Vážnost Chleba a Desatera stojí proti nevážnosti spirituální hry se smrtí. Tolik k minulému pokračování únavného seriálu. Protože nepíši pod tlakem ekonomického principu, ale vinou přetlaku svobody a tvořivosti, pak můžeme v klidu pokračovat. Jak popsat z hlediska citu onu enklávu svobodného života bytující mimo zásadu: „Má dáti W22; Dal“ ? První citové rozlišení se týkalo principu vážnosti. V oblasti Chleba a Desatera vyhrožuje ekonomicky vnucený tlak smrtí, protože ji staví jako trest za neuposlechnutí zásad přímo zásadních. V jedné omšelé knížce Hospodin říká tato slova:
<font face="Arial,Helvetica,sans-serif">„Hleď, předložil jsem ti dnes život a dobro i smrt a zlo; když ti dnes přikazuji, abys miloval Hospodina, svého Boha, chodil po jeho cestách a dbal na jeho přikázání, nařízení a právní ustanovení, pak budeš žít a rozmnožíš se; Hospodin, tvůj Bůh, ti bude žehnat v zemi, kterou přicházíš obsadit. Jestliže se však tvé srdce odvrátí a nebudeš poslouchat, ale dáš se svést a budeš se klanět jiným bohům a sloužit jim, oznamuji vám dnes, že úplně zaniknete.“ (Dt 30,15-18)
</font>


Když nechceme zaniknout, musíme pracovat a musíme žít jakž takž slušně. To se týká nás všech, dokonce i zlodějů a tunelářů, protože i oni respektují principy spravedlnosti. Například princip „Nepokradeš“ v českých poměrech znamená, že po krádeži obecního majetku se již nic podobného nesmí opakovat s majetkem privátním. Po úspěšně provedené zlodějně nese obnovené přikázání „Nepokradeš!“ již charakter přímo posvátný. Na jeho ochranu se někdy vyplatí dovolávat se slepé české spravedlnosti. Expremiér Gross své desítky miliónů řádně <a href="http://www.novinky.cz/domaci/gross-prodal-sve-akcie-za-desitky-milionu_124440_k7o5m.html">nabyl</a> a premiér Topolánek je stejně legálně <a href="http://www.umlaufoviny.com/www/res_publica/Redakcni_system/index.php?clanek=257">pozbyl</a>. Tunelář Krejčí se raději utíká pod jihoafrickou ochranu, Pepa z Hongkongu úspěšně spoléhá na spravedlnost švýcarskou a na naši zapomnětlivost. Ale zpět k vážnosti Chleba a Desatera nesené strachem vůči smrti. S vyhladověním či vraždou si přece nikdo nechce dobrovolně zahrávat. Pud sebezáchovy každého varuje: „Neblbni, vstupuješ na tenký led !“ Vážnost vynucená ekonomikou, morálkou a náboženstvím se odlišuje od vážnosti <a href="http://www.umlaufoviny.com/www/res_publica/Redakcni_system/index.php?clanek=355">přechodu Štolpichu</a>, kdy také vystupujeme na tenký led. Jenže věříme životu více než hrozbě smrti, tak riskujeme život ve hře. Tato víra v plnost života proti smrti nás zásadně zajímá. Lze ji rozlišit nikoliv intelektuálně, ale díky zvláštnímu druhu pocitu hravé vážnosti. Ta ukazuje na autentickou zkušenost spirituality zakoušené mimo ekonomiku. Pocit životního vzmachu ohraničuje zvláštní enklávu smyslu, v níž se život žije úplně jiným způsobem. Co je na tomto druhu existence tak zvláštního kromě již popsaného pocitu „nevážné vážnosti“ ? Pokud si tento pocit prožijeme, pak máme základní měřítko pro „rozlišování duchů“. Podobni nigerijskému dítěti „abiku“ či ruskému stalkerovi vstupujeme do jiného světa, kde neplatí ekonomické principy nesené vážností trvalé a všudypřítomné hrozby smrti. Enkláva svobody tuto tíhu zvláštním způsobem ruší. Vzniká okamžitou vlastní iniciativou, představuje do sebe uzavřený celek. V minulých dílech jsem jej charakterizoval jako niterný posvátný prostor. Nejde mi o to zjišťovat, zda v něm Bůh je nebo ne. Zatím budujeme spiritualitu pro ateisty, popisujeme univerzální duchovní zkušenost z hlediska první osoby a zároveň z pozice jako by Bůh nebyl.

