Až k pláči mne dojala zpráva o možném nastavování špekáčků, které již nyní chutnají spíše po mouce promísené s pilinami. Do těchto výtečných masových výrobků se bude navíc přidávat svinstvo z brojlerů zvané "<a href="http://www.umlaufoviny.com/www/res_publica/archiv/materialy/spekacky.htm">drůbeží separát</a>". Kdo rychle dává, dvakrát dává. A pak se bude tento šmejd dávat úplně do všeho, protože se nesmíme separovat od zahraniční konkurence, která separát beztrestně používá. České výrobce od tohoto způsobu pančování odrazovala tzv. "špekáčková vyhláška", jež podobné smrdutosti dosud zakazuje. Jenže asi ne dlouho, protože rozhořčení uzenáři ji požadují zrušit, ničí je prý nekalá konkurence. K případu špekáčkové lobby se vyjádřil i jinak nemluvný mluvčí ministerstva zemědělství./n/n
<font face="Arial,Helvetica,sans-serif">"Bohužel se ukázalo, že naprostá většina českých spotřebitelů se při nakupování rozhoduje nikoli na základě kvality výrobku, nýbrž jeho ceny. Vzhledem k tomu, že EU nemá v tomto smyslu jednotnou legislativu, která by standardy pro výrobu a prodej stanovovala povinně pro všechny členské země, do Česka se začaly masově dovážet laciné uzenářské výrobky."</font>/n/n
Tolik citace. Já se ptám pana Loskota: Jak je možné, že v našich supermarketech platí dvojí standard kvality? Jak to, že svinstvo z ciziny je tolerováno cizákům a zakázáno domácím výrobcům? Supermarkety se svévolně stanovenými pravidly hry jsou tedy silnější než česká legislativa? Velké řetězce se chovají jako stát ve státě a český stát to ústy mluvčího ministerstva pouze trpně konstatuje.
/n/n
Další úvaha se týká nás všech. Například Francouz nebo Němec ví, že husí játra či pravý aljašský losos jsou drahé věci. A protože chtějí právě husí játra či skutečného lososa, tak si připlatí. Mentalita českého spotřebitele mne fascinuje: chce také pravého aljašského lososa, ale laciného. Pak dostane náhražku, jak jinak. Například nemohu koupit marmeládu z borůvek, kterou mám rád. To jest, už jsem několikrát koupil naprosto akční borůvky, v nichž byl všechen možný sajrajt, jen ne ona hledaná pochutina do jogurtu. Západ je za léta sociální diferenciace zvyklý na luxus a na jeho ceny. U nás vznikl dojem, že luxusní a značkové výrobky musí být dostupné všem, a to za lidové ceny. Máme přece lidovládu nebo ne? Mentalita přitroublého spotřebitele mne děsí, nejen kvůli špekáčkům. Ona totiž nepřímo symbolizuje naprostou nivelizaci hodnot. Když je něčeho málo, tak je to drahé a nedostupné. Rozumný spotřebitel to dobře ví a kupuje si podobné věci jen v dobrém rozmaru a v tučných časech. Český spotřebitel chce mít tučné časy pořád, má hluboko do kapsy, a proto se mlčky spokojí s náhražkou. Naštěstí přišla EU a nařídila uvádět na potravinách složení výrobku. Jak mávnutím kouzelného proutku se pomazánka z aljašského lososa proměnila v náhražkový sajrajt "s příchutí aljašské tresky". Cena stejná, jen lhaní rybářských závodů z jižní Moravy bylo demaskováno, na příkaz Bruselu. V zájmu nás všech, kteří stojíme o skutečnou pomazánku z aljašského lososa, když si ji chceme doopravdy koupit. Z hodnotami je to stejné: v konzumní mentalitě náhražek už není možné rozlišit pravost a výjimečnost. A pokud se tyto vzácné hodnoty vyskytnou, pak jsou přehlušeny kakafonií lahůdek z drůbežího separátu či čokolády se sójovými boby místo kakaa. Ale tím mizí skutečná podoba světa, kde pravost a ryzost hraje naprosto zásadní roli. Jak vidno, obrana hodnot se podstatným způsobem vztahuje i tomu, co leží na regálech supermarketů. /n/n