teď potenciální terorista, každý může být stíhán, obviněn a nakonec zlikvidován. Demokracie je možná pouze tehdy, pokud je nesouhlas nejen povolen, ale také respektován. To už také skončilo. Co to znamená pro někoho, jako jsem já? Je to něco, na co musím myslet, když nemůžu v noci spát. Publikoval jsem tři knihy a poloviční sbírku esejů, ve kterých ukazuji, kde jsme udělali chybu a předpovídám náš případný krach - opravdu, tento útlak je součástí toho kolapsu – a vysvětluji, že USA už nemá morální kompas, že duchovně zbankrotovala. Provozuji blog, který zrovna nevyniká uhlazeností – píše se na něm, že Spojené státy jsou zničeny, že je to ve své podstatě korporátní plutokracie vedená gangsterskou elitou; že Američané jsou většinou idioti, kteří mají v hlavách otruby; že kdo má alespoň půl mozku v hlavě a nějaké prostředky, ten by měl emigrovat, než bude příliš pozdě. Nejsem skutečnou hrozbou pro americkou vládu, a to především proto, že nejsem politický aktivista, a protože je nepravděpodobně, že by více než 74 lidí z celkového počtu 311 milionů pravidelně četlo můj blog (je jich asi ve skutečnosti spíš 24). Jak se však definice terorismu v této zemi rozšiřuje, co zabraňuje vytvoření a zavedení kategorie „intelektuálního terorismu”, do níž se poté zařadí lidé, jako jsem já? Co zabrání vládě v tom, aby označila takovou činnost jako jasné a bezprostřední nebezpečí pro národní bezpečnost? Jak musí být už nyní zřejmé, vláda si může dělat, co chce, a nyní zde máme, stejně jako to bylo v nacistickém Německu, vládu mužů, nikoli vládu zákona.. Samozřejmě, "zákony" jsou jen o něco více než než záminka pro to, co si vláda přeje udělat.

Je úplně paranoidní tenhle scénář? Odletím v následujících pěti až deseti let z Douglasova letiště ve Forth Worthu na přednášku nebo na návštěvu přátel. Jsem tam náhle obklopen vládními agenty, přemístěn do vazební cely a nakonec převezen na Guantánamo. Nikdo neví, co se mi stalo, a já nemám povoleno nikomu zatelefonovat – ani svému právníkovi, ani přátelům a už vůbec ne Chrisu Hedgesovi, který je pravděpodobně v tu samou chvíli mučen v sousední cele. Historie nám říká dvě věci, které je si potřeba zapamatovat:

Pokud země uvede v platnost zákony, které umožňují mučení nebo časově neomezené věznění nebo svévolné atentáty, dříve nebo později je použije. Jinými slovy, nebudou jen tak ležet ladem. Stejně jako v případě technologií, jakmile je nějaký mechanismus zkonstruován, jeho pokušení jej využít je příliš veliké, než aby se mu dalo odolat. Přesně to se dnes děje.

Ve světě, který je politicky narýsován podle linií manicheismu – což, jak jsem dokazoval jinde, dělá Amerika od svého prvopočátku – v takovém světě se nejdříve útočí proti vnějšímu nepříteli. Nezáleží na tom, zda mluvíme o protestantech, katolících, Al-Kájdistech či ostatních kacířích, první věcí je jít s nimi do války. Britská antropoložka Mary Douglasová ve své knize Purity and Danger (Čistokrevnost a nebezpečí)a Norman Cohn v knize The Pursuit of the Millennium (Pronásledování tisícitletí)ukazují, že pokud válka trvá dost dlouho, bude za nepřítele také nevyhnutelně považována pátá kolona, tedy ti uvnitř politicky opevněných zdí. Stanou se z nich Hugenoti, konvertovaní španělští židé či heretici všech vyznání, a stejně jako je tomu v případě slavného Goyova obrazu „Saturn požírající svého syna”, začne země požírat sama sebe za živa. Každý se stane nepřítelem, nikdo není nadále v bezpečí. A proto jsem převědčen, že já i vy máme skutečný důvod k obavám.

Někde na této linii přestal Bůh žehnat Americe. Nepochodujeme směrem k vůdcově hlavnímu stanu, spíše se valíme směrem k Norimberku. A s odkazem na Edwarda R. Murrowa přeji dobrou noc a hodně štěstí.

Poslední kniha Morrise Bermana má název Why America Failed (Proč Amerika selhala)

Zdroj: Counter Punch

Překlad: Clair

Převzato z Outsidermedia