Rytmus času ve městě a na vesnici

Je lepší život ve městě nebo na venkově? Rozdíl mezi životem na venkově a ve městě je předmětem různých odborných i laických úvah, neboť život ve městě a na venkově vykazuje odlišnosti, které způsobují zcela jiný styl života a myšlení lidí. Všeobecně se má za to, že na venkově panují lepší mezilidské vztahy, lidé k sobě mají blíže a více si zde vzájemně pomáhají, zatímco ve městech se obecně předpokládá anonymita, neosobnost, nižší sociální soudržnost a solidarita mezi lidmi. I přesto, že dochází na venkově mnohdy k přejímání městského způsobu života, rozdíly v obyvatelstvu jsou zde neustále patrné.

V posledních letech se stále více hovoří o problému vystěhovávání obyvatel z venkova, ale dalším problémem je také stárnutí populace, které s tím úzce souvisí. Lidé z venkova odcházejí hlavně z ekonomických důvodů, nemohou sehnat v místě původního bydliště práci a mnohdy se jim nechce dojíždět do vzdálenějších měst, proto se rovnou odstěhují. Venkovské obce tak ztrácejí zejména mladé a vzdělané obyvatele, kteří zde nenachází uplatnění na pracovním poli, ale chybí jim také kulturní a společenské vyžití. Pro mladé lidi je zde málo faktorů, které by je zde udržely. Mladí se odtud často stěhují za lepším a tak dochází k negativnímu fenoménu migrace mladých lidí do měst a stárnutí původní venkovské populace. Přesto je možné, že v pozdějším věku získají ke svému rodišti znovu vztah a později se vrátí zpět.

Útěk z venkova

V minulosti většina obyvatel žila a pracovala na venkově. Na přelomu osmnáctého a devatenáctého století, se začal rozvíjet průmysl a mnoho venkovanů si přálo lepší pracovní i životní podmínky, které bylo možno najít spíše ve městě. Urbanizace byla tedy vyvolána přebytkem pracovní síly v zemědělských oblastech, poklesem mezd v zemědělství a rozvojem průmyslu ve městech. Tyto skutečnosti způsobili postupný přesun obyvatelstva z venkova do měst, ze sektoru zemědělství do sektoru průmyslu.

Ke snižování podílu venkovského obyvatelstva docházelo u nás v průběhu celého minulého století. Na jeho začátku žila ve venkovských obcích více než polovina obyvatel, na konci pouze čtvrtina. Vylidňování postihovalo hlavně menší obce. Přestože statistiky ukazují, že se tento proces zastavil v polovině devadesátých let, i dnes dochází k odlivu venkovských obyvatel do měst, a to zejména mladých kvalifikovaných lidí. Je to především z důvodu nedostatečné infrastruktury, omezené nabídky služeb a zejména nedostatek pracovních příležitostí. Protože lidé z venkova bývají závislí na dojížďce za prací do větších regionálních center, mladí lidé zůstávají ve svých univerzitních městech a do svých rodných obcí se často nevrací. Tím se zhoršuje věková struktura na venkově a také vzdělanostní struktura má často zcela odlišné charakteristiky oproti městským regionům, demografický vývoj na venkově vede také k nižšímu zastoupení vzdělaných a kvalifikovaných občanů.

Měšťáci - nová skupina

Tradice života ve městě není v naší zemi příliš dlouhá. Teprve přibližně před sto lety se v plné míře začal rozvíjet život ve velkých městech. Mezi hlavní faktory rozhodnutí pro život ve velkých městech patří především pracovní důvody a nárůst bytové výstavby. Obecně platí, že život a bydlení ve velkých městech stojí několikanásobně více, než v menších městech, či dokonce na vesnicích. I přes tuto skutečnost se mnoho lidí rozhodne raději investovat větší finanční částku do svého bydlení ve velkém městě. Vede je k tomu mimo jiné představa získaného pohodlí, větší nabídka pracovních příležitostí a široký výběr volnočasových aktivit. Lidé žijící ve městech oceňují také blízkost a možný výběr z většího počtu mateřských, základních, středních či vysokých škol a rychlá dostupnost zdravotní péče. Výše popsané výhody jsou na druhou stranu kompenzovány i řadou nevýhod, které se k životu ve městech vztahují. Lidé bez bytu v osobním vlastnictví musí platit nájemné v závislosti na místě a kategorii bytu.

