Arcel Lehel Lazar odešel v srpnu 2021 z Federálního nápravného ústavu Schuylkill v Pensylvánii. Jednapadesátiletý muž, dříve známý pouze jako Guccifer, strávil více než čtyři roky ve vězení za hackerské útoky na americkou elitu. Ačkoli zveřejnění mailů pravděpodobně změnilo běh nedávné historie národa, sám Lazar zůstával neznámou postavou. Nyní Lazar v sérii telefonických rozhovorů pro The Intercept nechal nahlédnout do svého života a sdělil, že připravuje knižní zpracování svého hackerského života. Podle měřítek neautorizovaného přístupu a užití k informacím není Lazar známým jménem jako třeba Chelsea Manningová, Julian Assange nebo Edward Snowden, ale lidé budou jeho práci znát.

"Právě teď, když mám čas, se snažím pochopit, co mé druhé já dělalo před deseti lety," říká Lazar a zcela evidentně zápasí s tím, že touha po mediální sláva, po které toužil, se nekonala, a že nepřišel na nic, co by ozřejmilo a potvrdilo jeho pocit shnilosti mocenské struktury americké společnosti.

Přestože v průběhu roku 2013 Lazar ukradl soukromou korespondenci téměř všem, od bývalého člena sboru náčelníků štábů až po autorku seriálu Sex ve městě Candace Bushnellovou, tak nenašel, co hledal. Takže nyní svět ví, že George W. Bush má zálibu v jemných koupelnových autoportrétech, ale kde ukrývá peníze a jaká byla jeho role ve "dvojčatech", pořád nevíme. Tedy odhalení "kostlivce ve skříni" se nepodařilo. Místo toho možná nechtěně dosadil do Bílého domu Donalda Trumpa, když objevil e-maily na adresu HDR22 v(e) clintonemail.com, dosud neznámou soukromou adresu Hillary Clintonové.

Existence tohoto účtu a pozdější odhalení, že jej neoprávněně používala k oficiálním vládním záležitostem a předávání citlivých zpravodajských údajů, vedly k něčemu jako celonárodnímu záchvatu paniky: Nepřetržité politické bdělosti, federálnímu vyšetřování a podle toho, koho se zeptáte, snad i k Trumpově vítězství v roce 2016. Nakonec si Guccifera možná nejlépe zapamatujeme díky kooptaci jeho divoce chytlavého jména ruským hackerem: Guccifer 2.0. Ten druhý Guccifer měl hacknout hromady informací ze serverů Demokratického národního výboru, což byla kořist zveřejněná na WikiLeaks.

Mezitím se Lazar vrátil ke své rodině, která se mu od doby, kdy ho v roce 2014 zatkla rumunská policie, odcizila.

"Stále se snažím spojit zpět se svou rodinou, s dcerou, se svou ženou," řekl Lazar. "Byl jsem pryč více než osm let, takže je to velká mezera, kterou se snažím zaplnit vším, co je třeba."

O dvou amerických věznicích, v nichž byl po vydání z Rumunska odsouzen k výkonu trestu, Lazar moc nemluví. Obě se nacházely v Pensylvánii - zařízení s minimální ostrahou a poté pobyt ve věznici Schuylkill se střední ostrahou, kterou popsal jednoduše a slavnostně jako "špatné místo". Tvrdil, že mu byla běžně odpírána lékařská péče, a uvedl, že během čtyřletého trestu přišel o mnoho zubů. Je těžké určit, kde končí mytologie Guccifera a začíná Lazarův životopis, a rozhodně není lehké ho zařadit mezi práskače, disidenty a jejich pomocníky. Co mne k tomu vede, je současná pokrytecká rádoby diskuze o platnosti či důvěryhodnosti držitele Pulitzerovy ceny Seymour Hershe a jeho článku o teroristickém zničení plynového potrubí.

Dnes se ví, že v případě Watergate dostal Hersh informace o nezákonném jednání prezidenta USA od bývalého zástupce ředitele Federálního úřadu pro vyšetřování (FBI) Marka Felta, s přezdívkou "Deep Throat". Je jasné, že Felt se mohl spolehnout na integritu a zachování tajemství svého zdroje Herschem. Proto jsou tak dehonestováni publicisté jako Julian Assange a v současnosti česká alternativa. Získání takové důvěry je dlouhodobá záležitost, což je podstatně nebezpečnější pro pachatele trestných činů.

K tématu:

Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!