Jednoduše budu pokračovat v článku, který jsem o Evropě napsal v srpnu 2011. Nezměnil jsem v něm ani slovo a v hrubých rysech platí i dnes. Němci tehdy jako i dnes odmítají eurobondy a tím i zadlužení americkým lichvářům; česká média tehdy jako i dnes dále šíří v lidech paniku a desinformace o Evropě. K nim se přidal už i náš ministr financí, Kalousek jménem, protože začal pilně hledat obětního beránka pro český dluhový debakl, který nám připravil. Na rozdíl od přemýšlivé EU se opravdu můžeme stát obětí lichvářů se státními dluhy a krvavě to zaplatíme v dalším desetiletí. Tolik ke kontinuitě mediální hlouposti o evropské politice a nyní k věci.
Situace Německa
Němci nyní nemají kam spěchat, a také nikam nespěchají. Země je ekonomicky sanovaná, bez dluhů, s výrazným přebytkem exportu, daně a sociální politika pod kontrolou. Stát odpouští daně střední třídě, aby mohla snadněji podnikat. Výsledek? Hnát se do dluhového chomoutu kvůli ekonomicky nezodpovědným hlupákům jako Itálie, Francie a Španělsko by pro Němce byl úplný nesmysl. Která vláda by to udělala, ta by v německé politice skončila asi definitivně, protože rozzuření důchodci by ji odvolili na věčné časy. Takže kancléřka Merkelová tento týden pro x-té kolo jednání s vyplašeným presidentem Sarkozym zvolila poklidnou taktiku. Eurobondy v žádném případě; budeme poklidně reformovat Lisabonskou smlouvu EU-27; posílí se pakt stability tak, že země, které 20 let nerespektují dluhové pravidlo 3% a 60% HDP automaticky vyletí z měnové unie; navíc si členské státy dají závazky vyrovnaného rozpočtu přímo do ústav a tím se to dá kontrolovat. Merkelová navíc Sarkozymu a dalším připomíná, že podle ujednání v Štrasburku se státy EU zavázaly, že se nebudou vměšovat do měnové politiky Evropské banky. Němci chtějí, aby hysterické výkřiky Francouzů a dalších států na adresu banky definitivně přestaly, protože u nich má Bundesbank status posvátné krávy. Dosavadní EB má své zákonné úkoly (krocení inflace a stabilitu měny) a nemá nástroje na zvládnutí dluhů velkých států. Dluhy, které si státy svou vlastní nezodpovědností nasekaly, ty si také musí sami zaplatit. Němci jsou ochotni posílit pro klid duše a zahraničních lichvářů záchranné fondy FESF tak, aby se jejich rozhodování řídilo dvoutřetinovou většinou. Takže samotní Slováci už nebudou moci zablokovat rozhodování měnové unie, jako tomu bylo dříve. Vidíte, že Němci navrhují samé praktické věci a není v tom nic světoborného. Takže o tom naše noviny nepíší. Nebylo by totiž čím plašit lidi, aby s otevřenou pusou čekali na české politické mesiáše.
Situace nezodpovědných států
Francie, Itálie a Španělsko a tzv. země PIGS jsou v horší situaci. V principu se chovaly jako hloupé Česko pod Kalouskem a spol. Odpustili bohatým daně a tím udělali enormní díru ve státní kase; nechali ze země vyvést kapitál a černé peníze typu MUS; nehlídali riskantní hospodaření bank; sociální politiku nekorigovali tak, aby byla skutečně efektivní. To všechno Němci začali dělat už pod sociálně-demokratickou vládou od roku 2002. Jde o tzv. Hartzovu koncepci k reformě německého trhu práce a sociálního systému. Její jednotlivé části jsou označovány jako Hartz I – Hartz IV. Zeptejte se mne, proč se u nás o této úspěšné koncepci vůbec nemluví v tisku, natož ve vládě. Principem je pochopitelně zachování role sociálního státu, podpora rodin v těžkostech, ulehčení střední třídy a teprve v následném kroku represe těch, kteří nechtějí pracovat a žijí jen z dávek. U nás se „sociální reformou“ míní zavedení státem řízeného nevolnictví v režii oněch tří zahraničních agentur práce, které ovládají cca 80% trhu s pracovními příležitostmi. Tyto firmy a správní rady složené z pilných českých bývalek vlády a ministerstev budeme zcela pochopitelně platit z našich daní. Budou pobírat státní podporu (v návrhu kolem 5tis.) za to, že nechají cirkulovat nezaměstnané mezi sebou. A to není zcela vyloučeno, že si firma pana ministra připravuje svůj čtvrtý důchodový pilíř skrze správu státních žebračenek, které osobně navrhl zmíněný podnikatel v ministerské sesli. A to nemluvím o privátních důchodech, to už je úplná komedie pod režií tzv. Bezděkovy komise složené ze samých pilných podnikatelů, kterým jde o naše veřejno-právní odvody. Němci reformovali svůj systém podle Hartzovy komise v dlouhém horizontu cca 10-ti let. Proto nás také živí jejich fungující hospodářství a stát. Kdyby jim totiž nefungoval sociální stát a ekonomika, tak by nebyla ani poptávka po dílech z českých montoven.