Žijete-li ve velkém bytovém domě, obvykle si s každým nepadnete do oka, a tak budete nuceni řešit tolik problematické sousedské vztahy. Velký počet lidí na omezeném prostoru má vliv i na psychickou rovnováhu jedinců. Lidé jsou vystavováni vyššímu počtu stresových situací, vyšší míře kriminality a horšímu životnímu prostředí. Vzrůstající počet automobilů má zase za následek dopravní komplikace a problémy s parkováním. Město je ale živější než venkov. Na každém kroku na nás čekají obchody plné zajímavého zboží, restaurace, kina, divadla apod.

Vesnice žije ze vztahů a s druhými

Jak jsem již uvedla, život na venkově a ve městě zaznamenává mnoho zásadních odlišností. Většina lidí na venkově má od útlého dětství zažité pracovní návyky a praktické dovednosti, předávané z generace na generaci. Vesničan je zvyklý manuálně pracovat, je naučen neustále něco vykonávat a vytvářet, jako například dělat drobné opravy na domě, pracovat na zahradě, chovat domácí zvířata, sušit seno, sít i sklízet, připravovat dřevo na zimu apod. Současně se dá říci, že na vesnici lidé tolik nespěchají a společenské vztahy mezi nimi jsou lépe uspořádané než ve městě. Život na venkově je méně anonymní, méně neosobní a méně účelový. Mezi další aspekty venkovského života patří klid, méně ruchu a spěchu, povětšinou přátelští lidé a velká ochota druhému pomoci. Rozdíly se projevují i ve způsobu trávení volného času. Zatímco obyvatelé města se spíše scházejí pouze se svými přáteli, obyvatelé venkova se účastní společenských a sportovních akcí, kde se stýkají nejen s přáteli a známými, ale i ostatními obyvateli. Venkované se také o poznání více účastní různých akcí, které pořádají obyvatelé v místě jejich bydliště. Naproti tomu život ve městě nabízí větší pohodlí, rozmanitou nabídku pracovních příležitostí a široký výběr volnočasových aktivit. Současně je však hodnocen jako hektický, neosobní a anonymní. Obyvatelům měst klesá počet osobních vztahů a sociálních kontaktů, naopak roste počet profesionálních vztahů a fyzických kontaktů.

Rozdíl však není jen ve vztazích mezi lidmi a hodnotami, které vyznávají, ale také ve vztahu k tradicím. Přestože se mladší generace na venkově snaží spíše přizpůsobit modernějšímu způsobu života, starší generace si však uchovávají hodnoty a tradice, na které byly celý život zvyklé. Dnešní trend uspěchané doby způsobuje to, že tradice se spíše dodržují na venkově než ve větších městech. Tradice se předávají z generace na generaci a pomáhají utvářet soudržnost společnosti i rodiny. Lidé žijící na vesnici dodržují tradice také z toho důvodu, že byli častěji vychováni v křesťanské víře. Naopak obyvatelé měst mají tolerantnější postoj k tradicím převzatým ze zahraničí.

