První zprávy o křesťanství pak máme z doby Velkomoravské říše (830-906), respektive z Nitranska, které tehdy ještě nebylo k Velkomoravské říši připojeno (a dnes již opět není součástí českého státu). Nitranský kníže Pribina nechal v Nitře postavit první kostel, o kterém je v této oblasti písemná zmínka - který byl vysvěcen možná už roku 828 salzburským arcibiskupem. Pod slovem kostel si ovšem musíme představit soukromou kapli pro Pribinovu bavorskou ženu. Sám Pribina se nechal pokřtít až po svém útěku k Frankům.

Dále se uvádí, že v roce 845 se dalo v Řezně, hlavním městě tehdejší východofrancké říše (Regensburgu v Bavorsku), pokřtít čtrnáct českých knížat i s družinami. Něco podobného už prý předtím učinili, i když jen podle pasovské tradice, roku 831 i Moravané.

Problém je ale v tom, že vůbec není jisté, jestli šlo o knížata z Čech, nebo o knížata z „české marky“, kterou roku 788 zřídil Karel Veliký v severním Bavorsku jako pohraniční vojenskou oblast proti Čechám. A také v tom, že po tomto údajném pokřtění nebyl na území Čech postaven žádný kostel.

Na jižní Moravě však existovaly zděné stavby, a to zřejmě nejen církevní, snad již před rokem 800. Pokud jde o církevní stavby, musíme v nich opět spatřovat pouze soukromé kaple velmožů - a to pouze některých. Tito velmožové si navíc zvali kněží z Itálie a „Řeky“, což musíme přeložit jako slovansky mluvící kněží ze severoitalských a dalmatských pobřežních měst, které byly pod vlivem Byzance (přesněji akvilejského patriarchátu, sídlícího v té době na ostrůvku Grado v Terstském zálivu, který působil na Moravě nejsilněji). Bavorští kněží z Pasova se na Moravu pokoušeli dostat nejdřív až po roce 831. Navíc, pokud jde o tyto nejstarší církevní stavby, vzhledem k tomu, že se zachovaly jenom části základů, není jejich účel zdaleka tak jistý, jak by si mnozí přáli. ...Jak víme, baziliky sloužily ve Středozemí původně jako tržnice, a i v našem jazyce máme dosud nápadnou shodu mezi slovy chrám a krám.

Moravský kníže Rastislav (846-870), původně dosazený franckým panovníkem Ludvíkem Němcem, se proti jeho očekávání čtvrt století usilovně snažil z vlivu francké říše po všech stránkách vymanit. Vyhnal také německé kněží a využil vnitřních neshod ve francké říši k tomu, aby se pokusil vymanit se ze závislosti na říši i po stránce církevní - z pravomoci bavorských biskupů.

Asi roku 861 požádal o učitele, kteří by vyučili slovanské duchovenstvo, nejprve papeže. U papeže Mikuláše I. však těžko mohl uspět. Mikuláš rozhodně nebyl stoupencem slovanské liturgie. - Sesadil například ravenského arcibiskupa Jana, který povolil sloužit mše ve slovinštině a v polštině (v té zřejmě pro usnadnění misijní činnosti).

Když tedy Rastislav neuspěl u papeže, požádal o učitele, znalé slovanského jazyka, byzantského císaře Michaela III., který jeho přání splnil.

Bylo by však chybou se domnívat, že by Morava do té doby byla nějakou doménou Říma. Na Moravě působili již tehdy v daleko větší míře právě „řečtí“ pravoslavní kněží, kteří sloužili bohoslužby v řečtině, i když i oni slovanským jazykem mluvili a kázali. Působili však spíš jako domácí kaplani některých velmožů, jejich cílem nebylo „pokřtění Moravy“, a jejich vliv proto nebyl příliš velký. Na rozdíl od bavorských biskupů si také nečinili nějaké mocenské nároky.

Roku 863/4 přišli na Moravu pravoslavní kněží Konstantin (jméno Cyril přijal až těsně před svou smrtí v Římě) a Metoděj, bratři ze Soluně (Thessaloníki), kteří znali dobře jazyk jižních Slovanů. O jejich národnosti se stále vedou spory. Bulhaři je považují za Bulhary, Řekové za Řeky. Také nešlo jen o misijní činnost. Roku 864 bylo uzavřeno mezi Byzancí a Moravskou říší spojenectví. Pravděpodobně reakcí na to byl vpád Franků a obležení Rastislava, s velkou pravděpodobností na hradě Děvíně u Bratislavy (roku 864), po kterém, po uzavření příměří, musel Rastislav na svém území opět tolerovat podvratné působení bavorských kněží.

Uvádí se, že ještě před příchodem na Moravu Konstantin sestavil písmo (hlaholici), jehož znaky odpovídaly slovanskému hláskosloví. Pravdou je to, že slovanský jazyk byl v té době již zapisován různými způsoby, že Konstantin při své dřívější misijní cestě u Chazarů (860-861) našel dokonce Evangelium psané „ruskými písmeny“, a že si písmo jenom a pouze upravil.

Konstantin přeložil do slovanského jazyka liturgické texty, napsal Proglas (předmluvu) k překladu evangelia, kde obhajuje nutnost písemnictví v národních jazycích. Pracoval na překladu bible, který dokončil Metoděj. Texty byly určeny k hlasité recitaci, a tak se kromě přesnosti překladu dbalo na to, aby dobře zněly. Byly tedy v podstatě i hudební. Jsou stále považovány za vskutku geniální dílo.

Tím byly položeny základy slovanského písemnictví. Následovaly překlady právnických a poučných knih, a také vlastní tvorba. Pomocí hlaholice i zdokonaleného písma cyrilice (podle tradice vznikla v Bulharsku na počátku 10. století, za cara Simeona) se pak šířila vzdělanost mezi ostatními Slovany.

Chcete-li aktivně diskutovat, musíte se zaregistrovat.
Diskuzní fórum rubriky "Spiritualita" najdete zde.