Jak jsem se stal amerikanofilem
Autor: Marek Orko Vácha - Zveřejněno 11.02.2005 00:00 - (5383 Návštěv)
<P class=MsoNormal>Předem chci říct, že nejsem politik ani analytik politického dění. Nikdy jsem žádný politický komentář nenapsal a chci vyjádřit spíše pocit než analýzu. Chci psát o tom, jak jsem změnil názor na <SPANnene class=SpellE>George</SPANnene> <SPANnene class=SpellE>Bushe</SPANnene> a na americkou veřejnost. <BR>Listopadové volby ve Státech jsem sledoval spíše než z pozice fanouška té či oné strany více z pracovní deformace člověka zabývajícího se lékařskou etikou. <SPANnene class=SpellE>George</SPANnene> <SPANnene class=SpellE>Bush</SPANnene> zastával stanoviska, která by politický analytik zřejmě označil za konzervativní: prezident se vyslovil proti sňatkům homosexuálů, proti potratům a proti kmenovým buňkám. Náhodou – díky své práci – vím cosi o kmenových buňkách, a ať si o homosexuálech či potratech myslí každý svoje, co se týče získávání embryonálních kmenových buněk, zcela podporuji stanovisko <SPANnene class=SpellE>George</SPANnene> mladšího. Jistě, je možno namítnout, že většinu výzkumu v USA financuje soukromý sektor, a že se tedy spíše jednalo o politické gesto bez výraznějšího dopadu na reálný průběh programu. I státem placený vědec totiž může legálně pracovat s liniemi kmenových buněk získaných z embryí, pokud mu je dohodí přítel z laboratoře přes ulici, pokud je přítelova laboratoř financovaná soukromým sektorem. Přesto jsem jako katolík ve svém vnitřním světě podporoval spíše protestanta <SPANnene class=SpellE>Bushe</SPANnene> a nikoliv katolíka <SPANnene class=SpellE>Kerryho</SPANnene>. <BR>Mám dojem, že jsem byl v Evropě, alespoň v té kontinentální, sám. <BR>Tam, kde po první debatě BBC psala o mírném vítězství <SPANnene class=SpellE>Kerryho</SPANnene> a jiní o remíze, Mladá fronta uvedla na první stránce titulek „<SPANnene class=SpellE>Kerry</SPANnene> rozdrtil <SPANnene class=SpellE>Bushe</SPANnene>“, a jak si jistě laskavý čtenář vzpomíná, i v jiných denících v jiných dnech se naši i cizí novináři předháněli v tvrzeních, jak intelektuál <SPANnene class=SpellE>Kerry</SPANnene> vítězí nad neotesancem <SPANnene class=SpellE>Bushem</SPANnene>. Volby dopadly, jak dopadly – zřejmě proto, že americká veřejnost málo četla český denní tisk.<BR>Po volbách se analýzy shodly v jednom: nejdůležitější pro americké voliče nebyla ani válka v Iráku, ani domácí ekonomický růst, ale právě tyto <SPANnene class=SpellE><EM>moral</EM></SPANnene><EM> <SPANnene class=SpellE>issues</SPANnene></EM>, které John <SPANnene class=SpellE>Kerry</SPANnene> tak fatálně podcenil. Homosexuálové, potraty a stem <SPANnene class=SpellE>cells</SPANnene>.<BR>Rozdíl mezi Evropou a Amerikou bije do očí.<BR>Neumím si představit, že by se kterýkoli z evropských politiků mohl veřejně a beztrestně vyjádřit proti potratům, homosexuálům a kmenovým buňkám. Řečeno slovy Zdeňka <SPANnene class=SpellE>Jirotky</SPANnene>, chtěl bych vidět toho smělce. Jeden Ital to nedávno zkusil, a nedopadl nejlépe. Žijeme ve svobodné Evropě a snad máme pocit svobody, ovšem, jak se občas vzpomíná, nacistický důstojník se možná za třetí říše cítil být rovněž ve svobodné zemi. <BR>Chtěl bych v Evropě vidět veřejnost, která by při volbách kladla největší důraz na <SPANnene class=SpellE><EM>moral</EM></SPANnene><EM> <SPANnene class=SpellE>issues</SPANnene> </EM>nebo pro kterou by aspoň byla morálka důležitější než prosperita – <SPANnene style="mso-spacerun: yes"> </SPANnene>a než to, abychom se zkrátka měli dobře.<BR>Předevčírem skončily volby v Iráku a – ano, také jsem četl ty úvahy o tom, jak asijské rurální společnosti nelze vnucovat západní model demokracie – jaksi přímočaře a prvoplánově jsem byl spokojen, když se zdařilo svrhnout diktátora a národu dát svobodu. Myslím, že je to spíše lepší věc než horší věc, a zažil jsem toho u nás za komunismu přece jenom dost, abych cítil odpor vůči jakémukoli diktátorovi jakékoli země, asijské nebo evropské. A byl jsem spokojen, že byla vysoká volební účast a že se u volebních uren podařilo více méně udržet pořádek. <BR>Naše sdělovací prostředky poukazovaly na to, že k volbám nejspíše skoro nikdo nepřijde. Přišlo, a více než chodí obvykle v západních demokraciích. Zdá se, že i asijská rurální společnost není tak asijská a snad ani tak primitivní a zbabělá, jak soudili evropští analytici. V ČT byl den po volbách v televizních novinách odvysílán šot od našeho zpravodaje v Bagdádu. Zpravodaj připustil, že účast byla větší, než se očekávalo, ale na druhou stranu prý se čekalo, že nepřijde nikdo (sic!), takže jakákoli účast je vlastně větší než očekávaná. A je to.<BR>Takže <SPANnene class=SpellE>takže</SPANnene>. Takže nechci vyjádřit nic víc než pocit, že se pomalu stydím za své evropanství a že s obdivem pohlížím přes oceán. A že bych nečekal, jak rychle se stanu obdivovatelem <SPANnene class=SpellE>George</SPANnene> <SPANnene class=SpellE>Bushe</SPANnene> a americké veřejnosti.</P>