Lidovecká cesta do pekel II.

Poslední události s hlasováním o vyslovení nedůvěry vládě nechci komentovat, ale závěrečné emotivní vystoupení pana Kalouska mne vedlo k napsání tohoto článku. Veřejně vystupující demagog, který se navíc staví do role morálního giganta - to jsem už nemohl překousnout.

Pro pořádek připomínám vývoj celé kauzy v chronologickém pořádku. Detaily najdete například zde. Ale pozor, stránku provozuje mediální skupina Mafra. Pro ty, co netuší, doporučuji článek Mladá fronta Dnes to myslí upřímně! ze svižného pera Petra Holcnera.

Navazuji na předchozí článek, končil jsem tzv. Postní dohodou. Byla pro ČSSD jako politickou stranu nepřijatelná, protože vytvářela nátlak na jejího předsedu. Měla však racionální jádro, a to si připomeneme. Koaliční strany souhlasí s tím, že ještě před polovinou března se stane následující:

1. Rodina premiéra zanechá všech podnikatelských aktivit do té doby, dokud bude Stanislav Gross zastávat vrcholné volené politické postavení. Nesmí si dát majetek spravovat někým jiným, aby z něj dále profitoval.

2. Stanislav Gross před sněmovnou vysvětlí své výroky, přinejmenším ty, které jsou uvedeny v příloze. Nedokáže-li je obhájit, uvede je na pravou míru či vezme zpět. V každém případě se za ně omluví.

Příloha: Výroky Stanislava Grosse

1. „Přece svou politickou kariérou neohrozím manželčino podnikání.“

2. „Ty pozemky jsme koupili na spekulaci.“ 3. „Aféra (majetková) nám prospěla, manželka má více zájemců…“

ČSSD odmítla Postní dohodu navrhovanou ze strany KDU-ČSL. Zdůrazňuji, že v tomto návrhu nenajdeme výzvu k odvolání premiéra ani hrozbu vystoupení z koalice. Návrh to byl věcný, pro soukromníka Grosse přínosný. Předseda vlády si ho k srdci vzal a soukromníkovi Grossovi dal na srozuměnou, aby se jím skutečně řídil. Za peníze v Praze dům, říká přísloví. I našla se ochotná právní kancelář, ujala se případu a nalezla řešení, které problém rodiny Grossových vymetlo ze světa. Podrobnosti si prosím přečtěte v tomto článku.

Celý komentář Miroslava Kalouska se v České televizi omezil na jedinou klíčovou větu:

"Můj názor není vůbec důležitý. Důležitý je názor veřejnosti a tam je více než zřejmé, že ta panu premiérovi nevěří."

Proč není osobní názor předsedy KDU-ČSL důležitý? Máme jedno vysvětlení. Kalousek se ve skutečnosti o skutečné řešení kauzy Grossových nezajímal. Co je horší a příznačnější, on se nikdy nezajímal ani o systémové řešení podobných situací. Nepostavil se do čela iniciativy za prosazení zákona o střetu zájmů, který by podnikání politiků zatnul tipec. Kalousek pouze hledal záminku k rozbití vlády a k opuštění koalice. Neměl odvahu říci to veřejně a neměl důvody, kterými by tento svůj svévolný krok členům KDU-ČSL zdůvodnil.

V logice tohoto vývoje podnikl poslední a nevratný krok. Předsedou KDU-ČSL Kalouskem byla svolána mimořádná celostátní konference, která se zabývala vládní krizí způsobenou problémy jejího předsedy Stanislava Grosse. Konference přijala usnesení navržené celostátním výborem drtivou většinou svých členů. Pro odchod ministrů za KDU-ČSL z vlády se jich vyslovilo 74, zdrželo se 14 hlasů a nikdo nebyl proti. Co skutečně řekl Kalousek na celostátní konferenci, nevíme. Nebyla zveřejněna žádná informace z tohoto klíčového jednání, pouze tisková zpráva z 8. zasedání Celostátní konference KDU-ČSL v Praze dne 30.března 2005. Kalousek vzal jako rukojmí celou politickou stranu. Je to manipulace zcela mimořádných rozměrů. Kolektivní sebevražda politické strany – tak by měl znít titulek tohoto článku. Vlastní představu o tom, kdo pan předseda KDU-ČSL skutečně je, si můžete udělat po přečtení stručného popisu jeho profesní kariéry na konci článku. Otázka zní: Jaký byl skutečný Kalouskův motiv odchodu z vlády?

