Svět mimina a péče o duši

Žijeme v materialistické a konzumní společnosti, která klade velký tlak na lidi. Aby vlastnili auta, velmi dobře vybavená obydlí, značkové oblečení, navštěvovali skvělé podniky a fastfoody atd. Vidíme to na přeplněných nákupních centrech, kde si lidé ukájejí svoje potřeby. Aby mohli svůj život realizovat touto cestou, musí si na něj také zajistit finanční prostředky. U některých jedinců to znamená hodně práce, u jiných např. zneužívání sociálních dávek nebo lákadlo rychlých a drahých výpůjček. Aby člověk tyto nároky naplnil, musí se pěkně otáčet. K tomu má určité povinnosti vůči sobě, rodině, přátelům. Vzniká velký kolotoč života. Většina lidí si proto hledá únik. Je to únik pro odpočinek, a někdy i odpočinek pro duši. A každý ho má někde jinde. Mohou to být různé koníčky: od sportu po rybaření přes četbu, divadlo, ale i např. sledování televize, posezení s přáteli. Tak to dělá většina společnosti, určitá část to řeší únikem k alkoholu, drogám a různým dalším nezákonným činnostem.

Jsou mezi námi, ale i lidé, kteří mají své hodnoty posazeny trochu jinak. Nejde jim o shromažďování majetků nebo konzumování života. Svoji životní filozofii hledají třeba v přírodě, víře, lásce atd. Uspokojují své potřeby zkrátka jinak. Jsou pro ně důležité prožitky nezávislé na penězích a majetku. Určitě se tato skupina liší jedinec od jedince. Někdo je čistě pro tento styl, jiný ho může kombinovat se styly dalšími.

Zmínila jsem zde skupinu dospělých jedinců, kteří si svoji cestu zvolili ať je taková či jiná. Ale existuje část populace, která je ještě neposkvrněna žitím a nároky společnosti. A touto skupinou jsou děti.

Čistota

Můžeme polemizovat nad tím, zda dítě, které se narodí, přichází už s nějakými zkušenostmi, ale každopádně je po narození začne získávat. Je úžasné sledovat tento vývoj. Každý nový jedinec, zdá se býti neposkvrněný životem. Jeho tělíčko, mysl a řekněme i duše jsou čisté. Přes potřebu základních fyziologických potřeb k naplnění smyslových prožitků a přijímání lásky, pocitu bezpečí se dostává dál. Poznává a zkoumá svět. Diví se. Přemýšlí. Ptá se. Ptá se na všechno. Pokud to umí. Než se naučí mluvit, také se ptá. Ptá se mimikou, gestikulací, zvuky. Zkrátka všemi dostupnými prostředky. A na jeho nejbližším okolí je, zda-li mu rozumí a chce jej na jeho cestě raným životem vést.

Niterně se spojit s neposkvrněným tvorem je přímo balzám pro duši. Jestliže je toto propojení správné, přichází velmi rychle pocit štěstí, který se opakuje. Kdo je obdařen darem být s malým lidským tvorem, by měl využít této situace a naplno si tyto okamžiky užívat a čerpat z nich. Jelikož jedinec roste, vyvíjí se a postupem času ztrácí tuto nádhernou čistotu. Může ale zůstat v mysli tomu, kdo čerpal.

S partnerem jsme rodiči dvou dětí, a proto mám tu čest prožívat tyto chvíle dvakrát. Samozřejmě, vždy to není jen prožívání blaha, ale v této práci se chci zaměřit pouze právě na blaho a okamžiky štěstí.

Dorozumívání

Od samého začátku, kdy dítě začíná komunikovat, může člověk a měl by hledat cestu, jak se s tímto tvorečkem dorozumět. Jde hlavně o ukojení jeho biologických potřeb a následně potřebuje cítit ochranu, něhu, lásku. Prožívá život kousek po kousku. Seznamuje se s prostředím, lidmi a začíná čím dál více komunikovat s okolím. Je vděčné a projevuje radost, že to s ním někdo cítí. Přistoupí na jeho hru a plně se jí oddá.

