Zítra 11.3.2016 bude od 11.00hod ve sněmovně projednán „vládní návrh ústavního zákona o celostátním referendu“. Projednávání tisku je tak zařazeno na pořad 42. schůze (od 1. března 2016). Co k vládnímu návrhu zákona říci? Snad jen tolik, že postupuje podle osvědčeného hesla „aby se vlk nažral a koza zůstala celá“. Takové přirovnání je ovšem velmi nepřesné, protože otázkou je, kdo je tu vlk a kdo koza. Vlkem by byl lid obecný, a kozou medvěd porcovaný našimi zvolenými poslanci. Nebo by kozou mohla být legislativa a vlkem skutečná moc ve státě. To jsme psali v článku Hra na demokracii s celostátním referendem.

Prostě jde o to, abychom tak nějak měli po 25 letech zákon o referendu. Máme budit dojem, že jsme demokracií, že tedy v této zemi vládne lid, a nikoliv oligarchie. Hrstka lidí vládne této zemi ráda a po svém. Většina obyvatel se pak může i nadále věnovat především kurzům vaření, vypečeným televizním seriálům a soutěžím s dodávkou „pravidelné dávky emocí“, vše dovezeno za naše koncesionářské poplatky až do domu. Nevděčnou a opovrhovanou práci rozdělování národního bohatství tak může provádět jen to jedno procento, a více méně nerušeně. Národ má jiné starosti, než rozdělování národního bohatství, které si vlastníma rukama vyrobil.

Z takového rozdělení odpovědnosti však neplynou jen samé výhody pro všechny. Existuje tu také riziko, že od vůle většiny lidu odtržená jednoprocentní skupinka bude přijímat zákony a opatření proti prospěchu většiny. To by, nedej bože, mohl dojít tak daleko, že si lid obecný odřekne celosvětově úspěšný seriál, a vyrazí do ulic zase cinkat klíči. Co nás všechny čeká potom? Snad střelba? Pravděpodobně ne. Tato doba je již pryč, primitivní metody používané v první polovině minulého století odvál čas.

Nastane-li taková doba, naše jednoprocentní party v čele národa naše současné pány označí za zrádce a pokojnou cestou nás převede pod pány nové. Přijdeme tak o Velkého bratra z USA, stejně tak jako dříve jsme zradou Gorbačova přišli o Sovětský svaz, a před tím nemenší zradou o přátelství s Francií, a ještě před tím o vedení a ochranu milostivého rakousko-uherského císaře. Politikou, správou věcí veřejných se nezabýváme, jsme národ malý, a proto budeme podlézat a líbat ruce právě takovému pánu, který nám bude dodán. Bude-li to ruský car, učiníme jej českým králem. Bude-li to generální tajemník Komunistické strany Číny, zakotví budoucí hrstka statečných oligarchů v čele České republiky vedoucí úlohu Komunistické strany Číny do naší Ústavy.

Nám je to jedno, voláme „Čechy Čechům“, a přes to nejede vlak. Až se všechny země sdružené ve vojenském paktu NATO rozhodnou pro ukončení činnosti tohoto paktu, odvážně se přidáme. Podobně tomu bude s EU. Až se rozhodnou, že nás už za slouhy nechtějí, podobně jako se rozhodly vlády Británie, Francie, Itálie a Německa v roce 1938, a vystrčí nás z EU, případně si založí jiný spolek, budeme sice křičet „zrada“, ale jinak celkem v klidu sametově hladce přejdeme pod nové vlastníky.

Jsme takové bačkory?

Nemyslím. Jen se nemůžeme zbavit po tisíciletí pěstovaného řádu věcí, v němž vládla vrchnost šamanů a náčelníků. Vrchnost církevní a světská. Kněží a králové. Biskupové a šlechta. Taková představa o tripartitní společnosti přetrvává dodnes. Jedni se modlí, druzí vládnou a třetí pracují. Mnozí sice chtějí být pány, leč nemnozí se jimi stávají. Jak jinak. Řečeno slovy Petra Chelčického.

Všichni chtí pány býti, na tlustých koních jezditi, hroziti a hrdě mluviti, prostným lidem nadávati a dříti je jako lípu a vždycky hojně jísti a píti najlepší věci, z místa na místo jezditi, bez užitku marnosti mluviti a rozličné hříchy bez studu páchati. Takových žroutů přílišné rozmnožení jest, aneb platy berúce, doma dobrá bydla mají, hodují a prázdný život na to vedú.


Mnoho se od té doby nezměnilo. Místo absurdních mocenských a vůdčích nároků šlechty dnes máme volební seriál sloužící vlastně témuž účelu. Ustanovit úzkou vládnoucí skupinu, která bude stříhat a dojit české ovce.

Hlavním úkolem ovčanů vždy bylo a je povstat z nevolnictví, státi se občany v pravém slova smyslu. Proto bychom měli především usilovat o co největší podíl přímé demokracie, o nejsilnější uplatnění hlasu lidu. V současné zastupitelské demokracii si totiž místo slušného Sobotky příště můžeme zvolit neslušného Topolánka či dokonce nějakého fašistického diktátora. Vyrvat mu pak vládu už nebude možné bez krvavých obětí. To jasně ukazuje historie. Naproti tomu, když bude svrchovaným pánem lid, může vždy omyl volby prostým odvoláním napravit. Kdyby sociální demokraté dnes viděli trochu dále než na špičku svého nosu, hleděli by možnost referenda co nejvíce rozšířit, a nikoliv do nemožnosti okleštit. Tak by chránili sami sebe před budoucími „Gottwaldy“, kteří je pošlou do koncentračních táborů, či jim dají dýchnout trochu Konvičkova plynu.

Modlitba Komenského zpopularizovaná Martou Kubišovou: "věřím,… že po přejití vichřic hněvu se tvá ztracená vláda věcí tvých k tobě navrátí, lide český"... zůstane nevyslyšena, dokud jí nebude slyšet a chápat také lid této země. Osud, Bůh či evoluce nám znovu a znovu mohou předkládat šanci, chopit se jí však musíme sami. O vládu nad „věcmi svými“ jsme nepřišli v minulosti ani ve Vídni, ani v Mnichově, ani v Moskvě, a dnes o ni nepřicházíme ani ve Washingtonu, ani v Bruselu, ale výhradně u nás doma, v Čechách. Nechceme-li se chopit „věcí svých“, chopí se jich někdo jiný. Na to se můžeme spolehnout.

Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč
Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!