Zanechali jsme pana Nováka na dalším prahu duchovního života, kdy musí na citovku rozlišovat mezi osobním bohem a neosobním božstvem. Religiózně založení lidé toto rozlišení dělat nemusí. Oni totiž ví, že jejich potřeby se samy od sebe upínají buď k tomu nebo onomu. Náboženské vědění je sankcionované příslušnou autoritou a také vlastním životem. Autorita dogmaticky potvrdí a zdůvodní systém životně důležité výměny (<em>do ut des</em>), čímž nás naváže (latinské sloveso <em>religere</em>) na ekonomii, čili výměnu daru a oplátky. Vrozená potřeba blaženosti si navíc v každém ekonomicky založeném individuu neustále vytváří osobní projekci Absolutna, kterou každý z nás jako individuální persona (osoba, agent) nese a udržuje při životě. Možná to zní příliš zjednodušeně, co se dá dělat. Nejsem natolik silnou osobností pera, abych to ve vší stručnosti podal lépe. Zato pan Novák se stal osobností, protože mu Absolutno nesplývá se systémem organizovaných potřeb a nároků. Duchovní život mu postupně zjevoval Absolutno hravé, jež dává znamení. A libuje si v tom, že tato adresná znamení alespoň jeden z miliónu náboženských agentů chce a umí číst. Spirituální sémantika učinila z pana Nováka duchovní osobnost. Virtuóz duchovna založil v rámci neustálého rozlišování vztah „Já-Ty“, čímž se mu Absolutno stalo přátelským prostředím. Konkrétně odpovídá na jeho konkrétní kroky. Nese a udržuje Novákovu existenci hravou, svěží a nevypočitatelně svojskou. Podívejte se na kóany zenových mistrů či na výroky křesťanských poustevníků ze třetího až pátého století. Demonstrují vztah jedinečných osobností k Absolutnu, které se dává navýsost individuálně a mimo dogmatické koleje.

Pan Novák však žije v paneláku, je ženatý, chodí do práce a nenavštěvuje žádnou duchovní komunitu typu pouštních otců či zenových mistrů. Přesto musí rozlišit zásadní moment, kdy se Absolutno stává buď božstvem nebo bohem. Ne že by to potřeboval rozlišit z nějakého odborného důvodu či objektivního účelu. Pojem „důvod“ nebo „účel“ patří do ekonomiky náboženských potřeb. Absolutno zjevované ve vztahu osobností nemá důvod, protože se dává zcela zadarmo a nestřídmě, z přetlaku svobody, hravosti a života. I růže kvete a voní bez jakéhokoliv „proč“. Toto moudro objevil jeden slezský protestantsko-katolický mystik a básník ze sedmnáctého století. I osobnostně prožívané Absolutno nemá žádné „proč“ by se mělo to či ono. Svět potřeb existuje na jiné koleji. Nabízí se paralelně k jedinečnému vztahu, protože oblast svobod a nesvobody si nemůže vzájemně konkurovat. Jsou odlišné co do podstaty, protože mistr duchovna není ani idiot ani zvířátko, boží hovádko. Jistěže si svoboda a nesvoboda lezou do zelí, protože jejich soužití je konfliktní. Obě sféry mají tendenci překračovat daný stav, protože si nárokují člověka absolutně.

Co tedy nutí pana Nováka do rozlišování mezi různými druhy Absolutna? Jeho touha. On se do Absolutna svým způsobem zamiloval. Jde o jiný vztah zamilovanosti než Éros splétající existenciální dilema obou známých <a href="http://www.umlaufoviny.com/www/res_publica/Redakcni_system/index.php?clanek=285">postav ze septimy</a>. Pan Novák prožívá sexus a éros v ekonomickém vztahu, protože nespoutaného démona zapřáhnul do manželského chomoutu. Tím přešel z milostného času kairos do chronické tíže manželského života, jemuž se dnes většina mladých snaží obratně vyhnout. Ale pan Novák je solidní člověk a dává císařovi to, co mu naturálním právem patří. Přirozeným odmítnutím celibátu a morálním zkrocením Érota získala touha po Absolutnu nový prostor, protože není vázána eroticko-ekonomickou potřebou. Uvolnila se pro další dobrodružství. Sémanticky založený pan Novák čte Absolutno a vede duchovní život v první osobě. Jeho touha nemá abstraktně-idiotský charakter typický pro všechny agenty nesmrtelnosti. Žene jej touha stále větší (<em>semper maior</em>), protože není vázána systémem jasně a jednoznačně definovaných potřeb - onoho velkého až absolutního Něčeho, co chceme všichni dohromady a každý za sebe, furt a pořád. Idiotská touha je založena ekonomicky, protože vyžaduje stálé „obchodování“ (<em>commercium</em>) s potřebou nesmrtelné Blaženosti. Pan Novák je založený komerciálně, nikoliv obchodně. Jeho stále rostoucí touha a potěšení po jedinečném a přesto trvalém „setkání“ či „komunikaci“ (další význam latinského slova <em>commercium</em>) se vyživuje z neustálé četby znamení, které mu hravé Absolutno posílá do cesty. Svoboda a gratuita duchovní osobnosti transcenduje ekonomicky vnucené meze potřeb a gravitační vážnost Chleba a Desatera. Zamilovanost směrem k božskému „Ty“ je dána komerciálně, nikoliv obchodně. Snaží se o stále intenzivnější vztah a komunikaci s božským „Ty“, nikoliv o stálý handl s uspokojováním věčné Potřeby.

Další rozlišování mezi bohem a božským musí sledovat transformaci spirituální touhy typu „stále více“ (<em>semper maior</em>), která se prodírá do stále hlubších vrstev vztahu „Já-Ty“. Znovu se vracíme k <a href="http://www.umlaufoviny.com/www/res_publica/Redakcni_system/index.php?clanek=329">
dostředivému a odstředivému</a> charakteru duchovní existence. Je dostředivá v jedinečné osobnostní danosti a výkonu, který není podmíněn ekonomikou potřeb. Tatáž existence je však i odstředivá v přesažném pohybu za sebe směrem k „Ty“, které aktivně dává znamení a neustále pobízí k dalšímu kroku milostiplné hry na život. V dostředivě-odstředivém pohybu touhy zakouší pan Novák další práh duchovního života. Jeho existence je zakotvena (situována) v určité poloze, která umožňuje další rozlišování, <a href="http://www.umlaufoviny.com/www/res_publica/Redakcni_system/index.php?clanek=331">život na přechodu</a>, antož komercium na absolutní citovku.