Ale zpět k Evropě. Zadlužené státy potřebují EU-deštník, aby se mohly chovat stejně nezodpovědně jako dosud: sekat dluhy a doufat, že to Němci jako obvykle zaplatí, protože jenom jim jde skutečně o Evropu. Americké lichvářské agentury se na to už těší, protože kliknutím „Enter“ těmto zemím sníží rating, viz příklad Řecka. Přitom nemusí nikomu nic vysvětlovat a uvádět přezkoumatelné důvody proč rating snížily. To je na světové ekonomické paranoii naprosto kouzelné. A poloprivátní americký FED zmáčkne jedničku a příslušný počet nul a stejným kliknutím „Enter“ vesele emituje ony miliardy dluhových dolarů. Za tyto enterové doláče si pak ochotné americké banky koupí demokratickou a fungující Evropu, která nasekala dluhy tím, že se bezhlavě opičila po americkém neoliberálním modelu. Říká se tomu začarovaný kruh. Němci jasně řekli, že do toho nepůjdou a že si každý má uklidit svůj dluhový binec sám za sebe. A čím méně nyní dělají Němci, tím více musí dělat jednotlivé členské státy eura, kterým hrozí dluhová past od lichvářských agentur. V pořádku jsou jen skandinávské země. Jenže o těch se u nás nemluví, protože tam funguje kapitalistický socialismus s primární odpovědností vůči občanu a se strategií dlouhodobě udržitelného blahobytu řízeného státem. Právě s těmito tzv. „AAA zeměmi“ aktivní Němci nyní pilně jednají na úrovni ekonomické diplomacie. Je to logické, protože s nimi sdílejí stejné hodnoty o tom, jak pracovat, nekrást a žít slušně za své. Možná se zde bude formovat jádro budoucí nové Evropy.
Kde je hlavní problém?
Filosof Jürgen Habermas upozornil po vzoru dalších teoretiků ve svém klíčovém článku Za demokratičtější Evropu na chronický problém zvaný „demokratický deficit Evropy“. Konzervativci a demagogové jako Václav Klaus využívají tento skutečný deficit k tomu, aby destruovali dosaženou integraci a aby vrátili občany ke zlatému věku národního státu. V něm by byl každý egoman a zloděj suverénním kohoutem na svém vlastním hnojníku. Jistěže je to ideální řešení pro národovce a pro české zkorumpované politické elity. Ale nikoliv pro rozumnou Evropu. Podle Habermase se musí posílit role Evropského parlamentu a musí se pracovat na vytvoření funkční občanské Evropy regionů a národů. Filosofové jako on (a já) odmítají Evropu nezodpovědných technokraticky spravovaných států pod vedením minoritních partají a zkorumpovaných politiků. Ti pod hesly "reforem" a "úspor" pak vesele zadlužují 99% procent občanů ve prospěch svých jednoprocentních kamarádů z golfu, kteří jim platí volební kampaň a z nakradeného jim pak zajišťují následné celoživotní prebendy. Evropa občanů, národů a regionů spravovaná parlamentně, a nikoliv technokraticky-direktivně, musí spojit síly, aby uspěla v nastupující globalizaci; aby efektivně bránila zájmy Evropanů proti ekonomickému a politickému úpadku USA, proti růstu asijských tygrů a proti ekonomické a politické moci Číny. Zatím jsme v rámci EU sociálně vynikající, ekonomicky dobří a politicky úplně bezzubí. Naší evropskou šancí je nejlepší sociální model na světě, který má jednu obrovskou výhodu v kolektivním uspořádání a v sociálním smíru budovaném téměř jedno století. Protože zatím nejsme zcela v područí bankovních a oligarchických feudálů jako v USA a v Číně, pak máme šanci mít volný čas a být tvořiví. Pokud se staneme zadluženými žebráky, pak současná demokratická, sociální, kulturní a vzdělaná Evropa pravděpodobně skončí. Naštěstí je v EU pár politických mysliven, které si to jasně uvědomují; a pár občanských iniciativ, které pilně jednají na úrovni evropské i národní.