Poslušen hlasu lidu (viz komentář k minulému článku o spiritualitě) jsem si našel na Wikipedii heslo <a href="http://en.wikipedia.org/wiki/Non-Euclidean_geometry">Non-Euclidean geometry</a>, abych se poučil. Takže opravuji předešlou metaforu o protnutí přímek: neprotnou se ani na glóbusu, ale přesto přestal platit jeden klíčový axiom z Euklida. Bodem A ležícím mimo přímku P lze podle tohoto Řeka vést pouze jedinou rovnoběžnou přímku P´. Ale v hyberbolické neeuklidovské geometrii jich můžeme vést bodem A nekonečně mnoho a v eliptické geometrii vůbec žádnou. Neptejte se mne, jak je to možné, ale jak je to metaforické. Ježíš a Sokrates jsou v neeuklidovské geometrii proto, že jsou svobodní. Bodem A vedou nekonečně mnoho rovnoběžek s morálními pravidly, protože je svobodně a tvořivě aplikují v jedinečných situacích. Například Ježíš neukamenoval jednu paní, i když by podle zákona měl. Tehdejší kněží na jeho předpokládaný disent s napětím čekali, aby ho konečně dostali na tehdejší šibenici. Díky své šikovnosti a svobodě vedl s Mojžíšovým zákonem zajímavou rovnoběžku, která se od té doby stala klasickou (<em>Jn</em> 8,7). Ale stejně morálně rovnoběžné by bylo ukamenování či odmítnutí tohoto krutého příkazu s odkazem na jeho zastaralost jako to Ježíš udělal v případě Mojžíšem povolené rozluky. Hyberbolická metafora platí i o zmíněném příkladu Šalamouna: předstíral nespravedlnost (což je samo o sobě nemorální), aby zvítězila spravedlnost. Mohl vést českou rovnoběžku pozitivního práva postaveného mimo spravedlnost: to jest, mohl odročit nejasné řízení do smrti své i obou žen. Nekonečno rovnoběžek vedené jedním bodem má i jasné filosofické zdůvodnění. Podle Aristotela je konečnou mírou praktické moudrosti (<em>fronesis</em>) pouze člověk sám a žádné pravidlo (<em>Etika Nikomachova</em>, 1106b36-1107a2). Pak můžeme jedním bodem vést nekonečně mnoho morálně vhodných voleb, protože nás ke hledání "nejlepšího dobra zde a nyní" (<em>ta pros hemas</em>) zavazuje nekonečně mnoho rozmanitých situací. A to je podstatný rozdíl od Martínkova luxování podle Mojžíšova zákona (<a href="http://www.umlaufoviny.com/www/res_publica/Redakcni_system/index.php?clanek=251">klik</a>).
/n/n
Zajímavější je ovšem stereometrie, antož v případě oprášené metafory z ne-euklidovské geometrie její elipsoidní varianta. Zde prostě bodem A žádnou rovnoběžku vést nemůžeme. To jsem chtěl říci minule, pomocí skoku z dvourozměrné geometrie do normální třírozměrné stereometrie. Skokem se dostáváme do oblasti, kde nejen že platí jedinečné jednání nově a geniálně upravující existující morální normu (viz předešlé geometrické úvahy), ale naskakuje i nová neznámá, totiž jednání přímo nevypočitatelné. To v předešlém případě nebylo možné, protože Sokrates i Ježíš (a my všichni) se cítí být vázáni určitou morální normou. V její nejobecnější variantě tzv. "přirozeného práva" platícího pro všechny lidi této planety se máme vyhýbat zlu a činit dobro. S tímto heslem by měli teoreticky souhlasit všichni lidé jako příslušníci rodu <em>homo sapiens</em>. Klasická scholastická filosofie považuje pouze toto určení přirozeného práva za opravdu "přirozené". Konkrétní naplnění tohoto požadavku již přesahuje toto zcela obecné určení a vrací nás do konkrétních požadavků etiky. Například typu nábožensky motivovaného Desatera, které <em>filosof</em> Tomáš Akvinský zcela správně odmítl zařadit do rubriky přirozeného práva. Bylo totiž zjeveno jednomu lidu na Sinaji samotným Bohem a nikoliv dedukováno samotným rozumem. Pro nás je spor tomistů a neotomistů o přirozené právo zajímavý tím, že ukazuje bod A čili princip přirozeného mravního zákona, kterým lze konkrétní morální rovnoběžky vést.
/n/n
Kdy nemůžeme vést žádné rovnoběžky, protože se dostáváme z plochy do prostoru? Například, když se setkají dvě svobodné osoby. Nikdo přece netvrdí, že se setkávají na nějaké nemorální či neetické půdě. Jde o to vidět život v jeho bohatosti. Každodenní zkušenost nám ukazuje, že děláme spoustu voleb, které nejsou primárně určeny volbou mezi dobrem a zlem. Volíme mezi větším a menším dobrem, popř. zlem. Například děti si hrají krutou hru na Jeníčka a Mařenku a s velkou chutí právě pálí zlou čarodějnici. Se stejnou chutí dnes střílí na počítači své "nemrtvé" a budují ideální království ničením všech protivníků a nepřátel. Je to kruté a nelidské jako všechny klasické pohádky. Hra, literární fikce, vtip, ironie atd. ukazují na zajímavou věc. Vytvářejí prostor, kde lze fingovat i morálně problematické jednání za předpokladu, že tomu někdo "správně" rozumí. Například rabi přitaká na soudě okradenému i zloději slepice stejnou větou: "Máš pravdu." Načež jej soudní sluha upozorní, že oba mít pravdu opravdu, ale opravdu nemohou. "I ty máš pravdu", dí na to vtipný rabín. Je to nemorální, ale vtipné, tudíž lidské. Fenomenologicky to znamená, že se dostáváme do trojrozměrného prostoru, do jedinečného vztahu dvou či více osob. A osoba není princip, i když může podle principů žít, když chce. Osoby něčemu rozumí, protože jsou spolu v určitém vztahu, který dané a jedinečné porozumění nese a zakládá. Například některým židovským či jinak "blbým" vtipům mnozí nerozumí, zato jiní převelice dobře. Tito šťastlivci žijí v trojrozměrném prostoru, kde je podobné porozumění pragmaticky i poeticky možné. Nebo když se vysadí morálka upečením čarodějnice zaživa, je to fakt pohádkově kouzelné. Co znamená nalezení stereometrie pro prakticky prožívanou spiritualitu?
/n/n