V roce 1992 jsem vykonával praktikum coby novic na jezuitském gymnáziu Kanisius Kolleg v Berlíně. Patří mezi nejlepší gymnázia v Berlíně, už po mnoho desetiletí, jak studijně tak i formací žáků. Na tom nic nezmění ani současný skandál. Dnes se toto gymnázium dostalo i do českých médií, protože se zde odhalily případy pedofilie, které sahají do 70.-80. let. Odhalil je současný ředitel, páter Klaus Mertes. Znám ho docela dobře. Se studenty tohoto gymnázia jsme jeli celý měsíc hlavních prázdnin na kole z Německa přes Francii až do Loyoly ve Španělsku. Přesně vím, jak reagoval v krizové situaci, kde jsme pro vyčerpané kluky a holky na kolech pozdě odpoledne nesehnali kemp na ubytování, protože nám nezaregistrovali objednávku, a bylo tu už plno. Vzali jsme kola, jeli jsme spolu na statek vedle, oba jsme uměli francouzsky, a domluvili jsme ubytování u sedláka na jeho pozemku. Stejně profesionálně kvalitně reagoval i nyní. To jest, případ předal k šetření policii, a navíc jej předal speciální psychologické komisi, která má na starosti šetření podobných případů z hlediska postižených a jejich rodin. Německý provinciál dostane první zprávu od této komise do poloviny února. Sám jsem na církevních gymnáziích učil, a navíc znám v tomto případě zmíněnou školu, a osobně i jejího současného ředitele. Takže zbývá odpovědět na klíčovou otázku: Jak je to možné?

Za prvé: zneužívání je ohavnost, děje se i jinde, ale pokud se tak stane na církevních zařízeních, případ dostane prvotřídní publicitu. Je v pořádku, že se o tom referuje přednostně, i když to našim šéfům radosti nepřidá. Totéž jsem zažil při jednom skandálu u jezuitů v Anglii. Nemyslím si, že máme procentově horší skóre než jinde, prostě tu více pracuje výběrový efekt médií. Spousta škol skandál za velké peníze ututlá. Zaplatí obětem přes právníka, aby nic nešlo ven, učitele/lky se tiše zbaví, a je to. Problém je jinde: Jak to, že se na zneužívání nepřijde hned? Jsme u specifika církevních škol, kterým je důvěra. Prostě a jednoduše, na těchto školách je z principu o něco méně kontrol než na jiných, protože se vychází z motivace lidí a z osobního přesvědčení učitelů a formátorů. Můžete namítnout, že se má postupovat jako za soudruha Stalina, tj. systémem "důvěřuj, ale prověřuj". Do jisté míry to dělá každý dobrý ředitel, pokud se dlouhodobě chce vyhnout skandálu. Ale i tak je princip všech soukromých škol obecně založený na osobním výběru pedagogů, kteří dostanou dlouhodobou důvěru. Můžete to dělat jako v Česku. Každý rok uděláte jednu školskou reformu a vyhodíte všechny, kteří se vám momentálně nelíbí. Ale pak se nedivte, že dopadnete se vzdělaností jako u nás. Soukromé školy všeho druhu si vybírají pedagogické osobnosti, kterým dlouhodobě věří. V tom je tajemství jejich úspěchu, i jisté riziko.

Další specificky církevní a řádová věc je kvalita dorostu, která šla obecně dolů. Patřím ke generaci, která už vyrostla v gulášovém komunismu, a je to na ní dost vidět. V Německu zase své provedl konzum 70. let a také přijímání homosexuálně orientovaných členů. V principu o nic nejde, protože mají držet celibát jako každý jiný heterosexuál. Praxe občas vypadá jinak, protože gayové jsou psychicky labilnější, a chovají se v krizových situacích trochu jinak. Nevím nic o těch bývalých jezuitech, kteří jsou za zneužívání odpovědní. Jejich jména nebyla zveřejněna ani interně, a navíc z řádu už dávno odešli. Jinak řečeno: buď tito bývalí kolegové odešli, protože to pro ně nebylo únosné, nebo se jim privátně řeklo, aby řád opustili sami, jinak budou vyloučeni. Znal jsem bývalého ředitele toho gymnázia a vím, že pedagogům věřil. A důvěra v gymnázium zůstává. Je zajímavé, že některým obětem je dnes 40 let a někteří své děti poslali do gymnázia, protože v jeho nové vedení neztratili důvěru. To píši pro našince, kteří jsou se svými soudy rychle hotovi. Není zneužívání jako zneužívání. Četl jsem si závěry americké komise, která analyzovala zneužívání v USA, a bylo to hodně složité čtení. Jenže to byly interní závěry. Navenek šlo o to, soudními procesy oškubat bohaté diecéze, a případy se řešily paušálně. Ve hře bylo miliónové odškodné obětem, takže věci šly hned k soudu a vesele se žalovalo. Například v Anglii se už podobné případy důkladně vyšetřovaly, a mnoho z nich bylo odloženo jako neprůkazných. Důvody byly různé, ale v mnoha případech hrál roli tzv. "snow-ball" efekt. Bývalí studenti se dozvěděli, že jejich neoblíbený učitel či vychovatel-tyran se dostal do průšvihu, tak mu přišli dodatečně zavařit. Na závěry šetření v Berlíně si jistě budeme muset rok dva počkat, ale to už nebude nikoho z médií zajímat.

Závěr: jak znám Německo, vyšetřovat se bude, dojde se k nějakému závěru, pravděpodobně i k trestnímu stíhání. Jezuité udělají systémové změny, které jsou konec konců v běhu už asi dva roky na všech školách, které zde mají. Na pedofilii kněží, a jezuitů zvláště, je něco nechutného. Je to morální věc, a nelze ji najít nějakými psychotesty. Nic proti psychologům nemám. Pokud si myslí, že jsou v této věci co platní, tak prosím. Podle mých zkušeností to tvrdí oni sami, ale nepotvrzují to reálné výsledky, to jest vyšetřování pachatelů <em>ex post</em>, po různých skandálech. Momentální test je jedna věc, ale reakce na vlastní a na cizí sexualitu, třeba po deseti letech práce ve školství, je věc druhá. Infantilní jedinci do řádů nepatří, a jako pedagogové do škol už vůbec ne. Tady jsem jako učitel nekompromisní, a tvrdím to už delší dobu. Podle mého soudu představuje infantil neřízenou střelu, která časem exploduje. Něco jiného je zralý kluk, který se zamiluje do kvalitní slečny, která si jej posléze odvede za jiným způsobem života. Jenže kvalitní slečny si dovedou vybírat šestým smyslem sobě rovné, a slabší kusy nechají jejich osudu. Třeba v církevním a řádovém školství, jehož šéfové při výběru pedagogů tento dívčí smysl pro kvalitu občas postrádají.