V Čechách udavačství jen kvete. Udavači se svými udáními chlubí v televizi, na náměstích a vůbec všude kam přijdou. A jsou za to často velebeni. Pan senátor Goláň svoje udavačství proměnil přímo v posedlost, posuďte sami ZDE a ZDE.
Udání-rozsudek-poprava
Naši Piráti už nezůstávají jen u udání nepravostí do Bruselu, ale podávají již i přímo žalobu na Evropskou komisi ZDE jelikož dle jejich názoru brzdí bleskový pirátský řetězec „udání-rozsudek-poprava“ zbytečnými průtahy nějakého vyšetřování, a nedej Bože, prostoru pro obhajobu. Dalším „sportovcem“ v disciplíně udavačství je pan europoslanec za křesťany Tomáš Zdechovský. On sám vývoj v kauze Babiš ZDE skromně komentoval „Je to důkaz, že když je poslanec pracovitý a dlouhodobě o něco usiluje, má to smysl...“
Ano, když se ruka k ruce vine, tak se dílo podaří. To křesťané vědí dlouho, Páleč by mohl vyprávět. Tak dlouho a vytrvale žaloval u sněmu evropských potentátů na jistého Jana z Husi, až jej ve jménu pravdy a lásky upálili. Toho Husa, pochopitelně, ne Páleče. Udavači prostě dávají dějinám směr. Golaňové, Zdechovští, Piráti a mnoho a mnoho dalších si mohou oprávněně říkat „byli jsme před Rakouskem, budeme i po něm.“ Tato Palackého prorocká poučka platí tedy jak pro protektorátního Čurdu, tak i pro pilného pomocníka normalizačně komunistické Veřejné bezpečnosti (PSVB).
Proč to dělají?
Ve své době jde vždy o svým způsobem respektované jedince. Získávají tak určitou moc nad svými obětmi a to jak nad těmi, které už udali, tak nad těmi, které by udat mohli. Často se podílejí na takové mravní očistě společnosti prostě za peníze. Za mamon. Říká se sice „zameť si nejprve před svým prahem“ nebo „nejprve vyjmi trám se svého oka, než začneš tahat třísku z oka bližního“. Leč naši noví svatí bojovníci za pravdu a lásku mají před svým prahem zameteno, trám ve svém oku nikdy neviděli a tak společnosti směle a urputně pomáhají udavačstvím. Mohli by třeba zasadit strom, jít na rande, čumět na televizi, hrát kuželky, uvařit něco dobrého, pomoci nemohoucím a spoustu jiných zajímavých věcí, ale oni raději sednou a napíší trestní oznámení. To je povaha. Neodvažuji se je pochopitelně soudit. Nejde mi o to, zda jsou v právu, či nakolik jsou prospěšní či škodliví. Jen mi není jasná ta povaha. A co se jim honí hlavou? Nenávist? Závist? Láska k pravdě? Máme policii, máme vyšetřovatele. Jsou to profesionálové. Co ale nutí politika, senátora a piráty sednout a sepsat udání? Jejich profesní život je jinde. Proč tedy dělají pomocnou stráž veřejné bezpečnosti?
Říká se jim také krysy
To se mi však zdá za vlasy přitažené. Co mají krysy společného s udáváním? Nebo hyeny. To už se mi zdá takové přiměřenější. Každopádně zvířata si nevolí, kým budou. Lev je a zůstane lvem a had hadem. Člověk si může trochu volit. Nejen volbami do Evropského parlamentu utvářet Evropu, ale svým myšlením, svými činy, svou každodenní volbou tvořit sama sebe.
Takový proces může být pro některé natolik náročný, že raději volí cestu pohodlnější a výnosnější a za potlesku jásajících davů připravují další udání. Sousedovi aby ta koza chcípla. Udavači společně se svým fanklubem „Milion chvilek pro demokracii“ pořádají demonstrace za vrácení dotací České republiky Evropské unii, aby se tyto prostředky ušetřené díky těmto českým udavačům mohly přerozdělit mezi nějakou od kosti poctivou korporaci z Řecka, Itálie či Malty. Když se rozdávala česká voda, český potravinářský a chemický průmysl ve prospěch evropských a nadnárodních korporací, naše zametače před cizími prahy to nezajímalo. Když na náměstí demonstrovalo 100 tisíc odborářů proti asociálním opatřením vlády, viděl v tom pražský arcibiskup Duka nebezpečí ochlokracie. (Více ZDE a ZDE.) Nyní, když dav chce určovat, kdo půjde za mříže a kdo může a kdo nesmí být ministrem spravedlnosti či předsedou vlády, Duka usilovně mlčí. Naši mladí jsou vychováni v atmosféře glorifikující udavače a za vrchol demokracie považují účast na periodických „demoškách“. Nějak jim uniká, že boj za demokracii, jakož i boj za pravdu zpravidla bolí, zatímco oni se baví. Komedianti trdlující pro toho, kdo platí, trdlují v takových chvilkách tu pro komunisty, tu pro fašisty, a tuhle pro liberály. Nu což, jeden nechvalně známý pán nazval Čechy smějícími se bestiemi. Možná v tom měl kus pravdy.
Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 400 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!