Dva životní rytmy: Liberec a Strážnice

Ve městě i na venkově lze také pozorovat odlišný rytmus času. Vesnické obyvatelstvo bylo od dávných dob zvyklé vstávat a pracovat od časného rána, obyčejně ještě před úsvitem. Zemědělec mohl na poli pracovat jen za venkovního světla, proto se v létě snažil slunečního svitu využívat co nejvíce. Měl i další důvody k rannímu vstávání. Bylo nutné nakrmit a podojit krávy, připravit zelenou píci a udělat další práce na dvoře ještě před tím, než oschla rosa a mohl pracovat na poli či sušit seno. Proto se zvyk ranního vstávání a dřívějšího odpočinku udržuje hlavně na venkově. Naopak již v období rozvoje průmyslu a kapitalismu dochází ve městech k zavedení osmihodinové pracovní doby a práce na směny. V polistopadovém období se ve městech, podle západního vzoru, postupně ustupuje od časné ranní práce, začátek se přesunul až na osmou, někde i na devátou hodinu dopolední a naopak došlo k posunu pracovní doby do pozdních odpoledních až večerních hodin.

Ke konkrétnímu porovnání vlivu prostředí na kvalitu života jsem si vybrala dvě naprosto odlišné lokality, ve kterých se pravidelně pohybuji a mohu tedy vycházet ze své osobní zkušenosti. Jedná se o severočeské město Liberec a malé jihomoravské městečko Strážnice u Hodonína, které má ryze venkovský charakter.

Město Liberec, jako většina velkých průmyslových měst se potýká s vážnými problémy – úbytkem zeleně, nadměrným automobilismem a celkovým zhoršování kvality životního prostředí. Život v tomto městě je životem rychlým a hektickým. Lidé se věnují kariéře a nemívají čas na odpočinek a pobyt v přírodě. Naproti tomu je to život svobodný, nabízející zábavu všeho druhu. Děti ve městech se však častěji setkávají s drogami a jinými látkami a více podléhají různým stylům a svodům. Žití ve městě s sebou přináší také vyšší kriminalitu, neboť zde žijí nejrůznější sorty a skupiny obyvatel. Obyvatelé města jsou více závislí na technických vymoženostech včetně počítačů.

Ve Strážnici je naopak na každém kroku vidět tradiční životní styl spojený s krajinou a přírodou. Každoročně se zde pořádá velké množství kulturních akcí, dodržují se velikonoční lidové zvyky, staví se máje, koná se Mezinárodní folklórní festival, Strážnická pouť k panně Marii, slavnost „Zarážání hory“, představující starobylý zvyk „zavírání“ vinohradů v době zrání hroznů, Strážnické vinobraní, Martinské hody s volbou stárka a stárky apod. Při realizaci a účasti na těchto projektech se ukazuje velmi dobrá míra spolupráce a soudržnosti mezi obyvateli Strážnice, jejímž výsledkem je velké nadšení a zaujetí pro věc. Lidé tu žijí spíše spolu než vedle sebe a i mladší generace má vřelý vztah k tradicím. Příkladem je hojná účast dětí a mládeže v místních folklórních souborech. Stejně tak je městečko charakteristické semknutostí širokých rodin a více generací. Děti žijí ve Strážnici v blízkosti rodičů, což vede k možnosti vzájemné výpomoci. Do pozdního věku se pak občané účastní veřejného a společenského života. Ve Strážnici je patrná snaha o zachování kulturního dědictví a to zejména díky Mezinárodnímu folklornímu festivalu, který je největší akcí tohoto druhu v republice. Strážnice se stala synonymem pro rozvoj a pěstování lidové kultury. Život ve Strážnici je klidný a přátelský, lidé jsou ochotni druhému pomoci.

Žít ve městě nebo na venkově?

Žádný styl života nelze absolutizovat, v každém se dají najít jak pozitiva, tak i negativa. Záleží vždy na jednotlivci, na jeho hodnotách, potřebách a na tom, který způsob života si vybere. Z mé vlastní zkušenosti však mohu říct, že lidé žijící na venkově mají zcela odlišnou mentalitu a styl života než lidé ve městech.