U politika, který má za sebou tak bohatou profesní kariéru, můžeme směle předpokládat, že tím motivem jsou skutečně jen a pouze velké peníze. Když se zastaví plánovaná a normální privatizace Telekomu, tak se do hry vloží PPF fondy, které byly odmítnuty. Nabídly nejvyšší cenu. Co na tom, že nepodnikají v telekomunikacích a že ty peníze podle bank vůbec nemají k dispozici? Fondy a německé noviny jedou v žoldu ODS a jejich "péčí" PPF vzniklo v čele s povedeným Kočárníkem. Telekom shrábnou a pak už opravdu v této zemi nebude co velkého rozkrást. No a budoucí vláda (hádejte milé děti, jaká?) po této svržené PPF fondům pod tátou Klausem a Topolánkem velkomyslně promine zbytek dluhu v Telekomu. A těmto fondům bude tato malá zemička doopravdy patřit. Nabízené úplatky napříč politickým spektrem za tento handl prý šly řádově do desítek miliónů. A kdo by za to nepoložil nějakou nanicovatou vládu vedenou neumětelem Grossem?

Co říci závěrem? Doufáme ve zdravý rozum všech poslanců a nakonec i pana prezidenta Klause. Příznivý okamžik už smělí privatizéři propásli, tento handl jim nemůže vyjít. Paradoxně je porazila transparentní a vysoká cenová nabídka, za jakou je ochotná španělská Telefonica koupit podíl Českého telekomu. ODS ničím nepřekvapila. Celá její strategie je založena na jednoduchém předpokladu, že společnost i politickou správu státu lze vést a organizovat stejně jako společnost s ručením omezeným. Ale společnost s.r.o. vedená podle běžných morálních standartů ODS nebude mít dlouhého trvání. Je mi líto těch, co se nechali naverbovat a jednali v režii ODS. Jejich nechutná role v této frašce už byla veřejností náležitě oceněna, ale potlesk na otevřené scéně nesklidili. Účet od voličů ještě přijde. Členy KDU-ČSL mohu s klidným svědomím ujistit, že Kalousek ze svého platit nebude.

Bohatou profesní kariéru pana Kalouska jsem nalezl nejlépe popsanou na internetu v tomto článku. Uvádím jen pro stručnou informaci hrubý výtah z obsahu článku.

Čas žní přichází v lednu 1993, kdy je Kalousek za ČSL jmenován ekonomickým náměstkem ministra obrany. Je to čas velkých změn, prodeje armádního majetku bývalé federace a Kalousek má na starost právě výběrová řízení a akviziční procesy.

- V roce 1994 uzavřel Kalousek smlouvu s firmou Anex-Cirus Jiřího Andrlíka na dodávku 2310 kusů padáků pro českou armádu. Jak se později během soudního řízení zjistilo, firma nebyla v době uzavření smlouvy ani zapsána v obchodním rejstříku. Padáky byly vadné a ohrožovaly životy výsadkářů.

- Samostatný článek by zasloužila kapitola "modernizace tanku T-72", která spolkla celkem neuvěřitelných 19 miliard korun! Smlouva s italskou firmou Oficcine Galileo a izraelskou firmou Nimda byla uzavřena v roce 1995 na megalomanských 353 kusů tanků. Smlouvy byly opět uzavřeny velmi chytře, termíny se beztrestně prodlužovaly, náklady zvyšovaly a stát jen bezmocně přihlížel. Nakonec bylo v roce 2001 rozhodnuto o modernizaci 30 strojů.

