Ukradli nám espézetku. Ztrátu jsme zjistili, když jsme odjížděli na Šachové léto v Olomouci. "Mohlo to být horší", řekl pan policajt, který tu ztrátu ouředně zdokumentoval, "taky tam nemuselo být to auto". Já vím, že měl pravdu a že to byla útěcha předem. Vždyť následné uvíznutí v koloně na dálnici, opožděný příjezd do Olomouce, ubytování opozdilců ve zbývajících nevyhovujících prostorách, úprk do soutěžní haly a následná trapná remíza ještě nebyly konečným součtem. Konečný účet za ukradenou SPZ byl následující: 8 hodin času na úřadech, 450 Kč za úřední výkon, ztráta pocitu, že u nás na sídlišti se nekrade. Ale je tenhle účet kompletní?

Před námi bylo celé Šachové léto a krásná Olomouc, tak proč si dělat starosti s kradenou espézetkou. Nad kafíčkem v jedné ze zahrádek jsem pak rozjímala nad božími úradky a manžel bojoval na šachovnici v dalším kole turnaje. Ještě, že nemám za manžela toho policistu. Radil, ať hlášení o ztrátě podáme po dovolené - a já tu z vlezlého rádia slyším nejnovější hit, že na kradené poznávací značky se "kupuje" benzín bez placení. Průmyslová kamera na benzínce zachytí naše nevinné ukradené číslo a průšvih je tady! Z rozjímání o tom, jak pámbu vede můj život díky mé svobodné volbě manžela před čtvrtstoletím, mě ruší mobil. Volá Zdenička, shání lidi do muziky a ujišťuje se, jestli vím, že byli vykradeni. Zloději si vyčíhli směnu jejího manžela a stěhování Zdeniččina cimbálu, neklamné znamení pro prázdný dům a možnost jejich svobodné zlodějské akce.

Na čtyřiašedesáti polích, rozprostřených mezi dvojicemi hráčů se odehrávaly líté šachistické boje. Jejich aktéři se pramálo zajímali o dění v sále. Kdo by se staral o odložený bágl nebo tašku. Mezi šachisty se nekrade. Náš spolubydlící v buňce na ubytovně, šachista z Indie, tuhle myšlenku přenesl i na ubytovnu. Svůj pokoj zásadně nezamykal. Vzpomněla jsem na bývalé pracoviště, hudebku ve Velkých Pavlovicích: jak jsem se styděla, že se nemohu zbavit velkoměstských zvyků. Důvěra mezi pavlovickými, kteří věděli, že Nepokradeš je axiom, byla pro mě téměř nepřijatelná. Respektovat nevyřčené zásady chování znamenalo neustálou kontrolu vlastních projevů. Hlídat se, abych se neohlédala po vlastní kabelce a nenervovala se nechat ji otevřenou nebo bezprizorně odloženou. Abych nezamykala učebnu, protože u nich se prostě nezamyká; abych nenosila paní uklízečce zapomenuté mobily nebo peněženky (ony si je děti z té lavičky v šatně vezmou samy a budou to určitě praví majitelé zapomenutého). Prostě zkušenost několikrát okradené mě vyučila jinak... Jistě je situace podobná u kaktusářů, fotbalistů nebo na hudebních festivalech. V šatnách odložené peníze, hodinky, foťáky a pasy nikoho z účastníků nenapadne krást. Lidé se mezi sebou tak nějak znají anebo předpokládají příslušnost ke skupině. Prostě nekrade se. Ztráta osobních věcí a majetku na takových akcích je téměř výhradně činem zloděje přicházejícího zvenku.

Jestliže se členové malých zájmových skupin vzájemně neokrádají, protože platí "Nepokradeš!", měl by být člověk, opouštějící ghetto, chráněn zákony. Ale chodí snad šachisté po turnaji krást k zahrádkářům? Muzikanti k fotbalistům? Kdo vlastně krade - a proč? Prozíravý manžel, bývalý majitel SPZ (a dosud majitel auta) musel při hlášení krádeže uvést všechny osobní údaje, vyslechnout a přečíst z hlediska okradeného nechutné "Poučení" a následně podepsat "Protokol o podání vysvětlení" (manžel vysvětloval, co se přihodilo a jak k tomu asi došlo). Okradený musel vysvětlovat a na policii zůstala jeho osobní data; nikoli zlodějova. Na vlastní žádost může "Oznamovatel přestupku" (tj. okradený) dostat Vyrozumění o provedených opatřeních... To je hezké. Žádali bychom Vyrozumění i kdyby nám s espézetkou zmizela celá jedenáctiletá felície?

Krást se nemá. Vlastně, proč by se nemělo krást, když dnes se může všechno. Jediným problémem je, aby zloděj zůstal anonymní - anebo aby si nevinnost dokázal přistižený z nakradeného zaplatit. Brouzdám internetovými novinami. Chci zjistit, co pozoruhodnějšího než espézetka se onoho dne, 6. srpna 2008, kradlo. Senátor Vlastimil Sehnal se bude zodpovídat z podezření, že pochybil při obchodování, píší <a href=" http://www.ceskenoviny.cz/archiv/index_view.php?id=326773 ">České noviny</a>. No jo, to je jen podezření. Armáda vyšetřuje vrty Mattoni, píší Lidové noviny. Pan exministr Tvrdík si vzpomněl, že „nějakou“ smlouvu, týkající se „matonky“ <a href="http://www.lidovky.cz/armada-vysetruje-vrty-mattoni-dzz-/ln_noviny.asp?c=A080806_000003_ln_noviny_sko&klic=226872&mes=080806_0 ">podepisoval</a>.V následující citaci vyloučil problém trestněprávní nebo korupční. Začínám se cítit tak nějak klidně, bezpečně. Tedy ani v komunitě velikosti státu se nekrade. Chci se ujistit a kliknu do třetice znovu, na České noviny téhož data, <a href="http://www.ceskenoviny.cz/archiv/index_view.php?id=326694">6.8. 2008</a>. Policisty podezřelé z fingování krádeže aut a jejich vykrádání poslal soud do vazby. Těmi podezřelými byli šéf dopravního inspektorátu a jeho zástupce z Prahy 2. Klikám tlačítko Profil, a tím otevřu Výběr <a href="http://www.ceskenoviny.cz/vyhledavani/index_view.php?id=326750">
případů obvinění
</a>dopravních policistů od roku 2006. Jde o obvinění z pojistných podvodů, zneužití pravomoci veřejného činitele či z korupce v souvislosti s výkonem jejich funkce. Náš milý pan policista, řadový pěšák, měl pravdu. Mohlo to být horší,... ale jaksi mě jeho útěcha neuspokojuje. I když jsem dostala (podobně jako manžel) poučení. Paní úřednice, která vyřizuje na magistrátě nové erzetky (postaru espézetky) byla nespokojená s formulací plné moci, jíž mě manžel vybavil. S novými "Registračními značkami" mi vnutila předepsaný formulář, abychom věděli, jak správně psát plnou moc: "Jen si to vemte, to máte na příště."