Každý den přináší člověku nové poznatky a zkušenosti. I dospělý člověk se stále učí a zabývá novými věcmi. A to už toho spoustu zná a ledasco ví. V tomto měřítku jsou toho pro mé dítě kvanta. Každým dnem přichází několik nových poznatků. Některé si vyřeší v hlavičce samo, ale se spousty ostatních potřebuje poradit a vysvětlit je. Od toho tu je nejčastěji v prvopočátku matka. Každý rodič, který se o dítě stará, ovládá dorozumívací techniku s dítětem. Po čase přesně ví, co od něj dítě chce a očekává. Dalšími lidmi aniž by byli s malým dítětem stále a rozumí mu bývají starší sourozenci. Věkový rozdíl mezi sourozenci však nesmí být velký, jelikož starší dítě, jak už bylo zmíněno, poznalo už část života a svými zkušenostmi se stále více připodobňuje dospělému. Je velmi zajímavé pozorovat např. hru mezi malými jedinci. To, jak se do určité míry vzájemně respektují, ale i jak si hlídají svoje hranice a svůj osobní prostor.

Okolní svět

Abych mohla pochopit pohled na svět mé šestnáctiměsíční dcery, snažila jsem se na okolí dívat jejíma očima. Abych nemusela lézt po čtyřech, i když doma a na zahradě to velmi často praktikuji, začala jsem používat digitální fotoaparát. Výška mé dcery dosahuje přesně tam, kam moje připažená ruka. Zkrátka fotoaparát v ruce a mačkat spoušť. Fotila jsem vše kolem sebe. Když jsem se např. díky fotoaparátu setkala tváří tvář, z očí do očí s velkým psem, trochu jsem se lekla. Při tomto zážitku Háta ani na chvíli nezapochybovala. Byla šťastná, že vidí něco nového. A hned si chtěla psa osahat a rozjíždět komunikaci.

V tu chvíli jsem viděla ten rozdíl. Já s předsudky, určitou zkušeností se psy bych si držela odstup a respektovala bych onoho psa. Je velký, má velkou tlamu a v ní zuby. Vím, že psi občas koušou, a to mi stačí k tomu, abych já byla ta, která ustoupí. Dítě, které nemá tuto zkušenost, by ani nenapadlo, že by to pro něj mohl být nebezpečný kontakt. Důvěřuje na základě své čistoty. To byl jeden z mnoha příkladů, kdy dítě neví. Dospělý může sledovat, ale nesmí zapomenout na odpovědnost, kterou vůči dítěti má. Musí je hlídat. Aby dítě při cestě k poznání nepřišlo k úhoně. Setkání s velkým psem (který svou výškou dceru převyšoval) bylo stejně šťastné, jako setkání s ještě slepými koťaty. Opět mi moje zkušenost velela. Pozor! Respektuj klid matky kočky a koťátka do rukou neber! Jsou přece tak malá a zranitelná! Nad košem s koťaty stačila chvilka nepozornosti. A hned bylo koťátko v ručičce malé holčičky, která opět bez zkušenosti neví, že se tak malí tvorečkové do ručiček neberou. A když ano, že se musí brát velmi jemně. Mládě utrpělo jemný šok, ozvalo se. Do toho jsem spustila já s vysvětlováním a Hátě uzmula kus s její neposkvrněné duševní čistoty. Teď už ví. Asi to ještě několikrát zkusí, aby si vše utvrdila, ale rozhodně jistou zkušenost má.

Vciťování

Není snadné se v každodenním životě vciťovat do vnitřního prožívání, ale občas se najdou chvíle, kdy to jde. Záleží však na jedinci, jestli chce. Rodičovství, zvláště ta jeho část, kdy je dítě opravdu malé, uběhne velice rychle a jak všichni víme, čas je neúprosný a nikdy se nevrátí. Proto každý, kdo tuto příležitost má, měl by jí naplno využít, nebo se o to alespoň pokusit. Mně jsou tyto chvíle dopřány občas, když partner zabezpečí staršího syna tím, že spolu ráno vstanou, nasnídají se a odcházejí do školky a do práce. Já pak s dcerou zůstávám celý půlden sama a to je velká příležitost si to užít. Už samotné vstávání, kdy mohu mé „miminko“ pozorovat, jak si užívá poslední chvilky spánku a následně se probouzí. Lenošení a sledování vzorku na povlečení je krásná hra. U toho slyším snahu vyloudit z úst nový zvuk či slabiku. Přeskočím samozřejmé věci dne jako je oblékání, hygiena, jídlo a vydáme se ven. Do přírody.