Lidé na venkově žijí pomalým, pohodovým, poklidným životem pevně spjatým s přírodou a jejich prioritou nejsou peníze ani kariéra. Stres a nervozita je nepostihuje v tak velkém měřítku jako obyvatele žijící ve městě. Ke spokojenosti jim často stačí dobře vykonaná práce a pobavit se s přáteli. Hlavně na malých vesnicích se můžeme setkat s pevnými a propojenými sousedskými vztahy a ochotou pomoci. Venkov je známý svým udržováním nejrůznějších tradic a svátků, které obyvatelé radostně prožívají. Naproti tomu lidé ve městech trpí i přes veškeré výhody více stresem, což je způsobeno nezdravým způsobem života. Žijí v anonymním, bezejmenném světě, kde pomalu neznají ani svého souseda, což může méně odolné jedince přivádět do úzkostných stavů.

I můj dosavadní život je spjat hned s několika místy. Narodila jsem se v Liberci a dětství i mládí prožila na průmyslovém severu Čech, ve městě mezi Ještědskými hřbety. Následně jsem se provdala do Prahy, kde jsem měla možnost na vlastní kůži zažít život a ruch velkoměsta. Poté, co jsem se seznámila se svým současným mužem, poznala jsem jižní Moravu, kraj, který mi nakonec zcela učaroval. Zpočátku jsem si těžce zvykala na krajinu bez vysokých hor a drsnějšího podnebí i na život bez pulzujícího velkoměsta a neustále jsem se v myšlenkách vracela do Čech. Ale poté, co se nám narodil syn, kterého vychováváme v místních tradicích, bylo jasné, že se Slovácko stane mým dalším domovem. Tak jsem postupem času přivykla novému prostředí a trochu jiné mentalitě lidí, našla jsem zde řadu přátel a zcela se přizpůsobila novému prostředí. Je zde nádherná krajina, rozsáhlé vinice, obdělaná pole a upravené zahrady, které svědčí o pracovitosti zdejších obyvatel. Všude zde také dýchá typická moravská pohostinnost. Místní obyvatelé ctí a udržují tradice a vedou čilý společenský život, ať už se jedná o krojované průvody či posezení ve sklípku. Zamilovala jsem si lidové kroje, stejně jako lidovou hudbu, tanec a zpěv.

Kraj charakteristický svou kulturou i specifickým folklórem mě okouzlil natolik, že v současné době se účastním kulturních akcí ve svém vlastním kroji, učím se lidové hudbě i písním jihovýchodní Moravy stejně tak, jako lidovým tancům. Na východním Slovácku se lidové písně i lidový tanec dodnes udržel i v běžném životě, takže se zpívá a tančí na hodech, dožínkách, fašancích, vinobraní, o poutích, svatbách, křtinách i dalších příležitostech. Obyvatelé zde mají vštípené, že po práci je zapotřebí také relaxovat a odpočívat. Lidé z města často odpočívat neumí a únava je jedním z faktorů psychické zátěže. Kdybychom se však měli řídit jen podle toho, co je potřeba udělat, časem organismus nevydrží a vypoví službu – ať už nemocí nebo psychickým zhroucením. Umění relaxovat se ale člověk musí naučit. Také já jsem se naučila až na jižní Moravě zvolnit a stanovit si priority, které prospívají mě a celé mojí rodině.

Žádný styl života nelze odsoudit, v každém se dají najít jak pozitiva, tak i negativa. Já však dávám po všech životních zkušenostech přednost klidnému životu v malém městečku na jihu Moravy, a přestože mi dosud okolnosti neumožňují bydlet zde trvale, nemohu se dočkat chvíle, kdy zanechám stresové situace a uspěchaný života za sebou a budu žít klidný a prostý život v souladu s přírodou a tradicemi. Malé městečko na Slovácku je balzámem pro mojí duši, a proto ruch a shon velkoměsta ráda opustím. Svoji úvahu bych ráda ukončila citátem Václava Klimenta Klicpery: Spokojenost nemá paláců o čtyřech patrech zapotřebí, ale v chaloupkách na přízemí jest obyčejně domovem.