V posledních časech panuje v české politice vcelku nuda, jedna vláda střídá druhou. Jako znamení času mne zaujaly jiné věci, totiž důsledky všudypřítomné korupce na státní úrovni. Divíte se, jak to, že z našich peněz odsouváme dělníky pracující na živnosťák do Vietnamu či do Mongolska? Pak se zajímejte o to, kdo v tomto parlamentu navrhl a hlasoval proto to, aby se nekvalifikovaným cizincům udělila zelená karta k pobytu a za jakých podmínek. Další kapitolou by byla korupce na příslušných českých zastupitelstvech v těchto zemích, na cizineckých odděleních české policie v krajích a volná činnost zprostředkovatelských firem, které tyto <a href="http://www.umlaufoviny.com/www/res_publica/Redakcni_system/index.php?clanek=539">moderní otroky</a> dopravují vesele dál, krize nekrize. Dovozní firmy žijí z přepravy pracovních sil na naše území, o další osud lidí se nezajímají. S nezaměstnanými a zoufalými nelegály roste kriminalita a nezákonnost, a tím i xenofobie a neofašismus. My občané nyní platíme jejich odvoz „do země původu“ a přicházíme o pracovní místa, která si žádný rozumný evropský stát nenechá vzít z rukou. Klasická ukázka prodaných státních zájmů, které si přes parlament koupilo pár lobbistů zastupujících stavební a jiné firmy. Hlavní odpovědná osoba na straně státu: ministr vnitra Ivan Langer, konečně v demisi.

Každý ví, že zakázky se přidělují politicky spřízněným osobám nebo těm, kteří státnímu úředníkovi, politikovi atd. namastí kapsu při provedení úkolu. Politicky spřízněné osoby jsou v Čechách většinou neschopné či všeho schopné. Kdo je schopný normálně, ten už s politikou dávno nemá nic společného a přenechal správu veřejných věcí oné první skupině. Podle toho vypadá i provedené dílo, jež má sloužit nám všem. Pokud i slušná firma musí při udělení zakázky zaplatit politicky či funkcionářsky motivované výpalné, pak buď zvedne cenu, aby do ní úplatek započítala nebo práci provede nekvalitně. Nebo se pro jistotu stane obojí, pro zloděje nemá smysl pracovat poctivě. A kdo je okradený? Podívejme se na dva případy nepřímo dosvědčující úroveň práce zástupců státu a firem, které státem vyžadované zakázky dělají.

Každý učitel ví, že situace s měkkými drogami a perníkem se na některých školách vymkla kontrole. Řeší se to tím, že se oficiálně o ničem neví. Za daných okolností se vařičům pervitinu může zastavit přísun surovin pouze zpřísněním vydávání léků, které obsahují pseudoefedrin. I vláda v zájmu všech občanů rozhodla, že se tyto léky budou vydávat pouze na občanský průkaz. Pak je ale potřeba vytvořit databázi občanek těch lidí, kteří si kupují většinu léků proti obyčejnému nachlazení. Tato databáze se po zavedení 1. května ani nerozběhla, viz zmatené povídaní člověka, který to měl jménem státu na starosti. Přečtěte si <a href="http://www.zive.cz/Bleskovky/Reditel-Statniho-ustavu-pro-kontrolu-leciv-system-neselhal/sc-4-a-146875/default.aspx">výmluvy Martina Beneše</a>, ředitele Státního ústavu pro kontrolu léčiv, který za provoz centrálního úložiště odpovídá. On pochopitelně neodpovídá za nic, pouze za svůj plat a mimo jiné i za předražená léčiva v odhadované <a href="http://aktualne.centrum.cz/domaci/zivot-v-cesku/clanek.phtml?id=633937">ztrátě asi dvou miliard</a> pro naše peněženky: „To jde za mnou.“ Tuto krásnou a upřímně míněnou perlu jazyka naleznete na konci rozhovoru.

Opravdu, jde to za námi. Kupčení s občanskými zájmy v jediné instituci, která se může ve velkém a efektivně starat o obecné dobro, se vleče od podivné privatizace jak železná koule na noze. Viz všechny prohrané státní arbitráže a podivné zakázky, které se množí před nedobrovolným odchodem dotyčných ministrů, třeba páně Kalouska a Parkanové. Další alarmující případ kupčení dokládají státní maturity, které naplno ukazují fungování ministerstva školství a leccos nepřímo prozrazují o mechanismech korupce a nepotismu, které tento zájem provázejí. Kdo máte ratolesti ve věku maturity, nemusím vám nic vykládat. Navíc většina z nás sama maturovala. Učitelé mají se zajištěním zkoušky dospělosti hodně práce a také zákonné odpovědnosti. Státem ujednocená maturita je klíčová věc pro udržení úrovně středního vzdělání. Jinak budou pochybné soukromé či dokonce státní školy prodávat maturitní vysvědčení jako housky na krámě. Mladá studentka nebo student se poprvé setkávají s nestranným vyhodnocením znalostí, za které ručí stát skrze daný školní ústav. Toto je pro mne skutečná zkouška dospělosti.

Ze všech těchto a jiných důvodů představuje zavedení státních maturit zásadní věc. Ministerstvo školství funguje tak, že dělá jednu reformu za druhou, přičemž vždy nejprve a hlavně zruší již provedená rozhodnutí, a hlavně již udělené zakázky. Nejinak tomu bylo i v případě nechvalné instituce zvané Cermat, která již po mnoho let připravuje fungování maturit. Vyznění celého příběhu skryté korupce a odkryté nekompetentnosti si můžete <a href="http://www.novinky.cz/domaci/167876-se-statnimi-maturitami-za-stamiliony-je-pry-amen.html">přečíst zde</a>. Je to stejné jako v případě spuštění systému pro kontrolu občanek v lékárně. Každý programátor vám řekne, že systém buď jede nebo nejede, a navíc to každý v lékárně pozná. Zadá do počítače data, stiskne enter, a ono nic. Jenže u maturit je to jinak. Nemůžete poslat maturanty do boje za znalosti hodnocené podle nových pravidel, a pak jim pro neschopnost státu anulovat výsledky. A co je fakt to nejhorší na ministerském chlévu: už se ani nedá zjistit, kdo má pravdu a kdo ne. Posledním a nezadatelně odpovědným v řadě je současný ministr školství v demisi, Ondřej Liška. Došlo k typicky české situaci, kdy ministerští úředníci vedení ideami reformy, zlodějny, lenosti a vychytralosti několikrát za sebou vytunelovali sami sebe, nejen státní dotace. O nic nešlo, protože se jen připravovalo a reformovalo, na papíře. Teď má systém jet, protože jsme do něj z našich daní vrazili spoustu peněz a objektivně viděno, je to potřebná věc. Jenže tady se skrývá čertovo kopýtko. Stát vedený současnými stranami u koryta, ať již dočasně mlaskajícími či odhodlanými mlaskat, přestává hájit základní občanské zájmy, které se týkají zásadních věcí společného soužití a společného dobra.