Doma jsou totiž věci stejné, i když se stejně každý den najde něco nového, zajímavého. A to třeba v kuchyni. V království hrnců, pokliček a vařeček. A když se v hrnci náhodou objeví tvrdé těstoviny, suchý hrách a vůbec nejlíp strouhanka, která se dá i ochutnávat je to úplná euforie. Ale venku je přece jenom venku. Venku je teplo. Háta velmi rychle poznala, že bez bot se jí chodí nějak líp. Když to terén dovolí, respektuji samozřejmě její přání. Procházka může být jakkoli dlouhá. Mnohdy stačí sto metrů a vydá nám to na dvě hodiny.

Svět z 80 centimetrů

Jaký je pohled na svět z osmdesáticentimetrové výšky? Tuto otázku jsem zkusila položit několika známým. Většinou to byli rodiče malých dětí nebo alespoň psů, kteří mají také tuto indispozici. (Nebo přednost?) Žijeme si náš život tak nějak "z výšky" a takováto vsuvka nám jej může pěkně obohatit. Stačí se nad tím zamyslet a nejlépe si to vyzkoušet. Často klademe na naše děti přílišné nároky a bereme to jako zcela jasnou věc, ale neuvědomujeme si, že některé věci prostě vidět nemůžou i kdyby se sebevíc snažili. Aha, proto se dětem líbí, když je bereme na ruce, vidí svět úplně jinak. Božátka, vždyť musí být úplně zmatená. To je úlet, je to vlastně takový makrosvět. Takové byly některé z reakcí dospěláků. Jelikož ve městě, na parkovišti, v obchodě po čtyřech nepolezu, protože by si ostatní o mě mysleli, že jsem blázen a dítě, které je se mnou, by mělo být svěřeno raději někomu jinému. Natož fotit fotoaparátem v připažené pravici by vypadalo, jako že sbírám materiály pro příležitostný lup. Proto tyto experimenty praktikuji jen v přírodě.

A v přírodě je pohled z osmdesáticentimetrové výšky ohromující. Projít vysokou trávou, je jako prodírat se pralesem. Fascinující, velkolepé. Naproti tomu právě na tom parkovišti, kdy jsou kolem jen disky s pneumatikami, to může být i děsivé. Ovšem určitě, jak pro kterého jedince. Třeba pro některé chlapce pohled unikátní. Je fascinující sledovat, jaký zážitek přináší třepotající se listí na keřích, že stéblo trávy šimrá. A vůbec: trhat trávu, otrhávat okvětní lístky, potkat nějaké zvíře, na které si může sáhnout, pohladit, očichat. Snažit se chytit včelu a nebát se, že to bude bolet. Vidím upřímnou radost ze všeho nového. Možná je to sentimentální, ale každý den si připomínám, že mám ve svém životě veliké štěstí a mohu jej trávit se svou rodinou. Samozřejmě moje životní cestu překvapují různé praktické a existenční překážky, ale stále jsou tyto pocity štěstí přesahující. Momentálně pečuji o duši se svými dětmi. V dalších fázích života přijdou určitě i jiné další podměty. Jsem zvědavá, co mi život přinese.

Být spolu, vidět a žít

Některé odstavce při přepisování tohoto textu do počítače byly psány s dcerou na klíně. Nechtěla si se mnou hrát, prohlížet knížky, ani nic jiného. Chtěla prostě jen být u mě. Chvíli jí nevadilo, že dělám i něco jiného, než že jí držím v náručí. Nezajímalo ji, že já potřebuji něco dopsat, stihnout. Chtěla být prostě tam, kde to cítila. Bez předsudků. Tyto okamžiky mne vždy vrátí do roviny mého myšlení a cítění, kterým bych se chtěla řídit. Sama sobě říkám: „Snaž se být čistá v myšlenkách a užívej si svého života, žij danou přítomností.“