- Jako další z řady tunelů jmenujme např. proslulý štábní informační systém, který zadalo ministerstvo obrany firmě EDS (Electronic Data Systems) v roce 1997. V červenci 1998 prohlásil pracovník EDS Jan Březovský, že firma byla nucena jako provizi za udělení zakázky zaplatit lidoveckým činitelům 50 milionů korun. Dodávka systému za více než miliardu korun byla oficiálně ukončena v roce 2002, přičemž tento systém nebyl schopen předávat informace na takové úrovni, jakou zadání požadovalo. Peníze daňových poplatníků se vyhodily oknem, celý krám dodnes nefunguje.

- V roce 1997 stihl Kalousek sjednat a podepsat (za souhlasu Klausovy vlády) kupní smlouvu s firmou EPF, která koupila rozsáhlý areál kasáren u pražského náměstí Republiky. Kupní cena činila asi 900 milionů korun. Zajímavá cena. Nicméně smlouva byla uzavřena tak, že stát tyto peníze posléze firmě EPF nejen vrátil, ale přidal dalších asi 500 milionů jako odškodné! Smlouva zaručila EPF plné odškodnění, nebudou-li budovy prázdné. V budovách sídlila tehdy Akademie věd. Na to pan Kalousek zapomněl, smlouvu podepsal a stát vyplatil na odškodném zhruba stejnou sumu, jakou dostal jako kupní cenu. Dalších asi 500 milionů vyplatil stát jako náhradu za nepřímé škody, resp. za škody, které na firmě EPF vymohli její smluvní partneři jako náhradu za zpoždění projektu. Perfektní ukázka Kalouskových manažerských schopností.

- Aféra s firmou Zeman&Zeman v roce 1997, která získala zakázku na dodávku potravin armádě v hodnotě miliard korun. V souvislosti s touto zakázkou byla na ministerstvu obrany uplácena řada důstojníků. Jeden z nich byl přistižen při přebírání statisíců korun od zástupce firmy Zeman& Zeman. Reakce na sebe nenechává dlouho čekat. Prokurista a spolumajitel firmy Zeman&Zeman David Petrovický, zeť dalšího spolumajitele Jindřicha Zemana, je unesen ozbrojeným komandem ze své vily u Havlíčkova Brodu a beze stopy mizí. Jeho těhotnou manželku únosci ušetří. Humanita v českých poměrech.

- V září 2002 je v Solenicích u Orlické přehrady zastřelen Kalouskův švagr Lubomír Kašák spolu se svým společníkem Zdeňkem Němcem. Vše se odehrává v době, kdy policie začíná intenzivně vyšetřovat desetimilionové zakázky jejich firmy IDOS od příbramské radnice, které šéfuje Kalouskův přítel a lidovecký kolega Josef Vacek. Jak se nedávno vyjádřila příbramská státní zástupkyně Jana Jahodová, bylo na Kašáka v době jeho smrti již připraveno obvinění a je velmi pravděpodobné, že by byl vzápětí vzat do vazby.

Uznejte sami, že taková mimořádná osobnost zasluhuje několik řádek rozboru. Ale pro budoucího koaličního partnera ODS je tento pán naprosto přijatelný, zejména jeho stranické věno. Politikové si v tomto státě zvykli žít z veřejných funkcí jako ze své živnosti. Je to špatné, ale v našich poměrech normální. Horší je, že mnozí z nich chápou veřejné prostředky nás všech jako kapitál přechodně či trvale svěřený do jejich správy. Pak si z ním dělají, co chtějí. Jedna čilá partaj pod vedením Klause již stát málem přivedla na buben. A nyní se nám chystá vládnout znovu. Bude to zajímavé a pan Kalousek k tomu jistě hodně přispěje.