Nedá mi to. Američané ohlásili, že v Iráku žádné zbraně hromadného ničení nejsou a vzdali jejich další hledání. Zlomyslník by řekl, že to se dalo čekat. Jenomže upřímně řečeno, nedalo. Když prohledáte jakoukoliv zemi na světě, najdete aspoň nějaký ten granát s yperitem, který někdo zapomněl vyřadit nebo si ho nechal na památku. Irák je země zázračná. Po letech války s Íránem a plynovém vyhlazování Kurdů a podobných kratochvílích, které levicovou mládež Západu rozčilovaly méně než <SPANnene class=SpellE>Bushovy</SPANnene> projevy, není v celé zemi ani gram zlověstného uranu, ani molekula bojového plynu. Prostě Irák je <SPANnene class=SpellE>nejmírovější</SPANnene> země planety, škoda, že tak humánní režim vzal za své.<BR><BR>Ale budiž. Možná <SPANnene class=SpellE>Saddám</SPANnene> ve své horlivosti všechen plyn vypotřeboval a na jaderný program mu už pro samou výstavbu prezidentských paláců moc peněz nezbývalo. Je tu však ještě jedna záhada. Totiž ta Amerika. Takový SSSR by se s tím nepáral. Jak jeho vojska někam vešla, vždycky našla, co potřebovala. U nás i svědectví o tom, jak reakce chtěla komunisty posílat do koncentráků. Kdyby do Iráku vletěli Sověti, nacházeli by tam atomovku na každém kroku. Nebohé demokracie. Možná poněkud klopotné, nedomýšlející důsledky, neznalé cizích kultur, střílející na svatby, protože je pokládají za guerillové bojovníky, atd.; ale demokracie. A v tom je ten rozdíl. Irácká válka není nic, co by bylo třeba oslavovat, ani nic, co by bylo možné jednoznačně poslat do pekel. Historie rozhodne, co Američanům odpustí. Rozhodne se podle výsledku, ne podle předsevzetí. Na dobrý výsledek ale ještě pořád šance je. Kdyby nebyla, nebouchaly by pořád ty bomby. <BR><BR>