První popis sakrálního prostoru v nás ukázal zvláštní pocit vážnosti, který identifikuje existenci interního duchovního světa. Tím jsme získali spolehlivé měřítko pro zjištění něčeho neviditelného a přesto reálného. Mou smrt také nevidím a nemohu nijak změřit, a přesto jde o zcela reálnou a stoprocentně jistou možnost „mé“ existence. Vždyť základní strategie duchovního život stojí na výroku „<a href="http://www.umlaufoviny.com/www/res_publica/Redakcni_system/index.php?clanek=325">Umřu, tedy se modlím</a>“. Jenže spousta lidí se modlí tím, že otročí ekonomickému principu, viz české politické funkcionáře. Enkláva autentické spirituality se naopak zakládá na pocitu svobody, kdy riskuji můj život pro Věc a tím dělám třeba autentickou Politiku. Hravá existence v individuálním výkonu Hry ohraničuje do sebe uzavřený prostor, kde vládne určitý druh nesmrtelnosti. Není to nesmrtelnost bankovního konta a potomstva či morálních principů. To všechno je více či méně nesmrtelné, protože ekonomika v nejširším slova smyslu (existenčního i náboženského) bude zajisté fungovat i po naší smrti. Viz citovaný příklad z Páté knihy Mojžíšovy. Principy trvale fungují právě proto, že <em>platí obecně</em>. Pocit nevážné vážnosti však ukazuje na jiný druh nesmrtelnosti, která se nebojí riskovat smrt pro život. Jde o nesmrtelnost, která existuje pouze <em>v první osobě</em>. Například v bitvě u Maratónu nebo u Termopyl každý řecký voják bojoval v první osobě a tím realizoval první samostatnou evropskou (a demokratickou) politiku. Neosobní pocit vážnosti se tedy zásadně liší od osobní výzvy k nesmrtelnosti, kterou prožívám bez ekonomické ochranky věčně platných principů.


A zde musí přijít další důležité rozlišení. Všeobecně uznávaný čili katolický spisovatel <a href="http://cs.wikipedia.org/wiki/Graham_Greene">Graham Greene</a> (1904-1991) popisuje ve svých memoárech hru se smrtí, kterou provozoval v období totální existenciální nudy. Do bubínkového revolveru si nasadil až dva ostré náboje, roztočil nábojnici a přiložil hlaveň ke spánku. Vytvořil enklávu svobodné hry se smrtí, ale bez možnosti návratu. Možná, že i kluka přecházejícího Štolpich hnal podobný pocit. Jde o autentický prožitek hry vůči smrti, v níž sázím absolutně nejvyšší vklad, který mám k dispozici. Ruská ruleta v různých podobách vyvolává pocit nevážné vážnosti indikující enklávu smyslu mimo nudu všedního života. Jenže tento postoj nemůže být východiskem autentické spirituality. Ta musí nudě odolat v chronicky založeném každodenním životě, nikoliv v izolovaném momentě času kairos. Chronologické rozlišení nás posunuje na práh další citovky, protože musíme rozlišovat posvátno v nás o něco hlouběji než dosud. Hra se smrtí spojená s pocitem životního přetlaku aneb založená na principu „<a href="http://www.umlaufoviny.com/www/res_publica/Redakcni_system/index.php?clanek=349">Jen tak</a>“ musí být spojena i s nějakým jiným pocitem. Autentická spiritualita indikuje jiný druh nevážné vážnosti než ruská ruleta. Musí vyzývat smrt jinak než jednostrannou a okamžitou sázkou mého života vůči zde a nyní riskované smrti.